Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

¤ Kapitola 31.: Kabuto ¤

Od chvíle, kdy Sakura opustila sídlo zaklínačů, uběhl nějaký čas.

Právě teď procházela svou rodnou zemí. Věděla, že by si měla pospíšit, ale když se zhluboka nadechovala, aby absorbovala tu známou vůni domova, který jí tak bytostně chyběl, zjistila, že si ve skutečnosti dává načas.

Lehký vánek způsobil, že jí složil kapuci z hlavy a odhalil tak dlouhé prameny jejích růžových vlasů, které splývaly po délce jejích zad v jemných vlnách.

Kráčela dost pomalu. Nepostupovala tak rychle, jako tehdy.

Po dlouhých dnech plných napětí a stresu nechala svým myšlenkám volný průběh. Cítila, že to bylo právě to, co potřebovala, jako očistu své zmatené duše.

Celý její život se obrátil naruby.

Cynický úsměv se jí vkrádal na rty a zvedal koutky jejích úst při vzpomínce na své protesty, když jí Bohyně lásky oznámila, že jí byla přidělena mise s názvem Uchiha Sasuke. Jak jen byla hloupá, když si tehdy myslela, že jejím největším problémem bude udržet tajemství o černovlasém chlapci s prokletou pečetí, aby ho nebeské stráže okamžitě neodvedli a nezlikvidovali pro dobro lidské rasy, protože by jeho existenci považovali za nestabilní, jako kdyby se v jeho nitru skrývala časovaná bomba.

Sakura se zastavila a zaklonila hlavu, aby vzhlédla k celé výšce paláce.

Jak jen mohla tušit, že ne ona je ta, kdo chrání jeho, ale naopak, že to právě on chrání ji? Jak měla vědět, že on je ten, kdo dlouhá léta vyčkával, než prožije svůj život v míru, dokud dospěje, aby ji jednoho dne znovu vyhledal, aby mohli společně vykročit napříč jejich osudu?

Zavrtěla hlavou.

Na druhou stranu si uvědomila, že její hloupost nespočívala jen v tomto omylu týkajícím se černovlasého zaklínače. Byl zde i druhý neodmyslitelný aspekt, který se s ním – a ne jen tak náhodou – spojoval. V jejím životě si vydobyl své místo i blonďatý jinchuuriki, který v ní zasel semínko jiskřivé a vrtkavé radosti z pocitu, že na světě více není sama.

Zjištění a vědomí, že Naruto a Sasuke, dva nejdůležitější muži v jejím životě, nejsou obyčejnými lidmi v ní ještě stále vyvolávalo smíšené pocity.

Navzdory tomu, že Naruto měl v sobě zapečetěného nejnebezpečnějšího ocasého démona, nepatřil mezi podsvěťany. I když o tom celý život nevěděl, zastával status poloboha. Stejně jako Sakura, i on se zrodil z citu, který kdysi vzkvétal mezi Bohyní lásky a šamanem.

Měla by cítit nekonečnou radost z toho, že už nikdy v životě na světě nebude sama, protože skutečně existuje někdo, komu v žilách koluje stejná krev, jako jí. Ale ten úsměv, který se vytvořil při této myšlence, vždy zamrzl, když se v její mysli objevila vzpomínka na tu bestii vylézající z jeho těla v podobě průhledné aury; vzpomínka na ty děsivé oči, obrovské tesáky a na ten mráz, který jí proběhl po těle. Nedokázala zapomenout na ten krvelačný pohled, který jí v onen den Naruto věnoval.

A pak zde byla ta horší, temnější stránka pravdy.

Uchiha Sasuke bylo jméno zaklínače. A zároveň to bylo jméno muže, který ukradl svobodný život jejímu jedinému sourozenci. A stejně tak byl důvodem, díky kterému Naruta nikdy nepoznala dřív, než se ocitla v Konoze. Její srdce vlastnil ten, kdo zároveň vlastnil i její osud, který byl nenávratně zpečetěn s tím jeho.

Popravdě řečeno, nemýlíte se, pokud vás napadlo, že by měla být Sakura naštvaná a obviňovat ho za to, že byl Sasuke natolik sobecký, aby si od Džina přál přítele. Stejně tak máte pravdu, pokud přemýšlíte o tom, že by měla nenávidět Itachiho, že využil poválečné situace, aby požádal Tsunade o dítě překvapení.