Vražedkyně

43. Ashley

Ashley už nabrala dostatek síly, aby nemusela pořád ležet v posteli. Pořád se ale pohybovala celkem nemotorně. Jako magická bytost se pohybovala rychleji a na to nebyla zvyklá.
   Došla k Reininému pokoji a zaklepala.
   Reina jí ihned otevřela a pustila dál. Ashley se posadila vedle Tryal, která si ještě pořád zvykala na novou tíhu křídel.
   „Dneska se bude konat rada vladařů. Už sem všichni přijeli.” řekla Reina.
   „Mám takový špatný pocit.” dodal Mirralis.
   „Podle mně bude Rellia dělat problémy. Zase si bude na všechno stěžovat.” Dodala otráveně Reina.
   „Ať si trhne.” řekl Galbor.
   Reina pokrčila rameny a ze svého vaku vytáhla flašku. „Dáme si panáka na kuráž.”

Všichni vladaři a jejich doprovod zasedli za velký stůl, v jehož čele seděl král.
   Ashley se zadívala na dva nové vladaře. Stará žena se stříbrnými vlasy. Prý byla krver. Jmenovala se Anne.
   Muž, který kulhal na levou nohu. Černovlasý vlkodlak. Jmenoval se Dylan.
   „Můžeme zahájit poradu?” zeptal se král. Ostatní přikývli.
   „Dobře, jedná se o to, že nám lidé chtějí opět škodit. Vladařko Reino, pověz, co se stalo.” řekl král.
   Reina se nadechla. „Lidé se spolčili s našimi nájemnými vrahy, kteří uctívají temnou Fridel. Chtěli v Gliffaudanu rozpoutat chaos.”
   „Poslal bych na ně vojsko. Máme přesilu, válku by jsme vyhráli.” řekl Dylan. Astrid si všimla, že ho Rellia podporuje souhlasným pokyvováním.
   „Dylan má pravdu, lidé jsou jenom paraziti.” řekla Rellia, ale pak se zadívala na Astrid a Tryal. „Teda kromě vás.”
   „V lidské zemi jsou ale i dobří lidé.” řekla Tryal.
   „To je sice hezké, ale co jiného by jsme měli udělat?” zeptal se Dylan. V místnosti bylo ticho.
   „...víme vůbec, která země to udělala?” zeptal se Kellis.
   „Sellera nebo Rolister.” odpověděl Bryn. „Nemůžeme říct, kdo přesně to byl. U vrahů jsme našli měšec Sellerského generála, ale to mohl být trik, jak nás proti Selleře poštvat.”
   „Ano...to by dávalo smysl.” řekl král.
   „Tak vyšleme vojska jenom do těhle dvou zemí.” řekl Dylan.
   „To je blbost. Ostatní země by si myslely, že chceme zaútočit i na ně a pak by más napadli taky.” řekl Elvnis.
   „Tak to uděláme, jako oni. Vyšleme na vládce nájemné vrahy.” řekla Rellia.
   „U svaté Fridel, vy by jste chtěli hned všechno řešit skrz zbraně, na to už jsem stará. Co tam vyslat špehy, kteří by zjistili, která země to udělala.” navrhla Anne.
   „Ano, tenhle návrh se mi líbí víc.” souhlasil král.
   Rellia vypadala naštvaně. „Jasně, takže můj návrh tu nikdo nerespektuje! To mě mělo napadnout, Darigran byl vždycky odstrkován!” řekla naštvaně.
   „O čem to mluvíš?” nechápal král.
   „Král jedná se všema zeměma spravedlivě.” obhájila ho Reina.
   „Vážně?! To mi teda nepřijde! Král mi odepřel právo na to, abych si přivlastnila území, které bylo naše. To ale není všechno! Když v naší zemi vyoukl mor, tak jsme krále prosili o léky. A co on?! Poslal nám tak malé množství, že to ani zdaleka nestačilo!”
   „V tu dobu si Adon Noir procházel krizí, Rellio. Poslali jsme ti tolik, kolik jsme mohli dát....” řekl král. „A sama moc dobře víš, že tvůj děd, vladař Ester, daroval část území Ruthenu.” dodal.
   „Ale teď jsem vladař já a žádala jsem o vrácení zpátky.” odsekla Rellia.
   Elvnis se držel opěradla židle tak pevně, až mu zbělaly klouby, pak vstal. „Žádala?! Tím myslíš ten výhružný dopis, co jsi mi poslala? Za tři dny jsi přitáhla do Ruthenu s vojskem! Uvědomuješ si kolik nevinných lidí jsi zabila?!” Vykřikl.
   Rellia se na něj chtěla vrhnout, ale Anne ji zastavila. „Uklidni se sakra!”
   Rellia se uklidnila, byla trochu zadýchaná, ale i tak se usmála. „Fajn, dělejte si co chcete, vidím, že moje slovo tu nemá žádnou cenu.” uklonila se králi, bylo ale vidět, že to byl výsměch a pak odešla.
   „...Myslím, že pro dnešek to stačí...” řekl stále překvapený král. „Ukončuji poradu. Pokračovat budeme zítra.”