Vražedkyně

28. Ashley

Uběhly už dva týdny a Ashley se už plně uzdravila. Zrovna si balila nějaké věci na cestu.
   „Bude se mi po vás stýskat.” Řekla Clythe a objala ji.
   „Mě se taky bude stýskat.” Pevně ji stiskla.
   Někdo zaklepal. „To bude Tryal, musím už jít. Měj se tu hezky, Clythe.”
   „Děkuju, ať se vám nic nestane.”
   Ashley odešla na chodbu, kde čekala Tryal.
   „Pojď, musíme jít.” Řekla Tryal trochu netrpělivě.
   „No jo furt.”

Došli ke konírně, kde si ostatní osedlávali své koně. Ashley došla k černému mohutnému koni, který se jmenoval Uris. Ten samý kůň, na kterém jela do města zachránit Sanuris.
   „Ahoj, clapče.” Pohladila ho po hlavě a začala ho sedlat.

„Můžeme jet?” zeptala se Reina, která seděla na nádherné hnědé klisně. Všichni přikývli a vydali se na cestu.
   „Takže...v Adon Noiru budeme za pět dní.” žekla Donna, která studovala mapu. „Měli by jsme si dávat pozor, musíme projet skrz temný vrch.”
   „Co je temný vrh?” Zeptala se Tryal.
   „To je místo, kterému vládnou temné bytosti.” řekl Marius.
   „Já ale myslela, že temné bytosti byly zneškodněny.” Řekla Ashley a vzpomněla si na knihu, kterou četla.
   „No ne tak úplně...jsou stále místa, kde se ty potvory drží.”
   „A proč?”
   „To kvůli zdroji temné magie. Hluboko pod zemí se nachází krystal, který má v sobě temnou magii, která ty potvory živí a jsou místa, kde ještě působí.”
   „Takže živí i Berose?”
   Když uslyšeli to jméno, tak byli napjatí.
   „Jak jsi se o něm dozvěděla?” Zeptal se Marius
   „Z knihy.”
   „O Berosovi je zakázáno mluvit, mluví o něm jen vyznavači temné Fridel.”
   „Omlouvám se...”
   „To je v pořádku, Astrid...nemohla jsi to vědět.” Uklidnila ji Reina.
   Na chvilku zde bylo ticho.
   „Ehm...jak se těšíte na Adon Noir?” Zeptala se Donna, která chtěla prolomit hluboké ticho.
   „Jsem na něj dost zvědavá. Bude to jistě skvělý město.” řekla Tryal.
   „Je to opravdu nádherné město.” Řekl Galbor.
   „Spíš se bojim toho, proč král chce, aby jsme tam byly taky.” Řekla Ashley.
   „Neboj, král Gerendor je laskavý.” Uklidnil ji Bryn.
   „Jo, má pravdu. Je hodný.” potvrdil Galbor.
   „Narozdíl od jeho otce...” Řekl Miralis.
   Ashley a Tryal se na něj nechápavě podívaly.
   „Gerendorův otec, král Clausius byl hodně krutý. Mučil své sluhy, vyhlašoval nesmyslně velké daně a dokonce byl tak krutý, že svoji ženu, královnu Denniru, bez milosti ubodal, protože pomáhala nevinným občanům. Gerendorovi bylo zrovna deset let. Clausius se z něj snažil udělat stejně krutého krále, jako byl on. Gerendor ale věděl, že tohle není správný, a tak svoji krutost předstíral. Ve skutečnosti na něj ale tajně organizoval atentát. Jednoho dne se mu to povedlo a stal se králem.”
   Ashley obdivně pískla. „Tyjo...to jsem nečekala.”
   „Úplnej opak Aredy a Gannara...” řekla Tryal.

Cesta ubíhala celkem rychle. Slunce už zapadalo, a tak se utábořili nedaleko řeky.
   „Asi by bylo dobrý, kdyby jsme si v noci brali hlídky, jeden nikdy neví, jaká havěť by nás mohla napadnout.” Řekl Galbor a ostatní souhlasili.
   Donna se promnělila do vlčí podoby a společně s Brynem šla lovit. Galbor s Reinou rozkládali stany. Galborovi to moc nešlo, a tak dost klel. Ashley a Tryal šly pro dřevo a Miralis šel pro vodu.
   O chvíli později Ashley s Tryal přinesli pěknou hromadu dřeva. Hned po nich přišli Donna a Bryn. Bryn nesl dva zajíce a Donna měla v tlamě jednoho.
   Rozdělali oheň a opekli si ulovené zajíce.
   Šli spát velmi brzo aby mohli hned brzo ráno vyjet.
   První hlídku měla Astrid. Seděla na špalku a dívala se okolo. Vzala si do ruky amulet od Berul a chvilku se na něj dívala. V měsíčním světle se nádherně leskl. Je tak zvláštní.