Vražedkyně

6-Ashley

Zámek, do kterého vkročily byl opravdu nádherný. Vše bylo v černé a modré barvě. Všude byly nádherné květiny, různá brnění spousta obrazů a různých okrasných prvků. Ashley v životě neviděla nic hezčího.
Po zámku různě pobíhalo služebnictvo, které se na Ashley a Tryal dívalo se zvědavostí v očích.
„Omluvte je, nikdy by je nenapadlo, že zde uvidí člověka." řekla Reina.
Zavedla je k velkému schodišti s modro-černým kobercem a pak ke dveřím, na kterých byl znak meče s modrou čepelí, a vzadu byla noční obloha. Ashley hádala, že to je erb Gliffaudanské oblasti.
Za dveřmi byla místnost se spoutou pergamenů, knih a různých věcí.
„Omlouvám se za tenhle nepořádek...nečekala jsem návštěvu."
Reina jim naznačila, aby se posadily na křesílka v jejich národních barvách.
„Jak už jsem říkala...tenhle zámek je nyní vaším domovem. Můžete jít kamkoliv se vám zachce...teda...asi bych být vámi nechodila do soukromých pokojů."
Ashley se uchechtla „Mohu se zeptat, co jsi za magický druh?"
„Jsem Dragonius...mám v sobě jak elfí, tak i dračí krev. Někteří dragoniusové v sobě mohou mít i magii...nechci se vychloubat, ale já jí mám a jelikož jsem vladařka, tak je má magie silnější. Dokážeme se proměnit do dračí podoby, ale není to bezpečné."
„Proč?" zeptala se Tryal.
„Při proměně dojde ke ztrátě příčetnosti, začneme se chovat agresivně, nedokážeme se ovládat. K tomu, aby jsme se proměnili zpátky v člověka potřebujeme někoho, kdo nám věří, má nás rád nebo je ochoten pro nás udělat vše, ale i tak je to těžké...většinou, když se dragonius promění to skončí tak, že musí být zabit."
„To je vážně hrozné..." řekla tiše Ashley.
„To ano...ale už se o tom nebavme...radši mi o sobě něco řekněte, chtěla bych slyšet vaši minulost."
„No...naše minulost není úplně skvělá...je spíš hrozná..." řekla Ashley a začala jí vypravovat jejich minulost, když skončila, byla Reina překvapená.
„To jsem nečekala...máte můj obdiv." řekla.
Po chvilce mlčení ticho prolomila Reina. „Přivolám vám vaše služebné."
Dala si ukazováček a prostředníček na spánek a zavřela oči. Ashley si uvědomila, že s nikým komunikuje v mysli. Po chvíli do místnosti vkročily dvě ženy.
„Tohle jsou Clythe a tohle Gury."
Clythe měla stejně hnědé vlasy, jako Tryal, u nosu měla pihy a měla zelené oči. Gury měla krátké blonďaté vlasy a modré oči. Narozdíl od Clythe působila velmi plaše a stydlivě.
Clythe a Gury se poklonily.
„Zaveďte je do pokojů."
Obě dívky přikývly a Clythe přistoupila k Ashley a Gury zase k Tryal.
Vedly je skrz chodbu a pak došly ke dveřím.
„Budete mít pokoje hned vedle sebe." řekla Clythe
Clythe otevřela dveře.
Ashleyn pokoj byl moc hezký, měl velkou postel, vedle které byla nádherná skříň, naproti posteli byl stůl, vedle stolu vedly na balkón, Ashley zaujal velký krb a před mím byly dvě křesílka.
„Támhle je koupelna." Clythe ukázala na dveře v pokoji. „Připravím vám horkou lázeň a přinesu vám něco k jídlu."
Ashley se na ni vděčně podívala „Moc děkuju." teprve teď si uvědomila, jaký má hlad.
Clythe na chvíli odešla a po chvilce se vrátila s talířem, ve kterém bylo maso. Ashley poděkovala a vzala si od ní talíř, Clythe odešla do koupelny a chystala lázeň.
Když Ashley dojedla, tak přišla Clythe a zavedla jí do koupelny.
Vana byla plná teplé vody. Clythe do ní nalila vonný olejíček, který voněm po růžích.
Ashley se ponořila do vody a měla co dělat, aby nezakňourala blahem. Clythe jí podala mýdlo, které také vonělo po růžích. A odešla. Po chvíli se vrátila s červenými šaty, které přehodila přez židli.
„Líbí se vám ty šaty?"
„Ehm, ano, jsou krásné, ale já dávám přednost spíš košilím a kalhotám."
Clythe se na Ashley podívala s omluvným pohledem „Moc se omlouvám, zítra vám nějaké seženu."
„To je v pořádku."
Ashley vylezla z vody a převlékla se do šatů. Clythe jí naznačila, ať si sedne na židli před zrcadlem. Poslechla jí a Clythe jí začala česat vlasy.
„Odpusťte mi mojí zvědavost, ale jaké to je v říši lidí?"
„No...v království, kde jsme žili to bylo opravdu hrozné...vládnou tam velmi zlí lidé."
„Pocházíte z chudé rodiny?"
„Já ani nevím..."
Clythe se jí přez zrcadlo podívala do očí. „Povězte mi prosím váš příběh."
Ashley se usmála „Tak dobře, ale, pak mi řekneš ten svůj."
„Domluveno."
„Když mi byly čtyři roky, tak mně mí rodiče prodali do nevěstince...prý pro to, že potřebovali peníze na alkohol a drogy. Když mi bylo šest, tak jsem si na tváři udělala tuhle jizvu, a proto jsem byla z nevěstince vyhozena" ukázala na jizvu, na její levé tváři. „Jelikož jsem byla pouhý sirotek, tak se o mě nikdo nechtěl starat...proto jsem se musela naučit krást. Jednou jsem potkala Tryal, byla slabá, a nemocná, a tak jsem se o ní postarala. Její rodiče zemřeli na mor a jediný, kdo z její rodiny žil, byla její teta, ale ta se o ní nechtěla starat, dokonce jí i týrala...jednoho dne jí vyhnala pryč. Společně jsme kradly, ale pak jsme se naučily bojovat, a tak jsme si řekly, že budeme nájemní vrahové, ale ne takoví, co zabíjejí nevinné, když si u nás někdo objednal vraždu, tak jsme ho vyslechly, když mu udělal něco opravdu zlého, tak jsme to přijaly. Nevinnému člověku jsme nikdy neublížily..."
„Ty jo...máte můj obdiv...něco takového bych nezvládla.. "
Ashley se usmála. „Jsi na řadě."
„Tak dobře, já a má sestra Gury jsme žili se svými rodiči tady ve městě, naše matka tady pracuje jako kuchařka. Náš otec dělal ve městě doktora. Jednou u nás doma začalo hořet, jako zázrakem se nám se sestrou podařilo přežít, ale náš otec to štěstí neměl...spadl na něj hořící trám a chudinka Gury toho byla svědkem...od té doby je taková zamlklá a já se jí vůbec nedivím. Po tom požáru jsme neměli kde bydlet, ale Reinin otec- vladař Kiel se to dozvěděl a tak nám zde zařídil bydlení. Já, matka a Gury jsme slíbily, že zdejším vladařům budeme věrně sloužit. "
„Je mi líto tvého otce..."
„Byl to velmi hodný muž."
Nastalo ticho a Clythe Ashley udělala na hlavě drdol.
Najednou někdo zaklepal.
„Dále." řekla Ashley a do místnosti vešla Reina.
„Zvu tebe a Tryal na oběd, při kterém vás seznámím se svými přáteli."
Ashley se usmála „Bude mi potěšením."