Hate to love

Kapitola 8

Ráno druhého dne jsme museli vstávat v půl šesté. Kvalifikace se jela už v osm ráno.
Stáli jsme na značkách a nedočkavě čekali na výsledek. Carlos 10., Charles 8. To nebylo tak špatné, ale dobré taky ne. Mezitím co byli na schůzce jezdců, podařilo se mi zpracovat většinu fotografií. Snažila jsem se na všechno hodně rychle zapomenout, oklepat se a jít dál, stejně jako se všemi stresovými situacemi v mém životě.
Kolem poledne mě navštívil Stefano.
,,Tvoji bodyguardi by dnes potřebovali volno." oznámil mi. Podívala jsem se na něj s vyděšeným výrazem.
,,Zkoušíme ti sehnat náhradu, ale zatím bez úspěchu."
,,Tak se s tím netrap, skončím brzy, a dojedu na hotel sama." usmála jsem se. Měla jsem ale strach.
,,Opravdu?" změřil si mě pohledem.
,,Ano, kdyžtak si řeknu někomu z týmu." uklidňovala jsem ho. Stejně tak i sebe.
,,Slib mi to."
,,Slibuju, čestné skautské." zvedla jsem prsty.
,,Dobře, ale kdyby se mi přece jen podařilo někoho najít, dám ti vedet." odešel. Nechtěla jsem myslet co bude odpoledne, a zařekla jsem se, že nejdéle ve 4 hodiny odpoledne odjedu.
Během každého procházení Paddockem jsem se měla na pozoru. Stále jsem nevěděla, ani si nebyla jistá, kdo to byl.
Bohužel k mé smůle jsem nic nestíhala, a tak jsem seděla v garáži ještě v 9 večer.
,,Carrie, co tady ještě děláš?!" vyděsil mě Carlos. V závěsu měl Charlese. Ten jen nesouhlasně kroutil hlavou.
,,Fuj! Tohle mi nemůžeš dělat!" vynadala jsem mu.
,,Neměla bys tu být a víš to." byl naštvaný. Oba se tvářili nepříjemně.
,,Já vím. Už končím." slíbila jsem. A doufala, že tento slib konečně dodržím.
,,Počkáme." sedli si na židle nedaleko mně.
Po 10 minutách jsem zaklapla počítač a opřela se do židle. Záda mě bolela, jako kdybych na nich nosila cihly.
,,Tak jedeme, vezmeme tě na hotel." zvedl se Carlos, a podal mi batoh od notebooku. Uklidila jsem svůj počítač dovnitř, a batoh opřela o stůl.
,,Musím si ještě odskočit." napila jsem se ze sklenice vody a zvedla. Charles se ihned vydal za mnou.
,,Já to zvládnu, nepotřebuju doprovod. Ještě vím, jak se vyčůrat." zasmála jsem se a strčila do něj. Vyšla jsem před garáž. Ovanul mě studený vzduch. Vydala jsem se směrem na toaletu. Ta se nacházela kousek od garáže. Přidala jsem tedy do kroku. V Paddocku už nikdo nebyl. V ostatních garážích už bylo taky zhasnuto. Kromě bodyguardů u vchodu jsme tu byli opravdu poslední.
,,Stůj!" ozvalo se mi za zády. Otočila jsem se. Stál tam Hugh. S namířenou zbraní proti mně. Intuitivně mi vystřelili ruce na úroveň hlavy.
,,Co to děláš?" zeptala jsem se. Rozklepala jsem se. Cítila jsem, že každou chvílí příjde záchvat paniky. Těkala jsem očima, kde bych se mohla schovat. Bohužel k mé smůle byli kolem jen zdi. Začala jsem mírně ustupovat.
,,Říkám stůj!!" rozkřičel se s rukou stále napřaženou. Zastavila jsem se. Za Hughem se vyřítili z garáže Carlos s Charlesem. Jakmile spatřili zbraň, zastavili se.
,,Zkurvila jsi mi celej život! Přitom jsi to chtěla!" křičel dál. Najednou mi v hlavě prolétl záblesk. Byl to Hugh. To on mě znásilnil. Nechápala jsem, jak tady může běhat volně, že ho ještě nesebrali.
,,Nic jsem po tobě nechtěla!" křičela jsem na zpět. Carlos s Charlesem začali opatrně našlapovat dopředu. Snažila jsem se hlavně udržet na nohou.
,,Vy taky stůjte!" ohnal se po nich. Zastavili se. Hugh teď mířil na ně.
,,Co to děláš?" pokusil se o klidný tón Charles. Sledovala jsem je pohledem. Hugh se střídavě otáčel na mě, a na ně. Stáli jsme tam všichni tři stuhlí, a nevěděli co dělat. Srdce mi bušilo závratným tempem, dech se zrychloval.
,,Do toho ti kurva vůbec nic není!" okřikl ho Hugh, který se otočil k nim. Oba je ohrožoval zbraní. Pokoušela jsem se vyznat v Carlosových posuncích. Pomalu jsem začala couvat, s rukama stále nad hlavou. Mohla jsem zavolat nenápadně policii, kdybych ten zpropadený telefon nenechala v garáži. Nenápadně jsem se otočila za sebe, abych zjistila, jak daleko se musím ještě dostat abych byla na úrovni únikové cesty.
,,Počkej, přece bychom to mohli vyřešit jako chlapi." snažil se ho zlomit Carlos.
,,Řekl jsem stůj!" otočil zbraň proti mě. Zastavila jsem se.
,,Chtěla jsi to!" jeho ruka se klepala. ,,Celou tu dobu jsi mě sváděla, a pak si vymyslíš znásilnění jenom abys byla litovaná!" okřikl mě znovu. Pohledem jsem zachytila kluky, jak se rozdělují.
,,Tak to nebylo!" hájila jsem se, i když jsem věděla, že je to šílenec.
,,Bylo! Chtěla jsi to! Všichni to viděli! Zkazila jsi mi celý život! Moje žena mě kvůli tobě opustila a vzala s sebou i děti!" řval stále víc a víc hlasitěji.
,,Vzala jsi mi můj život." zašeptal dost hlasitě, abychom ho všichni slyšeli. ,,A já ti teď vezmu ten tvůj!" natáhl ruku blíž ke mně.
,,Uteč!" zakřičel Carlos. O tohle mě nemusel dvakrát prosit. Otočila jsem se a utíkala co mi nohy stačily. Následoval výstřel a ukrutná bolest do oblasti krku, následovaný dalším zásahem do oblasti zad. Skácela jsem se bolestí k zemi. Padli ještě další dva výstřely. Ty mě ale nezasáhli. Po krku a zádech se mi rozlévalo teplo. Po nějaké době jsem cítila pohyb štěrku pode mnou a Carlosův obličej vedle mě.
,,Carrie!" křičel. Křičela jsem bolestí, jakoby se mi tisíc nožů zarývalo do každého kousku těla. Z pusy jsem prskala krev. Brečela jsem.
,,Dělej, volej záchranku a policajty!" křičel znovu směrem k Charlesovi.
,,Doprdele, co budeme dělat! Vždyť nám vykrvácí!" přidal se v panice Charles. Ucítila jsem jeho ruku na své. Pomalu mi docházelo, že se právě odehrává posledních pár vteřin mého života.
,,Carrie,slyšíš mě?!" objevil se přede mnou znovu Carlosův obličej.
,,Musíme zajistit ty rány." pokračoval Charles. Pár vteřin na to jsem ucítila na zádech a krku tlak, který mě bortil dál hloubš do štěrku. ,,Hlavně s ní nehýbej!" dodal.
,,Carrie, komunikuj prosím." chytl mě za ruku. To už jsem se nezmohla ani na křik.
,,Vydrž, hlavně neomdlívej." pokračoval Carlos.
,,Podívej se na mě, slyšíš?!" křičel dál. Tenhle křik jsem měla ale už vzdálený. Po tváři mi tekla krev. Zavřela jsem oči. Chtěla jsem se z téhle noční můry probudit.
Probudila jsem se na chvilku v sanitce. Ležela jsem na břiše. Kolem pípali přístroje. Žena, něco říkala směrem k policistům, poté zabouchla dveře a auto se dalo do pohybu.