Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

¤ Kapitola 9.: Shannaro! ¤

O dva dny později se Sakura vzbudila s otráveným zavrčením.

Unaveně znovu zavřela oči, zabalila se do bílé přikrývky, kterou nesnášela, protože nepříjemně škrábala její pokožku. Vůbec nebyla tak hebká, jako saténové povlečení, na které byla zvyklá; takové, které celou noc hladilo její tělo, aby se ráno vzbudila do nového dne odpočatá a plná energie vyrazit pravou nohou napřed. Natáhla se po mobil, jehož poloha na nočním stolku, kde ho poprvé objevila, jí už nevadila - každou noc si ho tam dobrovolně pokládala ode dne, kdy blonďák zkolaboval na večírku, ode dne, kdy ho viděla naposledy a od toho dne, kdy jí Naruto ozřejmil, jak je tato věcička ve skutečnosti prospěšná.

Obrátila očima, vůbec ji nepřekvapilo, když po zapnutí obrazovky na ni nečekalo nic jiného, než to, co vídala poslední dny – žádné nové zprávy, vzkazy, ani zmeškaný či právě příchozí telefonát. Zablokovala obrazovku, v momentě, kdy ztmavla, vrátila mobil na původní místo a svalila se na postel; pramínky nabarvených černých vlasů se rozprostřely na kontrastujícím sněhově bílém, ale zato tvrdém polštáři. Zavřela oči ve snaze najít jakékoli spojitosti, nebo nápovědu ke snu, který se jí minulou noc zase zdál.

Sen byl úplně stejný, všechno se odehrálo úplně stejně, se stejnou posloupností, dějem, osobami, místem... avšak trval jen o malou vteřinu déle, díky čemuž si stihla všimnout podstatného detailu, který jí naposledy unikl, protože se vzbudila.

Tsunade, v té tmavé místnosti, když stála čelem záhadné osobě a žádostivě, zoufale prosila o pomoc, v náručí pod zlatým pláštěm cosi držela - Sakura se však probudila právě v okamžiku, kdy natahovala paži ke své matce, aby odhalila tajemství, které skrývala.

Z přemýšlení ji vytrhl zvuk zvonku vchodových dveří, který oznamoval někoho přítomnost před jejím domem. Až tehdy si uvědomila, že se ze svého snu neprobudila náhodou; ne, probudila se právě na tento zvuk, který se tentokrát ozval podruhé.

Růžovovláska se převalila na posteli, posadila se, bosé nohy položila na studenou dřevěnou podlahu a rukama si prohrábla rozcuchané vlasy. Nevrle si pomyslela, že toho, kdo se odvážil ji vzbudit a přerušit její bádání, postihne krutá a mučivá smrt její vlastní rukou.

Sakuru proplesklo překvapení, nefritové oči se doširoka rozšířily s němým úžasem, když otevřela vchodové dveře a uvědomila si, že se opakuje situace spřed více než týdne. I tehdy, těsně před blonďákovou párty, otevřela vchodové dveře na zvuk zvonku a do obzoru jejích zelených očí se dostal černovlásek, který přesně tak, jak teď, stál před ní, díval se někam do neznáma, hlavu měl mírně pootočenou. Po pár chvílích poté, co se růžovovláska objevila na prahu dveří a otevřela je, onyxové oči líným tempem přešly od bodu, na které se zaměřovaly, k Sakuřiným nefritovým očím, arogantně se napůl ušklíbl, když uviděl zmatek v těch dvou velkých a rozšířených zorničkách.

„Sa.." vyslovila, hlas se jí zadrhl, mírně si odkašlala, když pokračovala. „Sasuke,"

Černovlásek se nepohnul, nejevil žádné známky toho, že její hlas dolehl k jeho uším. Sakura by téměř uvěřila, že ji nevnímá, nebýt toho, že ji jeho oči intenzivním pohledem probodávaly. Jeho tmavý a ponurý pohled sklouzl z její tváře, posouval se níže, zastavil se někde v okolí jejího pasu, vrátil se znovu k nefritovým duhovkám, které stále jevily známky překvapení a zaskočení, když tázavě pozvedl černé obočí.

Růžovovláska se na jeho čin zamračila, její pohled zkopíroval jeho předchozí trajektorii, a teprve tehdy si uvědomila, že jeho zvednuté obočí značí pobavení. V tom hněvu, otrávenosti a podráždění si neuvědomila, že osobě, kterou se chystala vlastníma rukama zavraždit, protože ji probudila ze spánku, otevřela jen v pyžamu. Zahanbeně uhnula pohledem, natáhla ruku k věšáku, ze kterého si přitáhla bílý saténový župan, do kterého se zabalila - přesto měla pocit, jako kdyby před ním stála úplně nahá.