Vražedkyně

34. Ashley

Služebná zavedla Ashley do jejího pokoje. Byl velký a luxusní.
   „To je nádhera...”
   Služebná se trochu usmála. Měla zrzavé kudrnaté vlasy a měla křídla. Bylo jasné, že je dragoniuska. „Jsem ráda, že se vám váš pokoj líbí.”
   „Mimochodem, jmenuju se Ashley.” představila se Ashley.
   „Já vím, vy a vaše kamarádka jste velice populární. Moje jméno je Gilve.”
   „Těší mně, Gilve.”
   Gilve se opět usmála. „Mám připravit koupel?” zeptala se.
   Ashley na ni hodila prosebný pohled. „To bys byla moc hodná.”

Koupel byla příjemná. Konečně si mohla umýt vlasy.
   Zaslechla zaťukání na dveře koupelny.
   „To jsem já, Gilve. Přinesla jsem vám čisté oblečení. Můžu dovnitř?”
   Ashley okolo sebe rychle omotala ručník. „Ano.”
   Gilve opatrně vstoupila. V rukou měla černé šaty.
   „Nechci znít nějak zle, ale nebyla by tu spíš nějaká košile?”
   Gilve se usmála. „Jistě, nějaké jsem vám připravila, ale za chvilku se bude podávat večeře, na které bude král a vladař Rutherské oblasti.”
   „Aha, to bych asi v košili moc nezapůsobila.”
   „To moc ne.”
   Ashley se převlékla do šatů a šla si rozčesat vlasy. Když byla hotová, tak se na sebe podívala ve velkém zrcadle. Musela uznat, že jí to sluší.
   „Jste připravena?”
   Ashley přikývla.
   Gilve jí doprovodila do jídelního sálu, uklonila se a odešla.
   Ashley si sedla mezi Tryal a Galbora. Všimla si, že naproti ní sedí muž s krátkými hnědými vlasy a lehkým strništěm na tváři. Vypadal jako elf a byl celkem pohledný. Muž ji pozdravil.
   „Dobrý den, jmenuji se Elvnis. Jsem vladař Ruthenské oblasti. Vy musíte být Ashley.”
   „Ano, těší mně.”
   „Zde vaší společnici jsem říkal, že vás obdivuji za to, jak jste byly statečné.”
   „Děkuji.” řekla Ashley a usmála se.
   Najednou si všimla, jak se k ní Galbor přiklonil.
   „Dneska ti to fakt sluší.”
   „Dík, ty taky nevypadáš zle.” pochválila ho.
   „Stejně bych nejradši byl zase ve svým oblečení.”
   „Nápodobně.” řekla Tryal. A Ashley se usmála.
   Chvilku čekali, až přijdou ostatní. Jako poslední přišel král, který dal pokyn služebnictvu, aby nosilo na stůl jídlo.
   Ashley se sbíhaly sliny. Jídlo vypadalo opravdu nádherně a vodělo ještě víc.
   „Jaká byla cesta?” zeptal se Gerendor.
   „Bez sebemenších problémů.” odpověděl Elvnis.
   „To jsem moc rád, Elvnisi. A co ty, Reino?”
   „Ale jo, šlo to...jen jsme měli problémy s temnýma bytostma.”
   „A jste všichni v pořádku?”
   „Jo, jen jen já jsem chytal kousanec.” řekl Galbor.
   „A jsi v pořádku? Nechám poslat pro doktory.”
   „Ne...není třeba, o ránu se mi postarala tady Tryal.” řekl a kývnul směrem k ní.
   „To je dobře.” řekl Gerendor a nalil si do poháru víno, pak se podíval po ostatních a pozvedl pohár. „Tak na zdraví.”
   Ostatní rychle zvedly poháry a přiťukli si s ním, pak se pustili do jídla.
   Ashley snad nikdy nejedla nic tak dobrého, jako tyhle lahodné pokrmy, jako nadívané kuře, vepřový steak v omáčce z elfího ovoce, jahodový koláč  a jiná jídla.
   Ashley už byla plná, a tak se napila vína. Proboha, to je tak skvělý.
   „Jsem velice rád, že se zúčastníte zdejších slavností.” řekl Gerendor.
   „My také.” Odpověděl Elvnis.
   „Ano, těšila jsem se na to, že budu po dlouhé době slavit zde.” řekla Reina.
   „To je pravda, jak je to dlouho, co jsi tu byla naposledy na slavnost?” zeptal se.
   Reina se podívala na Bryna. „To už bylo hodně dlouho, že jo?”
   „Mám takový pocit, že před padesáti lety.” řekl Bryn.
   „To nene, to dýl.” řekl Galbor.
   „No to teda ne, však to bylo před padesáti lety.”
   „No to ani náhodou.”
   „Proboha, klid, nebo se mi tu poperete.” zastavil je Gerendor se smíchem.

Po chvilce se ukázalo, že Ashley měla z krále strach úplně zbytečně. Garendor byl naopak milý a vtipný. Vůbec se nepovyšoval nad ostatní. Prostě se choval, jako kdyby byl úplně obyčejný člověk. To na ní udělalo dojem.
   „Musíte být určitě unavený, trocha odpočinku by vám určitě prospěla.” řekl nakonec
   „Jo to jo.” souhlasila Reina a Ashley si všimla, že Elvnis přikyvuje.
   „Tak běžte.” propustil je s úsměvem.
   Když se Ashley a Tryal zvedaly, tak je Gerendor zastavil.
   „Počkejte, mohl bych si s vámi jestě promluvit?”
   „Ehm...jistě.” řekla Tryal a obě dívky se opět posadily.
   Gerendor počkal, až všichni odejdou a budou v místnosti sami. Nejistě si odkašlal. „Ehm, jde o to, že bych vám chtěl něco nabídnout.”
   „A co?” zeptala se Ashley.
   „Usoudil jsem, že v lidském světě asi nejste už vítané...samozřejmě zde zůstat můžete, ale chtěl jsem vám nabídnout, aby jste podstoupily rituál, při kterém se proměníte na magického člověka.”
   Ashley byla ráda, že sedí, protože kdyby teď stála, tak by to s ní seklo. „T-to jako vážně?” vykoktala ze sebe.
   Gerendor přikývl.
   „Jak by ten rituál probíhal?” zeptala se Tryal.
   „V den slavnosti všech svatých se chrám svaté Fridel naplní prastarou magií. V chrámu se nachází svatý potůček, který se tou magií naplní. Když se do toho potůčku ponoříte a napijete se z něj, tak rituál započne.”
   „Je to bezpečné?” zeptala se Ashley podezřívavě.
   „Ano, před spousty tisíci lety jsme promeňovali spoustu lidí a nikomu se nic nestalo.” podíval se na jejich pohledy, které byly plné přemýšlení. „Slavnost se koná až za dny, do té doby máte čas na rozmyšlení.”
   „Promyslíme si to...přece jen...je to dost zásadní rozhodnutí.” řekla Tryal a Ashley přikývla.
   „Chápu to. Zítra za vámi pošlu strážkyni chrámu a ta vám řekne víc.”
   „Dobře, děkujeme za tu nabídku.” řekla Tryal.
   Ashley se zvedla. „Teď nás prosím omluvte.” šla do svého pokoje a Tryal šla s ní.
   „Co si o tom myslíš?” zeptala se Tryal.
   „Myslím, že by jsme se teď měly vyspat, bude lepší, když si to promyslíme. Probereme to zítra, ano?” odpověděla Ashley.
   „To je dobrý nápad.” řekla Tryal a objala ji na rozhloučenou. „Tak dobrou.”
   „Dobrou.” odpověděla jí Ashley, ale bylo jí úplně jasné, že dnešní noc dobrá nebude. Bude ji čekat noc plná převalovaní a přemýšlení.