Vražedkyně

42. Ashley

Ashley se pomalu začala probouzet. V krku měla sucho, jako kdyby tam měla poušť. Pomalu otevřela oči a viděla, že vedle ní sedí Bryn, který spal. Pak si uvědomila, že jí drží za ruku.
   Rozhlédla se po místnosti. Všechno bylo jiné, vnímala tolik detailů, cítila tolik nových vůní a slyšela spoustu malých zvuků.
   Podívala se na své ruce a zkusila, jestli umí přivolat nějaký stín. Povedlo se, na ruce jí tančil malý paprsek stínů. Nemohla si pomoct a užasle vydechla, čímž omylem Bryna probudila.
   „Už jsi vzhůru?” zeptal se vesele.
   „Jo...nebylo by tu trochu vody prosím? Mám sucho v krku.” poprosila ho.
   „Jo, jasně.” rychle sáhl po džbánu vody a nalil ji do sklenice, pak jí ji podal.
   „Děkuju.” Pořádně se napila. „Jak je na tom Tryal? Co se z ní stalo?” zeptala se.
   „Tryal je v pořádku. Stal se z ní...anděl.”
   „Cože?” Nechápala Ashley.
   „Andělem se staneš, když ti požehná samotná Fridel.”
   Ashley se mu zadívala do tváře. „Vypadáš, jako kdyby to bylo něco hodně vážného.”
   „Anděl se zde objevil po deseti tisících letech, před tím, než Beros začal válku...jenom díky andělovi byl poražen.”
   „Říkal jsi mi, že nevěříš v Berosovu existenci.”
   „Nevěřil jsem tomu, myslel jsem si, že byl jenom vymyšlený, ale teď, když se z Tryal stal anděl...tak už tomu věřím...”
   V místnosti zavládlo ticho. Ashley vůbec nevěděla, co mu na to má říct. Ticho prolomil Bryn.
   „Jaké to je mýt v sobě magii?”
   „Je to...zvláštní...jako kdyby jsi byl celou dobu slepý a chluchý. Vnímám tolik detailů, slyším spoustu nových zvuků...je to prostě úžasné.” řekla Ashley nadšeně.
   „Jsem rád, že se ti to líbí.” usmál se. Ashley poznala, že je nevyspalý. Jak dlouho tu byl?
   „Měl by jsi si jít odpočinout...vidím, že jsi unavený.”
   „Co když se ti něco stane...?” řekl Bryn.
   „Neboj se, přece jen, to nejhorší mám za sebou.”
   „Jo...to asi jo.” Souhlasil.
   „Tak vidíš...stejně ještě určitě usnu.”
   „No tak dobře, ale pak tě přijdu zkontrolovat.”
   „Dobře, ale teď si jdi odpočinout.” Usmála se na něj.
   „Tak fajn.” Byl už u dveří a odcházel.
   „Jinak, děkuju, že jsi tu byl.” zavolala na něj.
   „Jo...v pohodě.” řekl tiše. Ashley by přísahala, že se usmívá.