Vražedkyně

8-Ashley

Ashley seděla ve svém pokoji a celkem se nudila.
Clythe jí naučila, jak jí přivolat, a tak to teď udělala.
Clythe příběhla do dvou minut.
„Co si přejete?"
„Ehm...chtěla jsem se jen zeptat, jestli tady nemáte knihovnu."
Clythe se usmála. „Ano, máme, je to jedna z největších knihoven v magické zemi. Bývalá vladařka Derun milovala knihy, a tak zde vybudovala skvělou knihovnu."
Ashley se rozzářily oči. Měla moc ráda knihy. „Zavedeš mě tam prosím?"
Clythe přikývla. „Jistě, že ano."
Odešly z pokoje. Clythe jí vedla po chodbě a pak zabočila doleva.
Najednou se ocitly před velkými dveřmi.
„To je ona."
Když otevřela dveře, tak spatřila hotový zázrak.
Byla to velká místnost s velkým množstvím knih. Hotový knižní labyrint.
V místnosti bylo spoustu lidí, kteří byli zahaleni v bílých pláštích.
Ashley byla tak unesena, že si ani nevšimla, že Clythe už odešla.
Vstoupila do knihovny a nechala se jimi úplně pohltit.

Po nějaké chvíli našla pár knih, které jí zaujaly. Zahlédla stoly se židlemi a vydala se tam.
U stolu někdo seděl. Ashley chvíli trvalo, než si uvědomila, kdo to je.
U stolu seděl Marius. Na stole měl položenou velkou knihu a vedle na papír si něco zapisoval.
„Ehm...ahoj, mohla bych si přisednout?" zeptala se nejistě Ashley.
Marius vzhlédl od knihy a podíval se na ní, když si uvědomil, kdo to je, tak se usmál a přikývl. „Jasně."
„Jestli chceš mít klid na práci, tak klidně odejdu."
„V pořádku, mám hotovo." Něco si zapsal a zaklapl knihu. Podíval se na knihy, které si Ashley přinesla.
„Hmm...knihy od Weura Kebla...vskutku skvělý výběr."
„Ty jsi je četl?"
„Ano, jeho knihy jsou velmi zajímavé, zvlášť Cesta hromů."
Začali si povídat o knihách, Ashley mu vyprávěla o lidské literatuře a Marius zase o literatuře magického lidu.
„Kdo jsou ti lidé v těch pláštích?" zeptala se Ashley a ukázala na postavy.
„To jsou učenci svaté Fridel, bohyně života a smrti. Mají zde spoustu knih, které vyprávějí o její historii, a tak je zde studují."
„Pověz mi prosím víc o vašich svatých." poprosila Ashley.
„No...nejsilnější z nich je Fridel, která má dvě děti Greneth- bohyni tmy a Cumuse- boha světla. Každý magický druh má svého svatého, vlkodlaci mají Heldira, upíři Baldoru, dragoniusové Sanake, krveři Riliriuse, temňáci Svultru a Elfové Nutru."
„Nechápu, jak si to můžeš zapamatovat."
„Ještě je spoustu svatých, hádám ale, že je toho na tebe dost."
Ashley přikývla a Marius se usmál.
„Prý v lidském světě nejsou žádní svatí, nebo bohové, je to pravda?"
Ashley opět přikývla. „Je to tak."
„Muselo být hrozné žít ve světě bez víry."
Ashley se pousmála. „No...dalo se s tím žít."
Marius se podíval na velké hodiny, které byly nade dveřmi knihovny.
„Moc rád bych si s tebou povídal, ale už musím jít."
„Jasně, chápu."
Marius si vzal knihu a papír a odešel. Najednou se ale otočil.
„Až si tyhle knihy přečteš, tak mi dej vědět...s ostatníma si o knihách moc nepopovídám."
Ashley se usmála. „Tak dobře."
Marius se na ní taky usmál a pak odešel.
Chvilku tam seděla a četla. Kniha ji opravdu zaujala, a tak šla najít knihovníka, aby si ty knížky mohla půjčit.
Po chvilce našla starou paní s šedými vlasy, které měla svázané do drdolu. Vypadala, jako moc milá stařenka. Podle jejich špičatých uší poznala, že to je elf.
„Promiňte, chtěla bych si vypůjčit tyto knihy."
Stařenka se na ní mile usmála a vytáhla papír, kam si zapsala název vypůjčených knih. „Máte moc dobrý vkus, má milá"
„Do jaké doby je mám vrátit?"
„No...správně by jste je měla vrátit do měsíce, ale jsem už strará bába a nepamatuju si, kdy se mají vrátit."
Mrkla na ní a Ashley se udivila.
V tom na strařenku někdo zavolal. „Paní Quisová?"
Zakroutila očima „Pro svatou Nutru...zase mě volá představená matka Berul, to bude na dlouho."
„Přeji hodně štěstí."
Usmála se na ni a odešla.
Ashley by nikdy nečekala, že bude obklopena tak milými lidmi. Všichni tu byli tak hodní, až na Bryna, ale toho Ashley zvládne.