Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

46. Neodcházej, part 2/3

Jak byl jen hloupý, když si myslel, že by alespoň na malý moment mohl důvěřovat osudu... že měl naději být šťastný. Byla to nejhloupější myšlenka, na jakou si dovolil pomyslet! Ve své mysli si představoval, jak mlátí hlavou do zdi.

Zaklínač nemůže být šťastný. Není to jeho osudem.

Zpod pramínků havraních vlasů, které mu padaly do očí, když měl poraženě skloněnou hlavu se díval, jak se žena jeho snů od něj pomalým, téměř až mučivým tempem vzdaluje. Pozoroval její štíhlou postavu, úzký pas, dlouhé růžové vlasy sahající těsně pod zadek... Tichým a téměř neslyšitelným způsobem si povzdechl.

Neodcházej, Sakuro.

- POKRAČOVÁNÍ FLASH BACKU –

„Mikoto, pojď sem."

Bělovláska vykřikla nefalšovanou radostí, když ji si ji Strach a Zmatek pohazovali ve vzduchu jako míč, výskala a jásala štěstím. Už dlouho si s nikým takhle nehrála, všichni v jejím okolí byli dospělí, kteří neměli tolik času jí věnovat pozornost. Samozřejmě, nikdy neslyšela slovo ne, ať šlo o kohokoli z její rodiny nebo z nových přátel, které si získala.

Není třeba dodávat, že o první místo v jejím srdci soupeřili právě černovlasý starší Uchiha a úžasný a fakt cool strejda upír.

Když hlas jejich pána dolehl k jejich uším, Strach a Zmatek vyděšeně vykřikli. Strach hodil Mikoto vzduchem, ta směřovala ke Zmatku, který si zakryl oči. Už-už se bělovláska chystala pevně zavřít oči před nárazem, avšak její nehmotné tělo se přestalo hýbat, jen viselo ve vzduchu jako panenka. Otevřela oči a otočila hlavou, jen aby zjistila, že tým sedm se na ni úzkostlivě dívá, zatímco Hádes stojící za nimi s nataženou paží ukazuje prstem přímo na ni, čímž vyslal zaklínadlo, kterým ji zachránil.

„Jseš mega-supr-krutě hustej, dědo Hade!" zajásala, Hádes se sebevědomě ušklíbl a pokynul prstem, aby se k němu přiblížila. Postavil ji na nohy těsně před svou obrovskou postavou, zvednutou paži nechal klesnout na její hlavu, rozcuchal jí dlouhé bílé vlasy. „Dědečku?

Hádes zvedl obočí.

„Uděláš pro mě něco?" požádala nejistým hlasem, krátce se mu podívala do očí, než znovu sklopila zrak.

Pán podsvětí si poklekl, natáhl ruku a ukazováčkem jí zvedl bradu, aby ji přinutil se mu podívat do očí.

„Cokoliv na světě, maličká,"

Mikoto přikývla a věnovala mu zářivý úsměv.

„Pomůžeš mi udělat radost mému staršímu bráškovi, Itachimu-niisan?"

„No, když tak nad tím přemýšlím," zatvářil se na oko zamyšleně, našpulil rty a pohlédl na tým sedm, krátce mrkl pravým okem, než se jeho pohled znovu vrátil k bělovlásce. „To ‚cokoliv' nemusíš brát tak doslovně,"

Růžovovláska se přiblížila k zaklínači, jemně ho potahala za rukáv košile a naklonila se k němu.

„Co se to děje?"

Zaklínač se zamračil, nadechl se a otevřel ústa, aby růžovovlásce odpověděl. Dříve, než k tomu měl příležitost, téměř - jen téměř - vyskočil z kůže od leknutí, když až v příliš těsné blízkosti jeho druhého ucha - proboha, to vlhké snad nebyly ... - zazněl Narutův hlas.

„Jo, co se to děje?" promluvil Naruto, až příliš nahlas.

Černovlásek se natáhl, aby mu vrazil pohlavek, který blonďáka srazil k zemi. Hladil si zasažené místo, zamračeně ho probodával pohledem, Sasuke ho ignoroval.