33. Nirra

19 1 2
                                    

Nirra seděla na okně a dívala se, jak venku prší. Hrála na kytaru a vymýšlela novou písničku. Najednou se u ní objevil papír.
   Že by Reina? Vzala do ruky papír a otevřela ho.
   Když to udělala, tak se jí zastavilo srdce. Ten rukopis patřil její sestře. Ihned začala číst.

Drahá Nirro,
Vím, že to, co jsem udělala, je neodpustitelné. Věř mi, že není den, kdy bych si to nevyčítala. Chtěla jsem se ti už nejmíň tisíckrát omluvit, ale nikdy jsem nezískala odvahu, protože jsem byla zbabělá. Udělala bych cokoliv, abych tu kletbu zrušila. Tohle jsi si nezasloužila. Byla jsi pro mně vždy oporou, nikdy jsi mně neodsuzovala a já jsem se k tobě zachovala, jako k odpadu. Vím, že si teď říkáš, že to nemyslím vážně, ale slova, která ti zde píšu, jsou naprosto upřímná. Chápu, že mi nebudeš chtít odpustit, ale chci, abys věděla, že je mi to skutečně líto. Dala bych cokoliv za to, aby jsme opět fungovaly, jako sestry, aby jsme se smály společným vtipům, jen tak ze srandy se pošťuchovaly a abych tě mohla obejmout. Prosím, odpusť mi.
                                                   
Allisa

Hnaly se jí slzy do očí. Ona sama se chtěla Allise omluvit. Všechno je to kvůli ní, to ona tu hádku způsobila.
   Ihned vzala inkoust a papír a začala psát.

Drahá sestři,
Omlouvat bych se měla spíše já. To kvůli mně se ta hádka stala. Vůbec nevím, co to do mně v ten den vjelo. To, co se mi stalo, mi patří, ale ty jsi si to nezasloužila. Proto ti odpouštím a zároveň tě žádám o tvé odpuštění.

Nirra.

Zhluboka se nadechla a papírek odeslala.
   Cítila zároveň úlevu, protože má šanci se s Allisou usmířit.

VražedkyněKde žijí příběhy. Začni objevovat