Vražedkyně

47. Bryn

Ashley ho zavedla do velkého města, které se jmenovalo Sellera. Bryn nemohl uvěřit tomu, že tohle je hlavní město. Všude byla špína, na zemi se povalovali žebráci, všude byl hrozný smrad a po ulicích pobíhalo spousta malých dětí.
   „Na ty děti si dávej pozor. Vypadaj, že neuměj do deseti napočítat, ale dokážou tě bez problému okrást.” Upozoznila ho Ashley a Bryn přikývl.
   Ashley se pro jistotu zahalila šátkem. Musel uznat, že jakmile vstoulili do města, tak se z ní skutečně stal někdo jiný. Někdo...hrozivý a nebezpečný. Cítil z ní ale trošku strachu a nejistoty. Ještě aby ne. Pomyslel si, nedokázal si ani představit, jak to tu musí být pro sirotka těžký.
   „Nejdřív si zajdeme pro nějaký peníze.”
   „Co chceš udělat?” zeptal se Bryn.
   „Zajdeme za lidmi, kteří u mě a Tryal mají dluh.”

Šli skrze město, až do čtvrtě, kde už nebylo moc žebráků a bylo zde čisteji.
   „Tohle je dům Vlada Darevika. Je to dost bohatý obchodník. Jednou si u nás objednal vraždu chlapa, který mu vyhrožoval smrtí. Vlad nám zaplatil jen půlku. Před úplnou platbou musel údajně odjet na jednání.” vysvětlila mu Ashley.
   „Je ale bezpečné tam chodit a ukázat mu, že žiješ?” zeptal se Bryn.
   „Neboj se, tohle je takovej strašpytel, že nic nevykecá. Moc dobře ví, že jsem schopna ho zabít.” řekla Ashley a  svazovala si vlasy do ohonu. „Jestli chceš, tak tu můžeš počkat, nebo můžeš jít se mnou. Je to na tobě.”
   „Půjdu s tebou.” řekl rychle Bryn.
   Ashley přikývla. „Tak jdeme.” Přišla k němu a zase ho chytla za ruku. Brynovi se na chvilku zastavil dech. V hlavě se mu objevila vzpomínka na to, jak přešli hranice. Nechal stíny, ať ho pohltí a nechal se Ashley vést.
   Přesně věděla kam jde. Vedla ho po schodech a pak prošli skrz dveře. Vstoupili do kanceláře, ve které seděl starý muž, který měl prošedivělé vlasy a na nose měl brýle.
   Bryn slyšel, jak se Ashley nadechla a pomalu se ho pustila.
   Když si jich muž všiml, tak vyděšeně vstal od stolu. Začal rychle dýchat a měřil si je vyděšenýma očima.
   „Ale notak, Vlade. Ty mně snad nepoznáváš?” řekla Ashley sladce a sundala si šátek.
   Když muž spatřil její tvář, tak začal být ještě vyděšenější. „A...Ashley...j...já myslel, že...že...ty a Tryal jste...mrtvé...” vykoktal muž.
   Ashley se usmála. „Ale Vlade, já myslela, že nás s Tryal znáš. My se dokážeme dostat ze všeho.” Přistoupila blíž k muži. „Vím, že si teď říkáš, kde je asi Tryal. Tryal bohužel nedorazí. Má něco jiného na práci. Budeš si muset vystačit se mnou a zde mým kamarádem Brynem.” ukázala na Bryna a jemu bylo jasné, že musí působit děsivě. Přistoupil k němu blíž a děsivě se usmál. S nadšením si uvědomil, že jeho pokus o vyděšení zabral.
   „Ale...co tu děláš?” zeptal se Vlad roztřešeně.
   „Ale víš, jak...jdu si jen tak kolem a vidím tvůj dům a říkám, co takhle navštívit starého kamaráda. Pak jsem si vzpomněla, že jsi nám pořád nezaplatil a to tě muselo opravdu tížit.” Bryna zaujalo, jak znuděně mluvila.
   Ashley se k němu naklonila. „Dnes máš teda šťastnej den. Můžeš splatit svůj dluh.”
   „Já...rád bych, ale přišla krize a podnik moc nevynáší.” vymlouval se Vlad.
   Ashley se zatvářila naoko soucitně. „Chudáčku, to jsi tak chudej, že nemáš ani sto zlatejch?”
   Vlad zakroutil hlavou.
   Dveře kanceláře se najednou otevřely a objevila se v nich malá holčička.
   „Dědečku, pojď si se mnou hrát. S Alicí je nuda.” zakňourala holčička.
   „Teď ne, Elin.” řekl Vlad, který sotva dýchal.
   Ashley se na Vlada usmála. „No nekecej, ty jsi děda.” řekla užasle.
   Přistoupila k holčičce a klekla si k ní. „Tak ty se jmenuješ Elin?”
   „Ano.” přikývla holčička.
   „Pověz, chová se k tobě dědeček hezky?” zeptala se Ashley.
   „Ano, je to ten nejlepší dědeček na světě.” řekla Elin nadšeně.
   Ashley se jí chvilku dívala do tváře. „Chceš od tety Ashley slyšet příběh?” zeptala se.
   Elin radostně přikývla.
   „Tak dobře, posaď se.” Ashley ukázala na židli, která byla vedle Bryna. Elin se na něj nejistě zadívala.
   „Neboj se, tohle je Bryn. Je to moc hodný člověk.” uklidnila jí Ashley. Bryn přemýšlel nad tím, co má za lubem.
   Elin se posadila.
   „Slyšela jsi někdy o dlužníčcích?” zeptala se Ashley.
   Elin zakroutila hlavou.
   „To jsou taková strašidla, která chodí strašit lidi, kteří někomu něco nevrátili. Chodí je strašit a dělají jim hrozné věci. Jsou to tuze škaredá strašidla.” řekla Ashley, která stále mluvila jemně. Bryn sledoval, jak je Vlad na pokraji zhroucení.
   „Víš...tvůj děděček mi stále něco nedal. Přišla jsem ho varovat, protože ta strašidla jsou blízko.” na chvilku se zadívala Vladovi přímo do očí.
   Elin se na Vlada vyděšeně podívala. „Musíš jí to dát, dědečku.”
   Vlad byl zticha. Zavřel oči. „Fajn, vrátím ti to!” vyhrkl a vzal si klíč, kterým otevřel truhlu. Na stůl jí hodil měšec s penězi.
   „Vidíš, že to jde.” řekla Ashley a pak se otočila na Elin a pohladila jí po vlasech. „Už musíme jít, drahoušku. Slib mi, že budeš na dědečka hodná.”
   „Uvidíme se ještě někdy?” zeptala se Elin.
   Ashley se podívala na Vlada. Bryn cítil v místnosti napětí.
   „To nevím, zlatíčko.”
   Brynovi bylo jasné, že chce Ashley odejít, a tak jí objal okolo ramen a navedl jí ke dveřím.
   „Mějte se.” řekl hrozivě.
   Ashley se hmohla už jen na krvavý úsměv.

„Vím o jedné chatě, kde budeme moct přespat.” řekla Ashley a to byla jediná věc, co řekla za celou cestu.
   Došli ke staré chatě, která byla u lesa. Ashley našla schovaný klíč a odemkla.
   „Já...uděláš oheň?” zeptala se ho.
   „Ano...” přikývl.
   Ashley přikývla a šla po schodech nahoru. Bryn by přísahal, že má slzy v očích.
   Mlčky udělal oheň a sedl si na jedno zaprášené křeslo. Chápal, že to pro Ashley muselo být těžké. Skutečně musela hrát bezcitného vraha. Přesně takového za jakého jí Bryn ze začátku měl. Nejradši by si dal facku.
   Pevně svíral opěrky křesla. A dost, musím za ní. Řekl si pro sebe a vstal.