Vražedkyně

37. Ashley

Ashley nejistě vstoupila do chrámu a při tom se držela s Tryal za ruku. Dýchej, to zvládneš. Ukidňovala se. Byla nervózní, ale zároveň se těšila.
   Všimla si, že na ně čeká strážkyně. Pomalu k nim přistoupila. „Vše je připraveno.” řekla potichu, aby nerušila modlící se lidi. Otočila se na ostatní. „Vy tu počkejte. Až bude vše hotovo, informuji vás.”
   Reina přikývla. „Dobře tedy. Budeme čekat.”
   Strážkyně se uklonila a pokynula Ashley s Tryal, aby šli za ní.
   Vedla je temnou chodbou, kde byly veliké dveře, které měly místo zámku malý otvor. Strážkyně ze svého opasku vytáhla dýku a řízla se do prstu. Zakrvácený prst pak pstrčila do otvoru. Dveře se otevřely a za nima byla místnost s velkým jezírkem, které vypadalo, jako kdyby se v něm třpytily hvězdy.
   Strážkyně došla k malému stolku, na kterém byla miska s něčím, co vypadalo jako krev.
   „Toto je králova krev. Díky ní se s bohy lépe spojíte.” řekla a ponořila do misky ruku, při tom něco potichu šeptala. Po chvilce ruku vyndala a pak  vzala misku do ruky a přešla k jezírku. Opatrně do něj krev nalila, pak poodstoupila a začala zpívat jazykem, který Ashley v životě neslyšela.
   Strážkyně dokončila svoji píseň a jezírko začalo zářit mnohem víc.
   „Slíkněte se a ponořte se do jezírka.” nakázala jim a dívky ji hned poslechly. Ashley opatrně vnořila jednu nohu do jezírka. Cítila se tak zvláštně. Bylo to, jako kdyby v sobě objevila něco, o čem vůbec nevěděla, že v sobě má. Pomalu se tam ponořila až po ramena.
   Strážkyně jim podala dva poháry. „Naplňte je a vypijte je.”
   Ashley pohár naplnila a opatrně se napila. Voda chunala tak dobře. Nevěděla k čemu tu chuť přirovnat. Ihned se jí dělaly mžitky před očima.
   „Teď se ponořte.”
   Ashley se zhluboka nadechla a potopila se.

Tma. Nic jiného, než tmu neviděla. Byla zmatená. Ponořila se do vody, ale teď cítila, jako kdyby stála na zemi.
   „Je tu někdo?” Zavolala. Nic. „Tryal?” zkusila znovu. Odpovědí jí bylo ticho. Bezradně se dívala okolo sebe. Nic neviděla, jen tmu, která neměla konce.
   Pak jí ale oslnila zář šesti světel.
   „Přistup blíž, Ashley, dítě, jenž jeho rodiče zradili.” řekl ženský hlas. Byl jako pohlazení po duši. Ashley se dívala na světla, která zde byla.
   „K...kdo to byl?” zeptala se opatrně.
   „Bohové, kteří ti mohou dát své požehnání.” odpověděl stejný hlas.
   „Otevři nám své srdce a duši, Ashley.” řekl jiný ženský hlas. Tentokrát tajemný.
   „Ale jak?”
   „Vyprázdni svoji mysl a nech nás, ať zjistíme, kdo skutečně jsi.” odpověděl jí mužský hlas.
   Ashley přikývla. Zavřela oči a vyprázdnila hlavu. Chvíli cítila v těle malé brnění.
   „Už můžeš otevřít oči.” Ashley je poslechla a oči otevřela. Nad ní se vznášelo nové světlo. Její duše. Světla se k ní přiblížila.
   „Hm...jsi velice zajímavá osoba, Ashley.”
   „Myslím, že bych jí měla požehnat já.” řekl ten tajemný ženský hlas.
   „Jsi si jistá?” zeptal se mužský hlas, který byl velice hluboký.
   „Ano.”
   „Neměl bych spíš já?”
   „Věř jí, k její duši se hodí její požehnání.” odpověděl jiný ženský hlas, který zněl, jako nádherná píseň.
   „Dobrá...ať je po vašem.”
   „Děkuji ti, Heldire.” Poděkoval hlas. „Já, bohyně Svultra, ti dávám své požehnání, nechť se z tebe stane stíňák.” Pak Ashley oslnilo světlo. Najednou jí celým tělem projela veliká bolest. Celé tělo se jí začalo třást, jako kdyby měla horečku.