Vražedkyně

46. Ashley

Ashley šla za Brynem do Reininy kanceláře. Bryn otevřel dveře a společně s Ashley vstoupil dovnitř.
„Děje se něco?" zeptala se Ashley.
   „Víš...bylo by už načase, aby jsi se vydala zpátky do Sellery...jsi na to připravená?”
   Ashley přikývla.
   „Dobře, ale samotnou tě tam jít nenechám, to bych tam radši šla sama.” řekla Reina.
   „A kdo se mnou teda půjde?” zeptala se Ashley.
   Bryn si odkašlal „já.”
   „Však máš křídla.” řekla Ashley a ukázala na ně.
   Bryn se usmál a luskl prstem. Křídla zmizela.
   „Cože? Tohle jde?” řekla udiveně.
   „Víš, jak nepohodlné by bylo s tím spát.” řekla se smýchem Reina.
   „Dobře...ale jsi si jistý, že se mnou chceš jet?” zeptala se Ashley.
   „Jo, jsem si jistej.” souhlasil Bryn.
   „Tak dobrá, zítra za svítání se sejdeme u brány. Koně si brát nebudeme.”

Bylo ráno a Ashley čekala u brány. Slunce už začalo vycházet a zbarvovalo oblohu do zlata.
   Najednou za sebou slyšela kroky. Otočila se a uviděla Bryna. Ashley ocenila, že si na sebe vzal obyčejný plášť.
   „Připravenej?” Zeptala se ho.
   „Jo.” řekl.
   Ashley přikývla a společně s Brynem šla směrem k místu, do kterého doufala, že se nikdy nevrátí.
  
Cesta nebyla ani tak náročná, ale čím blíž se dostávali k hranicím s lidskou zemí, tím se Ashley dělalo hůř.
   „Víš...měla bych tě před něčím varovat...tam v Selleře se ze mně bude muset stát úplně někdo jiný...stane se ze mně mrcha, ale věř mi, že ti lidé si to zaslouží.” řekla Ashley tiše. Ani nevěděla, proč to říká, prostě chtěla, aby to věděl.
   „Neboj se...znám tě a vím jaká jsi a jestli říkáš, že si to ti lidé zaslouží, tak na tom není nic špatného.” řekl Bryn.
   „Děkuju...popravdě jsem se za to dřív nenáviděla...bylo mi ze sebe častokrát zle.” řekla Ashley a zadívala se do země.
   „Musela jsi se tak chovat...u lidí jsem sice nikdy nebyl, ale podle toho co jsem slyšel usuzuju, že když dáš ostatním vědět, že jsi dobrák, tak tě zničej.” řekl po chvilce Bryn.
   „Ano...přesně...” řekla Ashley potichu.

Došli až úplně k hranicím. Okolo stáli vojáci, kteří hlídali, aby se do říše lidí nikdo nedostal.
   „Sakra, je jich tu nějak hodně.” postěžovala si Ashley.
   „Co s tím uděláme? Zaútočíme na ně?” zeptal se Bryn.
   „Ne...mám jinej nápad.” řekla Ashley a vzala ho za ruku. „Jsem stíňák, a tak nás tam propašuju skrz stíny.”
   „Jo...to je taky řešení.” odpověděl.
   Ashley mu sevřela ruku pevněji. „Nepouštěj se.” nakázala mu. Zhluboka se nadechla a splynula se stíny. Pomalu se s Brynem přesunula z dohledu vojáků a pak se zase zhmotnila. Viděla, že Bryn je trochu zaskočený. „Jsi...v pohodě?” Zeptala se.
   „Ehm...jo...jen...to bylo hustý.” řekl užasle.
   Ashley se usmála. „Jo to teda je.”
   Chvíli se na sebe dívali a pak si uvědomili, že se pořád drží za ruce. Rychle se pustili a každý se zadíval jiným směrem.
   „Ehm...asi...asi by jsme měli jít...” dostal ze sebe Bryn.
   „Jo...máš pravdu.” přikývla. A pomalu se vydala do Sellery.