Vražedkyně

30. Tryal

„K čemu sakra potřebuješ tu slivovici?” Zeptal se zmatený Galbor.
   „Slivovice tu ránu vyčistí a umrtví.” řekla Tryal, která se přehrabovala v brašně. Díky bohu, že si s sebou beru zdravotnické pomůcky.
    Miralis Galborovi vysál z krve všechen jed a promněnil ho ve zdravou.
   Tryal vytáhla z brašny jehlu a nit. Když si toho Galbor všiml, tak polkl. „T-ty mi to chceš zašít...?” vykoktal.
   „Neboj se, s jehlou to umím.”
   Podívala se na Miralise, který ji pozorně sledoval. Tryal namočila čistý kus látky ve slivovici a přetřela jím ránu, pak si vzala jehlu a také ji tam namočila. „Tu slivovici mám i pro sebe.” řekla a napila se.

Rána už byla zašitá. „Vidíš, ani to nebolelo.”
   „Mluv za sebe.” Řekl Galbor, který zhluboka dýchal a vzpamatovával se z bolesti.
   „Buď rád, že se ti do toho nic nedostane, kdyby jsi v tom měl infekci, tak bys o tu ruku mohl přijít.” řekla Tryal a uklidila si jehlu. „Počkáme, až se mu to trochu zahojí. Vy se hojíte rychle, tak to nebude trvat tak dlouho.”
   Vyšla ven a řekla ostatním, jak na tom je.
   „Díky svaté Fridel.” Oddychla si Reina. A Tryal si uklidila brašnu a sedla si ke stromu.
   „Jak jsi se naučila zašívat rány?” zeptal se Mirralis.
   Tryal se pousmála a ukázala na Ashley. „Ashley byla pořád potrhaná, a tak jsem se to musela naučit.”
   Ashley se zasmála, vyhrnula si rukáv a ukázala rozšklebenou jizvu. „Tohle je první rána, kterou mi zašívala.”
   „Divím se, že jsi mně tehdy nechala, ať ti to zašiju.”
   „Pamatuju si, že jsem toho pak litovala.”

Uběhly asi dvě hodiny a Galbor vyšel ze stanu. „Myslím, že už můžeme jet dál, zvládnu to.”
   „Jsi si jistý?” Zeptala se ho Donna.
   „Jo jsem, už to moc nebolí.” ujistil ji Galbor.
   „Tak jedem.” řekla Reina a začali nasedat na koně. Bryn musel Galborovi trochu pomoct.
   „Dobrá práce.” Pošeptal Mirralis Tryal do ucha.
   „Díky, ale bez tvých krverských schpností bych byla ztracená.”
   Mirralis se jen usmál.

Jeli už dlouho. V dálce si Tryal všimla nějakého města. „Co to je za město?” Zeptala se.
   „To je Liverra, to znamená, že zítra už budeme v Adon Noiru.” Řekla vesele Donna.
   „Díky bohu.” Oddychla si Ashley.
   Tryal se lehce usmála a taky v duchu poděkovala všem svatým. Najednou si všimla, jak Galbor trochu zrychlil, aby byl vedle Tryal.
   „Chtěl bych ti poděkovat. To kousnutí mně mohlo i zabít.” Řekl jí.
   „Nemáš zač.” Řekla a usmála se na něj.
   „Máš to u mně.” Řekl Galbor a usmál se.
   „To si budu pamatovat.”
   Když vjeli do Liverry, tak se Reina zastavila a ostatní také. „Na noc se zde ubytujeme. Zítra ráno zase vyjedeme a dorazíme do Adon Noiru.”
   Ashley seskočila z koně a protáhla se. „Super.”
   Bryn pomohl Galborovi sesednout a pak všichni společnýma silama našli hostinec, kde se mohli ubytovat.
   Tryal si oddychla a lehla si na postel.  „Už jsem zapomněla, jak pohodlná je postel.”
   Ashley se zasmála a položila si vak k posteli. Vypadala, že ji něco trápí.
   „Co se děje?” Zeptala se jí Tryal.
   „Ale nic.” Řekla Ashley a mávla rukou.
   „Poznám, když ti něco je. Mluv.”
   Ashley si pozvdechla. „Já...jednou jsem četla takovou knihu, kde se psalo o nějakém Berosovi...a nevím proč, ale děsí mně to...”
   Tryal jí dala ruku na rameno. „Notak...jsi přece silná a statečná. Je to určitě jen pohádka pro děti.”
   „Ale když jsem slovo Beros řekla před ostatními, tak jsi přece viděla, jak se tvářili.”
   „Možná, že skutečně nějaký Beros žil, ale teď už je určitě mrtvý. Bejt tebou, tak bych se tím netrápila.”
   Ashley si povzdechla. „Asi máš pravdu...” řekla a lehce se usmála.
   Tryal jí úsměv oplatila. „No nic...půjdu se vykoupat a spát.”
   „To je dobrej nápad.” Souhlasila Ashley.