Vražedkyně

19. Galbor

Galbor byl zrovna na cestě do žaláře, aby společně s Brynem vyslechly zbylé vrahy. Pořád nemohl uvěřit tomu, co dokázala Ashley. Zachránila Sanurusin život a přitom riskovala svůj! Když tam v tu noc stála se zraněním, které se jí mohlo stát osudným, tak se radši zajímala o to, aby byla Sanuris v pořádku.
   Vchod do žaláře hlídali dva vojáci, kteří ho poznali a pustili ho. Bylo tam temno. I když všude svítily pochodně, byla tu nesnesitelná tma. Galbor by se tu zbláznil. Všude bylo ticho, občas zaslechl kapání vody, ale to bylo celé.
U cely, kde byli ti vrahové už čekal Bryn a další tři vojáci.
   „Jsou ochotni mluvit?" Zeptal se Galbor.
   „Nejsou." Řekl Bryn.
   Další hlupáci, co chtějí radši trpět. Pomyslel si Galbor. „Jak se jmenují?" zeptal se vojáka, který stál za ním.
   „Kunn a Daneri."
   Galbor se podíval na Bryna, který na něj kývl, a tak otevřeli celu a vstoupili do ní.
   Nebyli moc vidět, ale jednomu z mužů v očích plál vztek. I když byl spoutaný, tak se jim díval do očí. Ten druhý tam jen bezvládně seděl.
   „Radil bych vám, aby jste s námi spolupracovali. Bude to pro vás lepší." Řekl Bryn drsným hlasem.
   Jeden z mužů se uchechtl. „Stejně nás zabijete, tak co na tom sejde?"
   „Věřte mi, že vám dokážeme způsobit opravdu velkou bolest." Přidal se do rozhovoru Galbor. Muž se ho ale vůbec nezalekl a plivl jim pod nohy. Bryn zavrčel a chtěl se na muže vrhnout, Galbor ho ale zastavil. „Uklidni se, Bryne." Zašeptal mu Galbor a přistoupil k druhému muži. Vypadalo to, že on by mluvit mohl. „Ty budeš jistě rozumnější. Proč jste zabíjeli?"
   Muž se už připravoval, že něco řekne, ale ten druhý ho kopl. „Jestli něco řekneš, Daneri, tak tě zabiju dřív, než oni!"
   „No a co?! Stejně chcípnu, tak je to jedno!" Daneri se podíval na Galbora s Brynem. „Jednou za náma přišel takovej divnej chlápek, byl z lidského světa. Nabídl nám hromadu peněz za to, že budeme zabíjet. Prý aby zde vypukl chaos. Měli jsme být tajemní, proto jsme zabíjeli jen v určité dny."
   Galbor a Bryn byli zmatení. Člověk?! Proč by pro svatou Fridel chtěl někdo z lidské země chtěl, aby zde vypukl chaos?!
   „Jak vypadal?" Zeptal se Bryn.
   „Já...já nevím! Byl zahalený v plášti! Pamatuju si jen, že měl přez oko jizvu a...a když nám dával zálohu, tak měl na měšci divnej znak."
   „Máš ten měšec?"
   „A-ano...mám ho tady u opasku."
   Galbor měšec vzal do rukou. Ten vzor nikdy neviděl. Byl tam medvěd, který má v sobě zabodnutý meč.
   „Myslím, že nám už nic víc neřeknou, půjdeme." Řekl Bryn a Galbor přikývl. Když zavírali dveře, tak je Daneri zastavil.
   „Počkejte! Když jsme vám všechno řekli, tak nás pustíte, že?"
   Bryn se Danerimu podíval upřeně do očí. „Zabili jste nevinné lidi. Spravedlivým trestem je smrt." Dal se opět do kroku a Galbor s vojáky ho následoval. Celou se ozývaly prosby o ušetření života.
   Galbor necítil žádnou lítost. Jejich oběti taky nebyly ušetřeny.

Když vyšli ze žaláře, tak strážci zamkli dveře a opět hlídali. Galbor už chtěl odejít do pokoje, ale pak ho zastavil Bryn.
   „Počkej, Galbore." Galbor se zastavil a otočil.
   „Potřebuju s tebou mluvit."
   Šli do Brynova pokoje. Galbor se bez zeptání posadil do křesla. „O čem chceš mluvit?" Galbor cítil, že se rozhovor bude týkat Ashley.
   Bryn vypadal velmi nejistě. Galborovi to přišlo vtipné. Ještě před chvílí to byl nebojácný generál.
   „Ehm...no...nejdřív bych se ti chtěl omluvit. Požádat Ashley o pomoc byl dobrý nápad."
   Galbor v duchu jásal. „Mně se neomlouvej, omluvit by jsi se měl spíš Ashley."
   „A o tom s tebou chci mluvit. Chci se jí a Tryal jít omluvit, ale nevím, jak na to."
   Galbor měl co dělat, aby potlačil smích. Náš neohrožený Bryn si neví rady! „Jsou rozumné, podle mě si s nima stačí v klidu promluvit."
   „Dobře, děkuju."
   Galbor se pousmál. „A že Ashley vzkazuju, aby se dala dohromady. Chci co nejdřív splnit svůj slib."
   „Jaký slib?"
   „Ona už bude vědět."