Vražedkyně

31. Ashley

Ashley se vzbudila ještě před Tryal. V pokoji byla zima, a tak se zabalila do přikrývky. Rychle se převlékla a vzbudila Tryal.
„Vstávej."
Tryal lehce zabručela. „To už je ráno?"
„Jo, tak vstávej."
Tryal jí neochotně poslechla. Když už byla převlečená, tak spolu sešly dolů, kde seděla Reina.
„Proboha, jaktože, vstáváš tak brzo." Řekla Ashley místo pozdravu.
Reina pokrčila rameny. „Síla zvyku."
Za nedlouho přišli ostatní a společně si dali snídani v podobě míchaných vajíček a obyčejné vody.
„Dnes večer už konečně budeme v Adon Noiru." řekla Donna.
   Ashley byla ráda, ale zároveň se bála. Co když se nás bude chtít zbavit? Pořád ji přepadávaly divné myšlenky, ale pak si vynadala. Ale notak, chováš se, jak malá holka!
  
Opět se vydali na cestu. Ashley celou cestu mlčela.
   „Už se nemůžu dočkat,” řekla Donna. „Budeme tam na slavnost všech svatých.”
   „Jak se ten svátek slaví?” zeptala se Tryal.
   „No, chodíme do klášterů ucít své svaté a ve městech se koná slavnost, při které se odehrávají různé divadelní hry o nějakých důležitých skutcích.” Odpověděl Miralis
   „Taky se tam všichni hrozně vožerou.” Doplnil Galbor.
   Tryal se uchechtla.
   „Koupím si tam nové barvy a obrazy.” Řekla Donna nadšeně.
   Reina zakroutila hlavou. „Jako bys jich měla málo.”
   Ashley se tiše usmála a pohladila Urise. Pořád mlčela. Měla strach. Naposledy, když se měla setkat s králem, tak byla společně s Tryal odsouzena k smrti.
   Byla tak ponořená do myšlenek, že si ani nevšimla, že je pozadu. Snažila se zhluboka dýchat. Neboj, nikdo není tak krutý, jako Areda s Gannarem. Ještě jí dělala starosti ta kniha, kterou četla. Beros. To jméno ji děsilo.
   Z myšlenek ji najednou vytrhl hlas, který se jí ozval blízko ucha.
   „Děje se něco?” Zeptal se starostlivě Bryn.
   „Jo...ehm...jasně.” zakoktala.
   Bryn se na ní nedůvěřivě podíval. „Neznám tě tak dlouho jako Tryal, ale zdá se mi, že lžeš.”
   Ashley si povzdechla. „To neřeš...”
   „Notak, sice jsem se k tobě nechoval úplně hezky, ale teď jsem se změnil. Mužeš mi to říct, nikomu to neřeknu.”
   Ashley se podívala na ostatní, byli zabraní do rozhovoru. „No dobře...mám divný pocit té knihy, kde jsem se dočetla o...Berosovi.” Slovo Beros řekla opatrně, věděla, že o něm se tu nemluví.
   „Neboj se, teď budu znít, jako kacíř, ale vsadil bych se, že je to jen pohádka pro malé děti. I kdyby žil, tak teď už je dávno mrtvý.”
   Ashley to trochu uklidnilo. „Asi máš pravdu...” lehce se usmála a Bryn jí úsměv oplatil.
  
Byl už večer a v dálce bylo vidět impozantní město Adon Noir. Už z dálky Ashley poznala, že je to nádherné město.
   Všichni trochu popohnali své koně. Už se nemohli dočkat, až si odpočinou.
   Před městem byla veliká brána, kterou hlídali čtyři vojáci v zelených uniformách. Reina se jim prokázala pečetním prstenem a vojáci bránu otevřeli.
   Ashley z úst uniklo obdivné vydechnutí. Ulice byly nádherně čisté, pobíhalo zde pár dětí, které nevypadaly, jako sirotci. Domy byly veliké a prozrazovaly, že jejich majitelé netrpí chudobou.
   Nad hlavami jim prolétavali Dragoniusové. Všimla si i zvláštních lidí, kteří se pohybovali spíše po temnějších místech. Vypadali, jako by splívali se stíny.
   Ashley šťouchla do Donny. „Co to je za lidi?”
   Donna se podívala směrem, kam ukazovala. „To jsou stíňáci. Dokážou splinout se stíny, jsou to výborní špehové a vládnou lehkou temnou magií.”
   „Lehká temná magie?” Ashley se na ní nechápavě podívala.
   „To je magie, která nepochází z temného krystalu. Pochází ze tmy a stínů.”
   „Aha...” Ashley přikývla.
   Procházeli rušnou ulicí. Ashley si všimla dvou hádajících se lidí a zaposlouchala se do rozhovoru.
   „Vrátil jsi mi o dva dukáty míň!”
   „Co kecáš? Látka, kterou jsi si koupil stojí padesát dva  dukátů. Dal jsi mi jich šedesát.”
   „Měl jsi mi jich vrátit osm ty jedna vepřová hlavo!”
   „Však jsem ti taky osm dal!”
   „Nene!”
   „Na mně si tyhle triky nezkoušej. Snažíš se mně zblbnout, abych ti vrátil víc!”
   „Co to meleš?!”
   Ashley se musela smát. Dva muži, kteří by jí ještě před rokem naháněli hrůzu se tu hádali, jako malé děti.
   Dojeli k zámku. Pohled na něj Ashley vyrazil dech. Je tak obrovský!
   Jakmile se Reina znovu prokázala pečetním prstenem, k nim přiběhl starý sluha, který se uklonil.
   „Vladařko Reino, je mi potěšením, že vás potkávám. Ihned nechám ustájit vaše koně.” řekl a houknoul na podkoního. „Pojď sem.”
   Podkoní byl starý. Podle špičatých uší Ashley odhadovala, že je to elf. Zakroutil očima. „No jo furt.” vstal a odvedl koně do stáje.
   Sluha se otočil zpátky k nim. „Vy račte prostím jít za mnou.”
   Reina šla jako první a ostatní ji následovali. Sluha je dovedl k velikým dveřím a otevřel je.
   „Králi, vladařka Gliffaudanské oblasti, Reina a její přátelé.” Poodstoupil, aby mohla Reina s ostatníma projít.
   „Králi,” Řekla Reina a uklonila se. Ostatní ji následovali. „Jsem velice ráda, že zde mohu být.”
   Ashley se na krále zahleděla. Měl krátké blonďaté vlasy a modré oči. Podle špičáků poznala, že je upír. Elegantně vstal a podíval se na Reinu.
   „Reino.” Řekl vesele a pevně ji objal.