Vražedkyně

23. Ashley

Bylo ráno a Ashley se probudila. S údivem zjistila, že nemá žádnou kocovinu.
   Opatrně vstala a opláchla si obličej vodou. Vyčistila si zuby a převlékla se do černé košile a kalhot. Mezitím přišla Clythe.
   „Dobré ráno.” Pozdravila ji Ashley.
   Clythe ji s úsměvem pozdravila. „Jsem ráda, že se uzdravujete.”
   „To já také.”
   Ashley si všimla, že Clythe má v rukou nějaký papír. „Co to máš?” Zeptala se jí.
   „Ach, no vidíte, málem bych vám to zapomněla říct. Je to vzkaz od Berul." S těmito slovy jí papír podala. A Ashley si ho přečetla.

Drahá Ashley,
Jsem vám velice vděčná za to, že jste ochránila Sanuris, před těmi šílenci. Chtěla bych se s vámi setkat. Stavte se ještě dnes prosím do knihovny.
Ať nad vámi svatá Fridel drží ochranou ruku.
Představená matka Berul.

Po přečtení Ashley papír odložila na stůl.
   „...děje se něco?” Zeptala se Clythe.
   „Nene, všechno je v pořádku.” Popravdě se Ashley už zajídalo to, že jí každý děkuje a má ji za hrdinku. Celý život byla vnímána, jako vyvrhel.
   Clythe přikývla a vzala ze skříně špinavé oblečení, aby ho mohla odnést do prádelny.
   „Mám vám donést snídani, nebo chcete dojít do jídelny.”
   „Dojdu do jídelny, ať tě neobtěžuju...jen kdyby jsi mě pro jistotu doprovodila. Schody mi ješte dělají problém.”
   Clythe se usmála. „Tak jdeme.”

Ashley úspěšně zdolala schody. Občas ucítila bodání v břiše. Byla na sebe pyšná.
   „Už to zvládnu sama, děkuju ti.”
   „Jste si jistá?”
   „Ano, neboj.”
   „Tak dobře.” Clythe se usmála a odešla.
   V jídelně byla jen Nirra a Tryal.
   „Dobré ráno.” Pozdravila je vesele Ashley.
   „Ahoj.” Pozdravila ji Tryal, která taky nebyla zničená.
   Nirra jen zamručela. „Vás nebolí hlava?”
   „Ani ne.” Řekla Tryal.
   Do místnosti v kročil Miralis, který všechny pozdravil.
   Nirra si vzala do ruky pohár a naklonila ho k Mirisovi. „Mohl bys...?”
   Miralis luskl a v poháru byla najednou krev. Ajo...krver. Úplně jsem zapomněla.
   „Díky.” Nirra se hltavě napila a najednou úplně ožila. „Fíha...miluju krev.”
   Do deseti minut přišli i ostatní.
   „Já ji snad nechám přivázat k posteli.” Zavrtěla Reina nevěřícně hlavou.
   Sluhové přinesli snídani a Ashley se do ní hned pustila.

Po večeři skoro všichni odešli, zůstala jen Ashley, Nitra a Bryn.
   „Už musím jít. Představená matka Berul mě chce vidět.” Řekla Ashley a zvedla se.
   „Počkej, doprovodím tě...přece jen...ješte se ti ta rána nezahojila.”
   „Děkuju.”
   Bryn se zvedl a společně odešli. Ashley se ještě ohlédla na Nirru, která měla lišácký výraz.
   Když byli na schodech, tak Ashley musela našlapovat velmi pomalu a opatrně.
   „Já...nechci tě nějak obtěžovat, klidně můžeš jít, já to tady zvládnu.”
   Bryn zakroutil hlavou. „Momentálně nemám nic na práci. A rozhodně tě nechci mít na svědomí.”
   Ashley pocítila další bodnutí.
   Ta prokletá Verixis!
   Chtěla šlápnout na další schod, ale podařilo se jí šlápnout blbě, a tak se zakymácela dozadu a spadla by nebýt Bryna který ji podepřel křídlem.
   „Jsi v pohodě?” Zeptal se starostlivě.
   „A-ano” zakoktala. Bryn ji lehce postavil. Ashley by se hanbou nejradši propadla.
   „Promiň.” Řekla potichu.
   „Nemáš se za co omlouvat. Na těhle schodech jsem už taky hodněkrát spadl.”
   Ashley se zasmála. Konečně ty schody vylezla.
   „No...a...jak jste se vlastně všichni poznali?” Zeptala se Ashley, aby prolomila ticho.
   „No...Miralis je náš vzdálený bratranec. Jako děti jsme spolu vycházeli opravdu hezky. Když jsme byli starší, tak se ukázalo, že je velmi chytrý, a tak si ho Reina zvolila za rádce.”
   „Počkej, vy jste příbuzní?”
   „Jo, ale opravdu vzdálení.”
   Tohle Ashley opravdu nečekala.
   „Nirra a Donna dříve chodily na uměleckou školu, která se musela kvůli požáru přestěhovat sem. Já a Reina jsme se k nim šli podívat, protože jsme byli zvědaví. Neměli jsme tam, co dělat, a tak jsme si museli dát sakra pozor, aby nás nikdo neviděl. Ty dvě nás ale viděly, ale i tak nic neřekly. Naoplátku jsme jim chodily dávat různé sladkosti. Když vystudovaly, tak měly původně odejít, ale Reina jim nabídla místo zde.” Nachvíli se odmlčel. „S Galborem jsem se potkal na cvičišti. Učitelé na nás byli krutí. Na mě byli krutí, protože se ze mě měl stát generál a na Galbora, protože to byl sirotek a oni si na něj zasedli. Moc jsme to se zbraní neuměli a dostávali jsme za to bídu. Jednoho dne jsme si řekli, že je s tím konec. Trénovali jsme spolu povečerech a častokrát jsme usínali s mečem v ruce. Později se z nás stali nejlepší prátelé.”
   „To je hezké.” Ashley to připomínalo jí a Tryal.
   „Jak jste se naučily bojovat vy?” Zeptal se Bryn.
   „Potají jsme sledovaly vojenské cvičiště.”
   Došli ke knihovně.
   „Děkuju, že jsi mě sem doprovodil.”
   „Nemáš zač.” S těmito slovy odešel.