Vražedkyně

49. Ashley

Ashley se probudila jako první. Všimla si, že má Brynovu ruku okolo pasu. Nemohla si pomoct a musela se začít usmívat. Měla co dělat, aby nezačala vzrušeně křičet, jako malá holka.
   Trochu se posunula a doufala, že tím nevzbudila Bryna.
   „Dobré ráno.” ozval se za ní hlas a bylo jí jasné, že ho vzbudila.
   Otočila se k němu čelem. „Dobré...promiň, že jsem tě vzbudila.” Omluvila se mu.
   Bryn se jen usmál. „Ne...v pohodě.”
   Ashley přikývla a natáhla se ke své košili. Když viděla, jak je jejich oblečení poházené po podlaze, tak se trochu zastyděla.
   Zabalila se do deky a posbírala se země své oblečení. Pak se odešla obléct.
   Když se vrátila, tak si všimla, že Bryn je už taky oblečený. Bylo na něm vidět, že se taky trochu stydí a Ashley se ulevilo. Aspoň v tom není sama.
   „Já...ehm...” zakoktal Bryn. „Omlouvám se...nevím, co to do mně vjelo.” Bylo na něm vidět, že by se nejraději propadl do země.
   Ashley k němu přistoupila blíž. „Neomlouvej se. Upřímně...chtěla jsem to...” řekla a odvrátila zrak.
   Chvíli bylo ticho. Oba dva se na sebe navzájem dívali a čekali, kdo promluví, jako první.
   „...jak to teď s náma bude?” zeptala se potichu Ashley a zadívala se mu do tváře. „Pochopím, když budeš chtít, aby jsme byli stále jen přátelé.” dodala. Cítila se tak trapně, že chtěla utéct do lesa a už se nikdy nevrátit.
   „Já...dlouho jsem si nalhával, že k tobě nic necítím....byl jsem zmatený z toho co cítím, ale díky včerejšku vím, že jsem se asi zamiloval.” na chvilku ztichl a zadíval se do země. „Jen se bojím, že...že tě něčím zklamu, nebo, že si to pak rozmyslíš...” svoji větu už nedokončil.
   „Měla jsem dost času na to tě poznat a vím, že bys mně nikdy nezklamal.” Ashley se mu podívala do očí a nadechla se. „Já k tobě taky něco cítím.”
   Slyšela, jak se mu zrychlil dech. Upřela svůj zrak do země a čekala na to, co řekne.
   Pomalu k ní přistoupil a prsty jí zvedl bradu aby se mu dívala do očí. „Když si se mnou ale něco začneš, tak pochopíš, že jsem hrozně žárlivej a nezaručuju, že to se mnou bude jednoduchý.” řekl potichu.
   „To je mi u prdele.” řekla Ashley a políbila ho.
   Když jí polibek oplatil, tak jí bylo jasné, že odteď jsou něco víc, než přátelé.

Vyrazili do ulic celkem rušného města. Ashley byla opět zahalená a to jí dodávalo na děsivosti, a tak se jí lidé vyhýbali stejně jako Brynovi.
   „Kam to jdeme?” zeptal se Bryn.
   „K Margaret Verdenerové. Je to žena, která nás propašuje na hrad.” odpověděla Ashley.
   „Jak?” zeptal se Bryn.
   „Na hrad je těžký se dostat. Potřebuješ k tomu povolení od krále s královnou, nebo od jejich pobočníků, ale Margaret je odbornice ve falšování těhle povolení.” vysvětlila mu.

Dorazili k velké budově a Ashley se zastavila, podívala se na Bryna a nastavila mu ruku. Bryn se jí chytil a Ashley je zahalila do stínu.
   Margaret seděla na velkém křesle a popíjela víno. Byla to elegantní žena s hnědými vlasy a hnědýma očima. Na tváři měla pár vrásek.
   Ashley je zase zhmotnila a otevřela dveře. Margaret na sebe leknutím vylila trochu vína.
   „K...kdo jste?” Zeptala se.
   „Do toho ti nic není.” řekla Ashley ostře. Sáhla si k opasku, kde měla měšec z penězma od Vlada a hodila ho na stůl. „Dostaň nás na hrad.” nařídila jí.