Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

41. Rušná noc

Bylo všeobecně známo, že mladý zaklínač patřil mezi ranní ptáčata. Jakmile se jeho obsidiánové oči otevřely, často ještě za svítání, nestrávil ve své měkké posteli více času, než bylo nutné, okamžitě byl na nohou. Ale teď - teď to bylo zcela jiné, jeho nutkání vyrazit do dalšího dne ustoupilo do pozadí, když pohlédl na růžovovlásku v jeho náručí, která klidně odpočívala v říši snů.

Ležela na jeho hrudi, její husté růžové vlasy se rozprostíraly po jejích zádech a jejich délka pokrývala její neobydlenou stranu postele, kterou opustila už v polovině noci, když se přitulila do jeho náruče. Zaklínač pohnul rukou, kterou umístil kolem jejího pasu, přešel vzhůru po jejích zádech, jeho ruka spočinula mezi jejími lopatkami, přitáhl si ji blíž, zabořil nos do jejích vlasů a se zavřením očí se zhluboka nadechl její citrusové vůně.

Zamračil se a mírně se odtáhl, když se růžovovláska nespokojeně zamrvila, vyčkal, až si najde pohodlnější polohu a její tvář se znovu uvolní; volnou rukou se natáhl po přikrývce, aby přikryl jejich nahá těla, přehodil ji přes nahá a odhalená záda. Pohladil ji po vlasech a vtiskl jí na temeno hlavy lehký, ale dlouhý polibek, který nechtěl ukončit, prodloužil ho, až jeho rty spočinuly na onom místě.

Znovu zavřel tmavé oči, dlouze vydechl, aby jeho plíce při dalším nádechu pohltila co nejvíce její příjemné a jemné vůně.

Jeho smysl existence se měnil v každé etapě jeho života.

V dávných dobách války, v dobách, kdy ještě nedokázal udržet ostří katany ve svých rukou, byl jeho velkým snem stát se velkým zaklínačem, po vzoru jejich předků. Vzhlížel k Itachimu, často napodoboval jeho kroky, tak moc chtěl jednoho dne vystoupit z jeho stínu, přestat být jen jedním z Uchihů, dalším potomkem zaklínačů z velkého a obávaného klanu. Toužil po tom, aby jeho jméno pokrýval plášť uznání, jeho vlastní jméno, které mu dala jeho matka a otec. Stal by se mocným, obávaným a silným, jeho bojové umění by bylo unikátní. Aktivně by vyhledával vyvrhely, ty, kteří vystoupili z řady poslušných a opovážili by se porušit zákon, zabít někoho z vlastních řad podsvěťanů. Zločin by přestával existovat společně s nárůstem jeho moci.

Nicméně, v den, kdy nastala válka, v té době, kdy náhle zemřeli jejich rodiče, se jeho cíle posunuly o stupínek výše, střed jeho zájmů se změnil, vítr nabral jiný směr. Jeden by si řekl, že se jeho myšlenky uberou stejným směrem, jaký zvolil Itachi, který znenáviděl bezdůvodné krveprolití, opak byl však pravdou – když mladý zaklínač uviděl tu zkázu na vlastní oči, když byl ještě tak malý a tak nevinný, pocítil bodnutí u srdce, které v něm zažehlo neuhasitelný oheň, touhu tu krev prolévat vlastníma rukama. Spálil by celý svět na popel, kdyby mohl alespoň na malý moment zahlédnout hřejivý úsměv jeho matky Mikoto, po které mladší sestra zdědila jméno, nebo pyšné a hrdé pokynutí hlavou jeho otce Fugaku.

Nemohl popírat, že jejich smrt ho zasáhla mnohem víc, než dokázal projevit. Jiné dítě by možná plakalo, naříkalo, proklínalo nespravedlivý osud, který postihl jejich rodinu. Když si je Itachi toho večera přitáhl do náruče, aby jim citlivě oznámil tuto bolestivou informaci, na rozdíl od Mikoto, která propukla v horlivý pláč a přitulila se k Itachimu, Sasuke odvrátil svůj obličej a opustil teplo jejich malé a rozbité rodiny. Seskočil z postele a vydal se do tmy, do samoty, která mu poskytla bezpečnější útočiště. A od toho dne se dva páry onyxových očí dívaly, jak se Sasukeho srdce uzamyká, jak jeho úsměv postupně stále více a více mizí a vytrácí se do neznáma, až jejich mysl vypustila vzpomínku na jeho tvář v jiném, než chladném a nečitelném výrazu.

Netrvalo dlouho, než se ocitli před branami paláce v místě vysoko nad zemí a vstoupili do obrovské, sluncem prosvětlené místnosti, kde jejich pohledem probodlo hned několik strážců a Itachi vyslovil svou nabídku zlatovlasé Bohyni lásky. A ještě kratší dobu trval okamžik, kdy výkřik malé Mikoto přehlušil vítězství ve válce mezi nebem a peklem. Zaklínačovo srdce zkamenělo, její výkřik probodl jeho duši jako tisíc ostrých dýk.