Vražedkyně

50. Ashley

Margaret zkontrolovala měšec, aby zjistila, jestli je tam dostatek peněz.
   „Ehm...dobrá.” řekla Margaret, která byla ještě trochu překvapená. Rychle vstala a na chvíli odběhla. Po chvilce se vrátila s dvěma pergameny.
   „Budete se muset vydávat za Elen Darrow.” řekla a pak se otočila na Bryna. „A...a vy se budete vydávat za Bena Darrowa. Více informací máte v tom pergamenu.” nachvíli ztichla. „Budete tam na doporučení lady Georgie, která je teď mimo království.”
   Ashley přikývla. „Dobře, díky.” společně s Brynem už chtěli odejít, ale Margaret je zastavila.
   „Ještě jedna věc...doufám, že budete mlčet.” dodala.
   Ashley přikývla. „To samé čekáme od tebe.”

Šli na náměstí, aby si obstarali nějaké jídlo. Ashley se pro sebe usmála, protože neměla v úmyslu utrácet peníze. Taky si uvědomila, že se svýma schponostma bude mnohem lepší.
   Procházeli společně s Brynem skrz velký dav lidí a sem tam si Ashley hodila do svého vaku.
   „Myslím, že už toho máme dost.” řekla Ashley a vedla Bryna pryč z náměstí.
   Když byli na okraji města, tak se Bryn najednou zastavil. „Slyšíš to taky?” zeptal se.
   Ashley se zaposlouchala a něco zaslechla. „A jo, jako kdyby někdo někoho naháněl.” řekla Ashley.
   Po pár vteřinách zahlédla malého chlapce s černými vlasy, jak před někým utíká. Viděla za ním dva vojáky, kteří na něj křičeli, zastavil.
   Když se pořádně zadívala, tak viděla, že má v ruce měšec.
   „Hej, kluku. Pojď sem.” řekla Ashley a ukázala mu rukou, ať jde k nim.
   Kluk k nim zaběhl a Ashley ho vzala za ruku a splynula se stíny.
   Vojáci se k nim blížili a kluk byl nervózní.
   „Neboj, neuvidí nás.” pošeptala mu do ucha. Bryn se mezitím opřel o zeď a dělal, že se nic neděje.
   „Hej, chlape, neviděl jste tu takovýho malýho kluka?” zeptal se ho jeden z vojáků, který byl ještě zadýchaný.
   „Jo, bežel, tudy.” řekl a ukázal rukou doleva.
   Vojáci na něj kývli a rozeběhli se za ním.
   Bryn ještě chvíli kontroloval, jestli už jsou pryč a kývl na Ashley, ta kluka pustila.
   „D...děkuju.” řekl kluk.
   „Nemáš zač. Co jsi ukrad že tě tak naháněli?” zeptala se Ashley.
   „Jednomu z těch vojáků jsem ukrad měšec s penězma.”
   „Dobře ty, kolik ti je?” řekla Ashley a obdivně pískla.
   „Bude mi sedm.” odpověděl jí a pak se upřeně podíval na Bryna na pak i na Ashley. „Jak jsi to udělala?” zeptal se.
   Ashley se usmála. Bylo jí jasné, že mu nemůže říct, kdo je, i když by mu to nikdo stejně nevěřil. I tak nehodlala nic riskovat. „Jsme duchové těch nejlepších zlodějů na světě.”
   Na klukově tváři se objevilo zděšení. „O...opravdu?” zeptal se užasle.
   „Jo to si piš.” řekl Bryn. „Je nám už čtyři sta dvacet.”
   „Hustý...” vydechl chlapec.
   Ashley se usmála. „Nikomu ani muk.” řekla a přiložila si ukazováček na rty.
   Kluk přikývl.
   „Teď už radši upaluj.” řekla a kluk přikývl.
   „Ještě jednou děkuju.” řekl a odběhl.
   Ashley se otočila na Bryna. „To jsme teda dobrý starouši.” řekla se smíchem.
   „No dovol. Já jsem tomu klukovi řekl, kolik mi fakt je.” řekl Bryn.
   Ashley se na něj podívala, jako by mu narostla druhá hlava, ale pak si uvědomila, že je magická bytost. „A jo.” řekla a dala si ruku na čelo. „Uplně jsem na to zapomněla.”
   Bryn se jenom usmál a zatřásl hlavou.
   „To nic nemění na tom, že jsi starej.” řekla a zasmála se.
   „Hej. To bolelo.” řekl Bryn a zatvářil se ublíženě.

Když došli do chaty, tak Ashley rozdělala oheň a sedla si k němu. Vzala si do ruky pegramen a začala číst všechny informace. „Musíme si ty informace pamatovat.” řekla Brynovi, který se posadil vedle ní a začal číst.
   „Hele, tady se píše, že jsme manželé.” řekla Ashley a otočila se na Bryna.
   „A jo.” řekl Bryn.
   „A to jsme spolu začali teprv chodit.” řekla Ashley a usmála se.
   „To se z nás stali manželé teda hodně rychle.” řekl a jednou rukou objal Ashley okolo ramen.
   „Asi je to znamení, že jsme si souzeni.” řekla Ashley a přitulila se k němu.