Vražedkyně

21. Ashley

Uběhly už dva dny a Ashley stále rána bolela. Doufám, že Verixis a ta ostatní sebranka hnilou v pekle.
   Ozvalo se tiché zaklepání. Ashley zavolala, že má dotyčný povoleno vstoupit. Dveře se pomalu otevřely a v nich byla Sanuris. Nejistě vstoupila do pokoje, když byla u její postele, tak je uklonila.
   „Jsem ti navěky zavázaná, že jsi mi zachránila život. Nikdy ti to nezapomenu.”
   „Prosimtě vstaň, spíš mi řekni, proč jsi předstírala, že uctíváš temnou Fridel.”
   Sanuris vstala a vyhnula se jí pohledem. „Chtěla jsem společně s ostatními, že uctívání temné Fridel je špatné...já...já vím, že to bylo hloupé. Odpusť mi prosím.”
   Ashley se usmála. „Odpustím ti, když mi slíbíš, že už se do ničeho nenamočíš.”
   Sanuris začala přikyvovat. „Slibuji.” pak se jí podívala do očí. „Vidím, že by jste měla odpočívat. Nechám vás už o samotě.”
   Než Ashley stačila něco namítnout, Sanuris byla pryč. Ashley se už nehorázně nudila. Nebyla ten typ člověka, co vydrží celé dny jen tak nic nedělat. Tak a dost. Řekla si v duchu a pomalu se zvedla do sedu. Musela postupovat opatrně, protože každý prudčí pohyb znamenal ostré bodnutí v ráně. Položila nohy na zem a pomalu se zvedala. Pomalinku se prošla po pokoji a přitom se opírala.
   Když si byla jistá, že to zvládne, tak vyšla na chodbu. Věděla přesně kam jde. Zastavila se u dveří Galborova pokoje a zaklepala.
   Galbor rychle otevřel dveře. „To je dost, že jsi přišel B-” Nestihl to doříct, protože když si uvědomil, že před ním stojí Ashley, tak se vyděsil. „Proboha, Ashley, co tu děláš?!”
   „Přišla jsem di popovídat.”
   „Víš, že máš odpočívat.”
   „Ale notak...unudím se k smrti.” Ashley se na něj podívala s prosebným pohledem.
   „No tak fajn! Ten tvůj pohled je zbraň hromadného ničení!” Řekl Galbor a pustil jí dál.
   „Doufám, že ti nebude vadit, když přijde i Bryn. Měl by tu být každou chvílí.”
   „Neboj, už jsme kamarádi.”
   Galbor se široce usmál. „To jsem vážně rád, kinečně tu nebude takové dusno.”
   Ashley se posadila do křesla a Galbor otevřel malou skříňku, ve které bylo spousta flašek s alkoholem. „Tohle jsou moje poklady.” Řekl Galbor s úsměvem.
   „To je nádherný pohled.”
   Galbor přinesl na stůl flašku s hnědou tekutinou. „Tohle je pravý elfí rum.” řekl a nalil sobě a Ashley trochu do skleničky. Galvor pozvedl skleničku. „Na tebe, Ashley.”
   „Na tebe, Galbore.” Řekla a přiťukla si s ním.
   Ozvalo se zaklepání a Galbor šel otevřít. „No konečně, máme návštěvu.”
   Bryn měl v ruce dvě flašky, když se podíval na Ashley, tak se zděsil.
   „Neměla by jsi odpočívat?”
   „To jo, ale už jsem to tam nemohla vydržet.”
   Galbor se široce usmál a napřáhl k Brynovi ruku. „Nezapomněl jsi na naši sázku?”
   Bryn zakoulel očima.
   „Jaká sázka?” Zeptala se zmateně Ashley.
   „Já a Bryn jsme se vsadili, že tam nevydržíš jen tak ležet a zdrhneš. Ten, kdo prohraje musí tomu druhému zaplatit nové brnění.”
   „Proč já se s tebou pořád vsázím?”
   „To nevim, ale zjistil jsem, že Ashley mi nosí štěstí.”

Uběhla asi hodina, když do pokoje vlítla Reina a ostatní.
   „Máme problém! Ashley není ve svém p-” Ani to nedořekla, protože se překvapeně podívala na Ashley, která jí lehce zamávala.
   „Ashley je v pořádku a v té nejlepší péči.” Řekl Bryn.
   „Pojďte se k nám přidat.” Řekl Galbor.
   Reina a ostatní se usmáli a přikývli.

Byla to nádhera. Tryal se smála příběhům, které vyprávěla Donna a Marius, tomu, jak se Galbor a Bryn pošťuchují, jako malé děti.
   Tohle je přesně můj domov. Ashley cítila, že sem odjakživa patří.