Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

¤ Kapitola 14.: Člověk ¤

„Nebuď takový bručoun, bratříčku," zasmál se starší Uchiha, když viděl zamračenou tvář mladšího sourozence, který seděl na okenním parapetu a šálek černé kávy si přidržoval u rtu.

„Sklapni, Itachi,"

„Pozor na jazyk, mladíku," pohrozil s úšklebkem na rtech. „Jsem starší, silnější a mocnější," pokračoval, všiml si, jak se onyxové zorničky pohnuly do koutku jeho oka, aby na něj viděl a probodávaly ho, avšak s klidným hlasem dopověděl uštěpačnou poznámku, o které věděl, že jeho bratra vytočí. „Tím chci říct, že podle mého neskromného názoru, ti stále dokážu nakopat prdel,"

Mladší si arogantně odfrkl a odvrátil zrak, pohlédl z okna a ignoroval přítomnost staršího bratra, který dál mluvil.

Sasuke se díval do dálky, rozhovor s Orochimarem ho stále nenechával chladným. Byl naštvaný, zuřil, že se mu nepodařilo dosáhnout toho, co plánoval. Hledal už tisíce způsobů, jak se té prokleté věci, kterou ho označkoval, zbavit. Trvalo mu příliš mnoho dlouhých let, než se vůbec dopracoval k informaci, že to byl právě ten slizký had, kdo za to může, nehodlal ho nechat jen tak zmizet bez toho, aby se té prokleté věci zbavil. I to byl důvod, proč byla v předešlý den jeho nálada ještě horší, než kdykoli předtím, než v jiné dny, kdy mu svět připadal černobílý, dokud do něj nepadla kapka pastelově růžové - dokud se v jeho životě znovu neobjevila Sakura.

Sám nevěděl, jestli to byl hněv ze setkání s Orochimarem, frustrace z neúspěchu, nebo nevyspalá únava z hlídání blonďáka, která ho přiměla být k růžovovlásce hrubým – nebo lépe řečeno, odpornějším, než na co byla zvyklá. Nechtěl si hrát na dobrosrdečného a předstírat všechny ty vlastnosti, které mu blonďák jmenoval při jejich rozhovoru - při této myšlence si udělal mentální poznámku, že ho znovu musí zmlátit -, protože takovým nebyl a on to věděl. A proto, pokud ho měla růžovovláska skutečně přijmout takového jaký je, nemohl jí vytvářet falešné iluze o jeho pokřiveném a zkurveném charakteru.

Sasuke si byl plně vědom, že není zrovna příkladem ctnosti a oddanosti jako jeho nejlepší přítel. Sasuke nebyl hrdinou z pohádkových příběhů; charakterizovala ho pýcha, arogance, bezcitnost a krvelačnost.

Nicméně nemohl popírat, že ta chvíle, kdy se jeho paže samovolně zvedla, aby si růžovovlásku přitáhl k tělu, aby ho neopustila, aby nezůstal v té prázdné velké posteli sám jako po jiné noci, ho zmátla možná ještě víc, než ji. Nevěděl, která jeho část to udělala, ale věděl, že proti ní nemůže bojovat.

- FLASH BACK –

„Měl bys ji někam pozvat," radil Naruto, když ho černovlásek přišel znovu zkontrolovat.

Blonďák vypadal, že si toto téma užívá, ignoroval vražedné a výhružné pohledy, kterými ho černovlásek probodával a stejně tak ignoroval pocit, že ho v mysli trhá na tisíce kousků, které později hodí do pekelného ohně plamenů Amaterasu. Mluvil téměř bez dechu, chrlil větu za větou, až se zadýchával, jak chtěl během několika minut odevzdat všechny své znalosti, které nabyl od Jiraiyii, svému nejlepšímu příteli.

„Nečum, lidé to tak dělají," obhajoval se Naruto.

Blonďák zpod postele vytáhl známou oranžovou knihu, jejímž autorem nebyl nikdo jiný, než jeho strýc.

„Píše se to tady, podívej. Vyzvednout ji, květiny, večeře, procházka..." jeho projev byl přerušen vzrušeným výkřikem, který se ozval z přízemí.

„Večeře, dezert, procházka!" Jiraiyův entuziasmus a nadšený hlas se ozval celým domem.

Blonďák se praštil po hlavě knihou, kterou držel v rukou za trest neodborně nastudovaného materiálu.