Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

¤ Kapitola 27.: Bratr ¤

Podsvěťané se shromáždili v obývacím pokoji v sídle zaklínače. Netrpělivě vyčkávali, když zaslechli dvojí zaklapnutí dveří nad jejich hlavami o patro výše.

Za nějakou dobu si mezi sebou vyměnili několik významných a zvědavých pohledů těsně poté, co se starší Uchiha pomalým krokem dopravil do místnosti, v tichosti se posadil do křesla, o které si opřel svou hůl. Jejich zvědavost se prohloubila, jakmile zaslechli, jak blonďák s divokým zavrčením rozrazil vchodové dveře a vyběhl na zdevastovanou zahradu.

Suigetsu se postavil ze svého místa a ukázal ostré špičáky v malém škodolibém úšklebku. Pak, když si ze zadní kapsy kalhot vytáhl hnědou koženou peněženku, kterou otevřel, aby vysypal celý její obsah; prohlásil:

„Otevírám sázky,"

Ženské osazenstvo se zamračilo na bělovlasého upíra. Ten jednoduše pokrčil rameny a obrátil se k ostatním mužům, kteří zopakovali jeho činy. Podsvěťané vytáhli peněženky, někteří už svírali bankovky a počítali jejich hodnotu, se zamyšlenými výrazy ve tváři během toho, co kalkulovali pravděpodobnost jejich výhry. Před Suigetsuem se tak vytvořila malá řada z mužského osazenstva podsvěťanů, od kterých přebíral peníze. Bělovlasý upír si spokojeně sám pro sebe přikyvoval a pobrukoval o svém triumfálním vítězství.

Byl si více než stoprocentně jistý svým vítězstvím. Znal Sasukeho už dlouhé věky, aby mohl s jistotou prohlásit, že blonďáka srazí k zemi v momentě, kdy se mu situace přestane líbit. Přesto, že nebyli zrovna přátelé, Suigetsu dostatečně znal Sasukeho zkurvenou povahu a tedy věděl, že tento muž nestrpí, když na něj někdo zvyšoval hlas. A to všechno platilo i v případě, že onen člověk, který se opovážil na něj řvát, byl skutečně vinným ze vzniklé situace.

Suigetsu si spokojeně přebíral bankovky a jeho fialové oči zářily. Už si skoro představoval, jak jimi večer naplní svou vanu a vykoupe se v nich. Natáhl ruku k vlkodlakovi, který mu podával své peníze.

„Hele, zombíku," oslovil ho s neskrývaným pobavením Kiba.

Suigetsu mu ale nevěnoval dostatečnou pozornost, protože se dále věnoval počítání zelených bankovek, které úhledně skládal na kopečky.

Kiba se škodolibě zasmál a pokračoval: „Věděls, že Bohové dokážou blokovat naše schopnosti?"

Poté, co odstoupil Kiba ustoupil, jeho fialové oči se na malý moment rozšířily překvapením, když spočinuly na vyvinutém, plném a oblém poprsí. Trvalo malý okamžik, během kterého se na prsa díval, než mu došlo, že poslední v řadě, stála žena. Při uvědomění, že jí na ramena dopadají červené pramínky divokých vlasů, už bylo pozdě, protože pocítil tvrdou ránu na svém obličeji, která ho srazila na zem.

„Za co to bylo, čarodějnice?!" stěžoval si bělovlasý upír, zatímco se jeho rozbitá hlava formovala do původní podoby.

„Jak můžeš uzavírat sázky, idiote?!," odfrkla si Karin naštvaně. „A vlastně..."

Karin se ve svém křiku zarazila, založila si ruce v bok a přísně si přeměřila ostatní muže, kteří zadržovali výbuch smíchu a vysílali bělovlasému upírovi posměšné pohledy.

„Na co sázíte?" zeptala se nechápavě.

Ženské pokolení se nenápadně nahnulo, aby slyšelo odpověď.

„Já konkrétně na Sasukeho. Otevři šampaňské, babo jago! Dneska zjistíme přesný počet kostí v Uzumakiho těle, protože z něj Sasuke vymlátí duši tak, že ho neuzdraví ani Kyuubi." poté pokrčil rameny a kývl hlavou k podsvěťanům. „A támhleti ubožáci vsadili na Naruta. Prý se ho Sasuke ani nedotkne."