Vražedkyně

7. -Ashley

Clythe zavedla Ashley do jídelny, mírně se uklonila a odešla.
   Jídelna se jí moc líbila. Všude byly okrasné květiny a různé ozdoby. Byl zde také nádherný křišťálový lustr.
   Jedna služka, která byla v místnosti k ní ihned přiběhla, uklonila se a odsunula jí židli, aby se mohla posadit.
   „Děkuju, to není nutné." řekla mírně Ashley a služka přikývla a mírně se usmála.
   U stolu už seděla Tryal. Vypadala trochu rozpačitě.
   „Jak se cítíš?" zeptala se Ahley.
   „Já ani nevím...na jednu stranu jsem hrozně nadšená, že jsme tady, ale na druhou stranu jsem pořád vyděšená..."
   „Chápu to...ale my to zvládnem."
   Tryal se usmála. „Máš pravdu."
   Najednou Ashley uslyšela hlasy a pak spatřila Reinu, Bryna a další čtyři lidi.
   Reina se na neznámé lidi otočila. „Tak tohle jsou mé zachránkyně."
   Otočila se zpět na dívky. A její oči naznačily, aby se představili.
   „Ehm...jmemuji se Ahley a tohle je má kamarádka Tryal."
   Tryal nejistým hlasem pozdravila.
   Reina se usmála a přišla k dívce s krátkými vlasy a modrýma očima, měla na sobě modrou halenu, dle jejího vlčího ocasu a ostrých zubů usoudila, že je to vlkodlak.
   „Tohle je Donna, je to velmi šikovná malířka."
   Donna k nim přišla a lehce je objala. „Ráda vás poznávám."
   Reina přistoupila k druhé dívce s dlouhými černými vlasy a červenýma očima, měla na sobě fialové šaty. Měla ostré špičáky, takže to byla upírka.
   „Tohle je Nirra, velmi nadaná hudebnice."
   Narozdíl od Donny je Nirra objala velmi silně
   Reina ukázala na Mariuse, muže s bílými krátkými vlasy. Jedno oko měl červené a druhé černé. Měl na sobě černý plášť. Marius byl jasný krver. Stvoření, které dokáže manipulovat s krví, dokáže jí z těla pouhým mávnutím ruky vysát, nebo doplnit, může jí vyléčit, nebo taky otrávit.
   „Je to můj zástupce." řekla Reina.
   Marius k nim nejistě přistoupil a potřásl jim rukou.
   Reina přešla k muži s černými vlasy, které mu sahaly až k ramenům. Měl hnědé oči a měl na sobě lehké brnění. Podle dračích křídel Ashley poznala, že je to dragonius.
   „Tohle je Galbor, je to zástupce generála." ukázala na Bryna.
   Galbor k nim přišel a silně je objal.

Při jídle se všichni skvěle bavili, až na Bryna, který se ostražitě díval na Ashley a Tryal.
   Reinini přátelé byli moc milí a zábavní, bylo moc příjemné s mimi trávit čas.
   „Odkud vlastně pocházíte? Už jsme slyšeli váš příběh a mě by zajímalo, kde jsou tak kruté podmínky." řekla Donna.
   „Jsme ze Sellery. Je to země, která hraničí hned s magickou zemí." vysvětlila Tryal.
   „Počkej...to je ta země, kde vládnou ti parchanti Areda a Gannar?" zeptal se Galbor a Tryal přikývla.
   „Vy je znáte?" zeptala se Ashley.
   „No jasně, jsou tak krutí, že jsme o tom slyšeli až tady." řekla Nirra.
   Rozhovor se stočil k veselým tématům. Ashley našla společnou řeč s Galborem, který začal mluvit o zbraních.
   „Dost se ve zbraních vyznáš." řekl užasle Galbor.
   „Díky, zbraně jsou velmi zajímavé."
   Nirra si přisedla vedle Galbora. „Divím se, že tě ty jeho řeči pořád baví."
   Ashley se zasmála. „Je to docela zajímavé."
   Galbor se podíval na Nirru. „Tak vidíš."
   „Kdyby jsi zatoužila po lepší konverzaci, tak mi můžeš říct."
   Galbor se na Nirru otráveně podíval. „Nechceš se jít vycpat?"
   Nirra na něj vyplázla jazyk.
   „Jsem z nás všech nejstarší, a tak by jste se měli chovat s úctou."
   „Jsi jenom o pět dní starší, než Donna."
   Ashley zaujalo, že tyto "krvelačné bestie" jsou tak milé a vtipné. V lidské zemi jí říkali, že nemají žádné city. Teď si uvědomila, že to není pravda.

Po chvíli už ostatní museli odejít, a tak se Ashley a Tryal šly projít.
   „Ze začátku jsem měla strach, ale pak se ukázalo, že jsou moc fajn." řekla vesele Tryal.
   „Ano, máš pravdu"
   „Teď se mi tu začíná líbit mnohem víc."
   Ashley byla moc ráda, že je Tryal šťastná, zaslouží si to.
   Šly do zahrady a obdivovaly tu krásu všude kolem.
   Všude byly stromy a okrasné květiny. Uprostřed zahrady byla velká fontána.
   „Je to tu velmi hezké." řekla užasle Tryal.
   Ashley musela souhlasit.
   „Je to asi divné, ale asi mi bude chybět to, že už nebudu dělat vraha." řekla Tryal.
   „Mě asi taky...někdo by mohl, říct, že jsme zrůdy, ale kdyby si uvědomili, že jsme zabíjely jen ty, co si to zasloužili, tak by nám líbali ruce."
   Tryal se zasmála.
   V zahradě strávili ještě chvilku a pak odešly do svých pokojů.