Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

¤ Kapitola 23.: Zaklínač, part 3/3 - Duše v prohnilém světě ¤

Sakura se postavila na nohy, pod pláštěm v obou rukou svírala ukradený předmět. V duchu recitovala všechny modlitby, které znala, aby si její malé krádeže černokněžník nevšiml dříve, než odejde z jeho doupěte. Ten se ze slušnosti rovněž postavil, ale nenatáhl k ní svou bílou paži, aby formálně ukončili jejich rozhovor.

Sakura se otočila na podpatku, vydala se na odchod.

Byla nadmíru spokojena s odpovědí, kterou získala. Vlastně byla překvapená, že to šlo tak hladce. Popravdě řečeno, myslela si, že tato část bude mnohem obtížnější než rozhovor s její matkou Tsunade. Nakonec ale zjistila, že se v Orochimarovi mýlila.

Pravda, černokněžník nebyl příjemný a už vůbec ne přátelský. Také možná nebyl zrovna výmluvný a neudělal jí detailní přednášku o procesu odstranění prokleté pečeti. Ve skutečnosti byla nejprve naštvaná, když jí na její vyslovenou otázku odpověděl jednou větou, pak si však uvědomila, že hadí muž volí slova opravdu uvážlivě. V podstatě jich více skutečně nebylo třeba, a proto do jedné věty shrnul všechny potřebné informace, aby tento okamžik zbytečně neprodlužoval.

Zatímco kráčela k východu, na zádech stále cítila jeho pronikavý pohled. Setřáslo ji znechucením, když ze spár a děr ve stěnách začaly vylézat hlavy hadích mláďat, které se na ni zvědavě dívaly, některé z nich dokonce ukázaly svůj dlouhý jazyk. Až když byla téměř na prahu dveří, ještě naposledy se zastavila.

„Mám ještě jednu otázku,"

Pomalu obrátila tvář k Orochimarovi. Ten si překřížil ruce na hrudi a pokynul bradou, aby pokračovala. Jeho nezaujatý výraz ve tváři Sakuře napověděl, že ať bude její otázka jakákoli, nemá s jistotou očekávat odpověď.

„Jak jste se stal černokněžníkem?"

Orochimaru zvedl obočí a Sakura tak mohla vydedukovat, že ho svou otázkou zaskočila. Také tušila, že očekával jakoukoli jinou otázku; možná o jejím otci, možná si myslel, že stále trvá na vysvětlení, proč její matka přišla právě za ním požádat o pomoc.

Chvilka, ve které na sobě hadí pán nechal znát překvapení, okamžitě zmizela, když jeho tvář znovu zkameněla. Ladně obešel kulatý stůl, zadní částí těla se o něj ležérně zapřel a zadíval se do země. Trvalo několik napjatých minut, než si promyslel svou odpověď a zlaté třpytivé oči vzhlédly k růžovovlásce.

„Vyslovil jsem neodpustitelnou kletbu."

Sakura chápavě přikývla. Tento muž nebyl prvním ani posledním čarodějem, který se dopustil takového zločinu. Považovala prostě za správné a rozumné, aby byl takové osobě přidělen patřičně krutý trest. Otočila se zpět k východu, rozhodným krokem vykročila s jediným cílem, dostat se co nejdříve do domu Uchihu, aby mu oznámila dobré zprávy.

*.*.*.*

Černovlásek nemusel ani promluvit, aby Uzumaki věděl, že musí Ino v zájmu její bezpečnosti okamžitě odklidit ze Sasukeho dosahu. Právě proto, když ostatním senzibilům odevzdával roztřesenou Ino se slovy, že jim to později vysvětlí, pokynul hlavou k Shikamarovi, aby ho následoval.

„Najdeme ji, Sasuke," vyslovil blonďák pevným hlasem naplněným odhodláním.

Naruto zvedl ruku, aby ji položil Sasukemu na rameno. Jeho modré oči se překvapeně rozšířily, když Sasuke ani nevzhlédl od stolu; pouze zvedl paži, aby tu jeho, která se přibližovala, prudkým pohybem odbil.

Blonďák se na něj chápavě zadíval.

Sasuke se zaťatými pěstmi zapíral do stolu. Sharinganem zkoumal rozprostřenou mapu, kterou na jeho rozkaz přinesl senzibil Shikamaru, aby společně prozkoumaly všechny možnosti, které Orochimarovo doupě poskytuje. Červené duhovky zuřivě kmitaly po povrchu mapy, kopírovaly její obsah do Uchihovy paměti, aby se v ní dokázal zorientovat v případě, že by se dostaly do neočekávané situace.