Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

Kapitola 50: Kapka bílé v moři černé

Přestože tam venku zuřila válka a za stěnami domu se současně odehrávala jedna menší i – konkrétně v kuchyni –, Ino nemohla popřít fakt, že se nudí.

Z kuchyně k jejím uším doléhaly Suigetsuovy výkřiky jako reakce na Itachiho rány, o kterých blondýnka nepochybovala, že směřovaly na jeho hlavu. V pozadí se jí zdálo, že slyší tiché chichotání; jedno dětské - od Mikoto a to druhé, podle jejího logického úsudku, tím pádem muselo patřit Karin.

Když blondýnčiny modré oči přesměrovaly svůj pohled na druhou stranu, naskytl se jí pohled na zamyšleného génia, který svými studiemi a výpočty zabral každý centimetr jídelního stolu. Zpočátku se pokusila zahnat nudu jedním z jejích oblíbených zvyků, který z devadesáti devíti procent vždycky fungoval, a tím bylo, jak jinak, otravovat Shikamarua při práci. Nicméně, dnešek byl tím jedním procentem případů, kdy jí její záměr nevyšel - ale její vnitřní Ino byla spokojena alespoň se skutečností, že přiměla génia k malému, sotva viditelnému úsměvu svým škádlením.

Nuda tuto sebevědomou, krásnou blondýnku sžírala téměř odjakživa. Už když byla malá, nic nedokázalo udržet její pozornost déle než pár vteřin. Teprve když dospěla a vyrostla ještě do větší a oslnivější krásy a seznámila se se Shikamaruem a Choujim, její život začal být alespoň o miniaturní kousíček méně nudným. Ve dny, jako tento, když nečinně posedávala na okenním parapetu, pohupovala nohama sem a tam, jejím dvěma blízkým přátelům bylo okamžitě jasné, co potřebuje - rozptýlení. Buď to byl mladý tmavovlasý génius, který jí vložil do štíhlých dlaní malou, složitou hádanku, která její bystrou mysl alespoň nakrátko zabavila, nebo to byl její druhý věrný přítel, baculatý Chouji, který jí předváděl své kouzelné kulinářské umění.

Netrvalo dlouho, a trojice složená ze dvou senzibilů a čaroděje, velmi rychle přišla na to, jak se k sobě hodí jako důkladně vyrobené kusy skládačky, které nezapadnou nikam jinam, než k sobě navzájem. Říkáte si správně, to byl počátek legenární formace podsvěťanů, přezdívané Ino-Shika-Chou.

Ale aby byla Ino upřímná, v jejím životě existovaly ještě dva důležité milníky, které zaháněly její ukrutnou nudu. Prvním z nich byl okamžik, kdy formace Ino-Shika-Chou v jeden den – jako jeden z mnoha dalších – posedávala a poflakovala se v Choujiho oblíbené restauraci.

- FLASH BACK -

Baculatý čaroděj právě bral mezi dlouhé hůlky kousek grilovaného masa, aby ho položil na horký gril uprostřed jejich stolu, nenápadně pokýval prsty druhé ruky, aby si daný kousíček jemně dokořenil přesně tak, jak to měl nejraději; Ino si vzpomínala, že tomu říkal ‚kouzlo vyvažování chutí'. Tmavovlásek jí tehdy vyslal myšlenku, na kterou si už úplně přesně nevzpomínala, ale byla si jistá, že to mělo ‚prolematický' nebo ‚otravný' podtón, který byl pro Shikamarua typický.

Co však zaujalo blondýnčinu pozornost, byla mocná aura, která se objevila v místnosti a ona ji samozřejmě okamžitě zaznamenala. Popisovala to, jako kdyby do moře černé dopadla kapka bílé. Ale teď, když se na to dívala zpětně, svou myšlenku by přehodnotila, nebo minimálně vyměnila pořadí barev a jejich zastoupení.

Do útulné a komorní restaurace vstoupil vysoký mladík se rozcuchanými havraními vlasy, nebezpečným obsidiánovým pohledem, jehož oči si ostražitě přeměřovaly místnost, a až když našly hledaný cíl, rázným a rozhodným krokem se vydal směrem, kde se nacházel.

Ino doufala, že si se Shikamaruem vymění významný pohled, který by jí potvrdil, že i on zachytil tu mocnou, až přímo démonicky ohromující a alarmující auru, která ze záhadného mladíka vyzařovala. Nicméně, nic podobného se nestalo, protože tmavovlasý senzibil – jak jinak – usnul. Blondýnka se zamračila, a tmavovlasého senzibila tvrdě kopla pod stolem, což způsobilo, že Shikamaru nadskočil.