Hate to love

Kapitola 31.

,,Teda Charlesi. Co to bylo?" zasmála se reportérka. On se zasmál také.
,,Vlastně ani sám nevím. Prostě jsem se snažil vymáčknout co nejvíc." odpověděl stručně. Štěstí mu vyzařovalo z očí.
,,Bylo to doslova o centimetry, zvláště po té včerejší kvalifikaci."
,,Ano, to bylo. Dal jsem do toho všechno. Bylo to ale hodně těžké. Max je dobrý jezdec s dobrým monopostem, který umí řídit. Bylo těžké ho porazit."
,,Stíhací závod posledních 10 kol byla naprosto impozantní podívaná. Myslím si, že jste splnil očekávání vašich fanoušků. Na co jste myslel?"
,,Um, vlastně na to, že je to jako hra na kočku a myš." zasmál se. ,,Ne, opravdu jsem jel na hraně svých možností. Po nehodě jsem do toho dal všechno, a konečně si to pořádně užil." uklidnil se trochu.
,,Byla to opravdu nádherná podívaná. Děkuji za tvůj rozhovor." ukončila reportérka. On zamával fanouškům a poté se odebral do útrob budovy.
Za pár minut už jsme sklidili zaseté ovoce. Stála jsem pod tribunou a poctivě odříkávala monackou hymnu. Byl to balzám na duši.
Po všech tiskovkách a rozhovorech jsem na něj čekala uprostřed Paddocku naproti boxu. Jakmile mě spatřil, rozběhl se ke mně a roztočil mě dokola.
,,Gratuluju hvězdo." křičela jsem.
,,Děkuju." objal mě silněji.
,,Kde ji máš?" otáčela jsem se po trofeji, chtěla jsem si ji pořádně prohlédnout.
,,Carlos se s ní mazlí." zazubil se.
,,Nech toho." praštila jsem ho do ramene.
,,Ne, fakt." zasmál se a ukázal ke dveřím. Carlos právě s trofejí vycházel ze dveří a předváděl jako že ji vyhrál on. Obešla jsem Charlese, a pro trofej si sebejistě došla.
,,Dej to sem, chci se taky kouknout." vytrhla jsem mu ji z ruky.
,,Vidíš to, už ji ani nezajímám. Má raději tu trofej." ukázal na mě Charles, a šel pomalu za mnou. Carlos se rozesmál.
Trofej byla celá ze skla. Dole měla silný kovový podstavec, ze kterého vedla skleněná skulptura ve tvaru hvězdy. Na podstavci byla destička, na které bylo vyryté Charlesovo jméno s datem velké ceny.
,,Je krásná, asi si ji nechám." vyplázla jsem na něj jazyk.
,,Hele kámo, dej si bacha aby se ti s ní nevdala." rýpnul si Carlos.
,,Můžu se podívat?" zeptala se Rebeka.
,,Jasně." předala jsem ji opatrně trofej. Ona si ji se zájmem prohlížela.
,,Jo jasně!" ozval se za námi křik. Všichni jsme se za rozruchem otočili. Každému z nás stuhl úsměv na tváři. Stál tam Max v kombinéze, Kelly od něj odcházela a vůbec na něj nereagovala.
,,Když se daří, tak jo, když ne, tak ne." pokračoval Max. Všichni jsme se podívali na Kelly. Ta se zastavila. Otočila se jeho směrem.
,,Budeš tady dělat scénu?" vydala se zpět k němu. Už od pohledu jsem poznala, že je naštvaná.
,,Tak takhle kurva neodcházej!" zvyšoval na ní stále hlas.
,,Neměli bychom." promluvil Charles a ukazoval na ně.
,,Pst." umlčela jsem ho mávnutím ruky.
,,Maxi Emiliane Verstappene, já když budu chtít, tak si odejdu třeba po rukou." pokračovala. ,,Nemám se s tebou o čem bavit. Řekl jsi mi, že tě mám nechat, tak tě nechávám. Buď tak laskav," strčila do něj. ,,a přestaň tady ječet." dokončila.
,,Ty vole." zašeptala jsem.
,,Ty to chápeš?" zeptal se mě Carlos. Zakroutila jsem hlavou. Že se něco děje jsem tušila, ale že to vypadá takhle jsem nevěděla. O něčem tam chvíli diskutovali, Kelly se pak otočila a podruhé odcházela. Několik dalších lidí přihlíželo jejich výměně názorů.
,,Kelly?" křikla jsem za ní, když procházela kolem. Ona se na mě otočila. Viděla jsem, jak se jí zaleskly oči.
,,No jasně, ještě to můžeš třeba řešit s ní, nebo s celým Ferrari, že jo? Tak aby to vykecala všude!" křičel Max. Střelila jsem po něm zlověstný výraz. Periferně jsem viděla, jak se Charles dal do pohybu.
,,Hele uklidni se jo! Nikdo ti nic neudělal, ona už vůbec ne, tak se přestaň opírat o mou budoucí manželku!" okřikl ho.
,,Vykašli se na to." zastavila jsem ho. Max mávnul rukou a odešel. Nechápala jsem co to do něj vjelo.
Kelly se otočila k odchodu. Doběhla jsem ji.
,,Jsi v pořádku?" zastavila jsem ji. Brečela.
,,Jo, nebo, jo, asi, já se ti ozvu ano?" pokusila se o úsměv.
,,Jsem tady, ano?" snažila jsem se ji podpořit. Jenom přikývla, poté se dala do rychlé chůze a za chvíli mi zmizela z dohledu.
,,Co to do něj vjelo proboha?" doběhla mě Beka.
,,Nemám sebemenšího tucha." dívala jsem se stále směrem kudy Kelly odešla.
,,Myslíš, že ho rozčílila ta prohra?"
Otočila jsem se na ni. ,,Pochybuju. Něco se prostě stalo." vydechla jsem. Celý večer mi to pak vrtalo hlavou. Zkoušela jsem Kelly volat, ale měla vypnutý telefon. Volala jsem tedy Belle, zda něco neví, ale řekla mi, že s ní vůbec nemluvila. Tahle nálada se držela několik dní. Noviny se toho samozřejmě chytli, takže už jim nedali pokoj nikde.
,,Nemám zkusit s ním promluvit?" napadlo Charlese po obědě. Seděli jsme doma v Monte Carlu. Mezi závody byla 10 denní pauza, tak jsme se vrátili domů. Termín svatby jsme si stále nestanovili.
,,Nevím, chtěla bych nejdřív mluvit s ní, ale to by mi musela reagovat na zprávy." zvedla jsem se, abych sebrala talíře po obědě. Opláchla jsem je a naskládala do myčky.
,,Zvedne ti telefon?" zeptal se.
,,Ne, buď je nedostupná nebo to prostě nebere." vzdychla jsem. Chtěla jsem ji pomoct.
,,A Isabela neví, kde by mohla být?" napadlo ho. Opřela jsem se o kuchyňskou linku.
,,Už jsem s ní dneska mluvila, prý se vrátila do Německa."
Charlesovi zaskočila voda.
,,Kam že?" zeptal se znovu, když konečně popadl dech.
,,Prý do Německa." zopakovala jsem.
,,A kurva." vypustil a promnul si oči.
,,Jo, a dneska jsem četla o nich článek, že se prý rozešli." vytáhla jsem telefon, abych našla příslušný článek. Podala jsem mu ho.
,,To je blbost ne? Nebo myslíš, že není?" ptal se, když lustroval v telefonu.
,,Zlato, fakt nevím." pokrčila jsem rameny. Celá ta věc byla divná.
,,Stavím se za Maxem." zvedla jsem se od kuchyňské linky, zavřela okno a vzala si telefon.
,,Myslíš si, že je to dobrý nápad? Půjdu raději s tebou." vstal ze židle.
,,V pohodě, určitě už vychladl." uklidňovala jsem ho. I přestože jsem o tom nebyla sama přesvědčená.
,,To nevím, radši opravdu pojedu s tebou. Nechci aby ti ublížil." šel za mnou do šatny.
,,Proboha, je to Max, ten by mi neublížil." smála jsem se. Ta představa mi přišla vtipná. Charles se ale nesmál.
,,Dobře, vzdávám to." zvedla jsem ruce na obranu.
,,Děkuju."
Vyrazili jsme k Maxovi. Počítali jsme i s možností, že vůbec v Monaku nebude. Max bydlel nedaleko od nás. Zkusili jsme zvonek. Na ten dlouho nikdo nereagoval. Nakonec se ale ozval jeho hlas.
,,Ano?"
,,Ahoj kámo, tady Charles, pustíš mě?" promluvil Cha do interkomu. Po chvíli se ozvalo zabzučení dveří. Vší silou jsem se do nich opřela, aby se otevřeli. Vyjeli jsme do předposledního patra. Chodby v domě byli do zlaté barvy. Vzhledem k tomu, že jsem u něj doma ještě nebyla, musela jsem následovat Charlese. Od výtahu jsme se dali doprava a obešli polovinu patra. Tam jsme zaťukali na další dveře. Otevřel nám Max v kraťasech a šedém tričku.
,,Ahoj." pozdravil nás. Bylo vidět, že už nějaký den pořádně nespal.
,,Ahoj, můžeme?" ukázal Charles bytu. Max odešel do útrob bytu beze slova. První vešel Charles, po něm já. Zavřela jsem dveře.
,,Nezouvejte se." ozval se z kuchyně jeho hlas. Šli jsme rovnou do kuchyně. Jeho byt měl obrovský obývák, odsud vedli velké otevřené dveře na terasu s výhledem na moře. Max si sedl na stoličku u baru.
,,Jestli chcete něco k pití, támhle jsou skleničky." ukázal na skříňku naproti.
,,Nene, já ne, děkuju." svírala jsem v ruce kabelku.
,,Tak co se děje." zvedl oči od baru. Pokusil se o úsměv. Falešný.
,,Co se stalo Maxi?" sedla jsem si vedle něj. On sklopil hlavou, a vahou se opřel o moje rameno. Charles stál naproti nám, ruce složené na prsou.
,,Je to v pytli prostě." zahučel do mého trička.
,,Co se stalo?" vyzvala jsem ho znovu. Potřebovala jsem z něj dostat informaci, kde je Kelly, ale zároveň jsem chtěla zjistit první verzi.
,,První šuplík." prohlásil nepřítomně. Otočila jsem se na Charlese. Ten začal otevírat šuplíky, ale zároveň kroutil hlavou, že nic nenašel.
,,Za tebou nalevo." dodal Max. Protočila jsem oči, jako by to nemohl říct hned. Charles se otočil a otevřel šuplík.
,,Co z toho mám vyndat?" zeptal se. Otočila jsem se jeho směrem.
,,Oboje." odpověděl Max stále opřený o mě. Sledovala jsem jak z něj Charles něco vytahuje. Šuplík zavřel a na bar položil krabičku a bílou dlouhou tyčinku. Zvedla jsem oči k Charlesovi. Ten jen pokrčil rameny. Max zvedl hlavu.
,,Otoč to." kývla jsem na Charlese. Ten chytl bílou tyčinku a otočil ji. Svítili na ní dvě čárky.
,,A kurva." otočila jsem se k Maxovi.
,,Jo." zaleskli se mu oči. ,,A já na ni křičel, přitom jsem si ji chtěl vzít, ale ona mi sebrala totálně vítr z plachet." dodal. Objala jsem ho. Vnitřně mě trochu zamrzelo, že nám to Kelly neřekla. Ani jedné z nás.
,,Možná budu vypadat jako totální idiot, ale tím mi chceš říct, že tys ji chtěl požádat o ruku, a ona ti řekla, že je tedy asi pravděpodobně těhotná, a ty jsi z toho začal šílet?" ujišťoval se Charles.
,,To není pravděpodobné, to je těhotná. Podívej se na ty čárky." zakroutila jsem hlavou. Max opět nepřítomně přikývl.
,,Maxi, kde je teď?" zeptala jsem se ho opatrně.
,,V Německu. Sbalila si dva kufry a prostě odjela." vysvětlil.
,,Odjela?" potřeboval další ujištění Cha. Teď už pomalu přecházel ke mně.
,,Odjela. Nemohla ani letět, protože je na začátku, a mohla by tomu ublížit." pokračoval s vysvětlováním.
,,To není to, Maxi. Je to vaše společné dítě." upozornila jsem ho. Nesnášela jsem když se něčemu co se ještě nenarodila, ale už má srdce, říká "to".
,,Tak prostě odjela do Německa. Já nevím co po mě chcete!" zvedl se z barové stoličky tak rychle, že se s rachotem zřítila k zemi.
,,Kurva." zanadával. Zmizel nám na terase.
,,Tak tohle je mega průser." vydechla jsem.
,,Proč myslíš?" pohladil mě po zádech Charles.
,,Se podívej jak reaguje. Něco je prostě špatně." zvedla jsem se a šla za ním.
,,A ta žádost?" zeptal se Charles dřív než jsem stihla já.
,,Na tu ani nedošlo." podíval se směrem k moři. Přitáhla jsem si k víc k tělu přehoz, který jsem měla. Docela dost tu foukalo.
,,Musím jet za ní." otočila jsem se k Charlesovi.
,,Vždyť nevíš ani kam." pohladil mě po ruce.
,,Je v Hamburku." procitl Max. Přikývla jsem.
,,Ty ho hlavně dostaň na další velkou cenu." vytáhla jsem telefon abych našla první možný let do Německa. Vešla jsem dovnitř abych viděla lépe na displej
,,Chceš jet hned?"
,,A kdy mám jet? Musím tam co nejdřív." hledala jsem dál. Nejbližší možný let byl až druhý den z Nice. Charles souhlasil, že mě na letiště odveze a pak se sejdeme v Singapuru.
,,Maxi, a co je za problém?" zeptala jsem se ho později, když se uklidnil.
,,Carrie, ty to nechápeš, já jsem mistr světa. Nemůžu vychovávat dítě." napil se z velké láhve vody.
,,Proč ne? Však se podívej na Kevina, má dítě. Další kdo má dítě je Nico, a zvládají to." snažila jsem se ho uklidnit.
,,Jedu na hranice svých možností, nemůžu se omezovat na to, že mám doma dítě. To tě omezuje v rychlosti a dravosti." argumentoval. Nadzvedla jsem obočí, a chvíli přemýšlela zda to myslí vážně.
,,A to samozřejmě Kelly ví." dodala jsem. Zmohl se jenom na přikývnutí.
,,Ach jo Maxi."
,,Podělal jsem to, že jo?" zvedl oči.
,,To si kámo piš." sedl si vedle mě Charles. Na jednu stranu jsem chápala jeho pohnutky, na druhou stranu vůbec.
,,Chceš pomoct to dát nějak dohromady?" nabídla jsem mu. Kelly ho milovala, nechtěla jsem aby to takhle skončila. Už takhle zůstala s Penelope sama.
,,Ne, tohle si musím vyřešit sám, a hlavně to nějak přijmout."
,,Kámo, ty vole, ty fakt nevíš co říkáš. Jak to nějak přijmout? Miluješ ji, miluješ, tak co chceš řešit?" vložil se do hovoru Charles. Nechala jsem ho mluvit.
,,Nevěřím si na to." přiznal.
,,Já si na to taky nevěřím, a chci tři." informoval ho Charles. Střelila jsem po něm vyděšený pohled.
,,Nekoukej, k otázce dětí jsme se ani nedostali." zašklebil se.
,,Asi bychom měli." zasmála jsem se.
,,Někdy jindy, zlato." pohladil mě po hlavě.
,,Říkám, nechci kvůli dítěti končit kariéru." vrátil se k tématu Max.
,,Kvůli tomu přece nemusíš končit kariéru." připomněl mu Charles. ,,Dítě není překážka, většina lidí z formule měla děti. Podívej se na Micka Schumachera. Jeho otec je Michael Schumacher. Všichni to zvládli, zvládneš to i ty."
V kabelce mi zabrněl telefon. Max se po mě otočil v naději.
,,Nemyslím si, že by mi volala Kelly." uklidňovala jsem ho. Kelly nám několik dní nebrala telefon.
Kéž bych jenom věděla. Opravdu to byla Kelly. Vyšla jsem na terasu a zavřela za sebou dveře, aby mě Max neslyšel.
,,Proboha, jsi v pořádku? Kde jsi? Víš jaké jsme si dělali starosti?!" vyhrkla jsem do telefonu. Na druhé straně bylo chvíli ticho.
,,Jsi tam?" dávala jsem si dobrý pozor, abych nevyslovila její jméno.
,,Jo." ozval se plačící hlas Kelly.
,,Co se stalo? Jsi v pořádku? Už to vím, Max nám to řekl." informovala jsem ji a doufala, že ji dojde, že jsme u nich.
,,No, já nevím, můžeš prosím přijet?" vzlykala do telefonu. Zacpala jsem si rukou druhé ucho. Přes vítr jsem toho moc neslyšela.
,,Kelly, můžu, ale jsem tu s Maxem, neměla bys mluvit s ním?" snažila jsem se začít lepit kusy střepů.
,,Já nevím." brečela dál.
,,Zkus to alespoň." vyzvala jsem ji.
,,Carrie, já, já jsem v nemocnici." rozplakala se hystericky. Hrklo ve mě a polil mě studený pot.
,,Co se stalo?!" vyhrkla jsem.
,,Něco je špatně, moc špatně."
,,Sedám na první letadlo, a letím." snažila jsem se ji uklidnit. Bylo mi jasné kam tohle vede.
,,Dáš mi ho prosím." poprosila mě mezi vzlyky.
,,Určitě. Vydrž." otočila jsem se, a vydala se zpátky do obýváku.
,,Maxi, Kelly s tebou chce mluvit. Je to vážný, tak přestaň být vocas bez vocasu a pojď." natáhla jsem k němu telefon. Jakmile zaslechl její jméno, hned vyskočil z gauče. Dala jsem mu do ruky telefon a on se zavřel na terase.
,,Co se děje?" otočil se Cha. Podívala jsem se na něj se slzami v očích.
,,Sbírej se, musíme na letiště." vyzvala jsem ho rukou, aby vstal.
,,Co se stalo?"
,,Kelly je v nemocnici, a je to hodně špatný, počítám s tím, že.." do dveří právě vyrazil Max a běžel do ložnice s telefonem na uchu.
,,Že poletíme do Hamburku." dodala jsem. Rozhlédla jsem se, zda zde nemá zapnuté něco, co by mohlo způsobit požár, zavřela dveře na terasu a zamkla.
,,Nechceš mi říct, že.." ani neměl sílu větu dokončit. Jenom jsem slepě přikývla.
,,Mám všechno. Hlavně prosím vydrž. Miluju tě." vyřítil se z ložnice Max. Hrábl po testu, vyhodil ho do koše, sebral prsten, klíče a utíkal ke vchodu. Rychle jsme se vydali za ním. Když zamkl, dal mi do ruky telefon a klíče.
,,Vezmete mě prosím na letiště? Už jsem psal Christianovi, že je Kelly v nemocnici, poletím soukromým, jen teď nejsem schopen řídit." poprosil nás zlomeným hlasem, když jsme sjížděli výtahem do přízemí.
,,Určitě kámo, pojedeme rovnou." uklidňoval ho Cha.
,,Poletím s tebou." rozhodla jsem se. Věděla jsem, že Max bude muset do Singapuru, a Kelly nemůže být sama.
,,Potřebuju aby mi někdo vzal tašku do Singapuru. Je nachystaná v ložnici." otočil se ke mně jakoby spoléhal na to, že já to zařídím. Otočila jsem se k Charlesovi.
,,Zařídím to. Vezmu ti to. Carrie by měla letět s tebou. Kelly bude potřebovat i ženskou." přikývl Cha jako by mi četl myšlenky.
,,Mám hrozný strach." málem se sesypal.
,,Dobře to dopadne, uvidíš." snažila jsem se ho konejšit.
Nedopadlo. Když jsme s Maxem přiletěli do Hamburku měl navrch. Já totiž německy nemluvím. Pustili ho na pokoj za Kelly. Čekala jsem na chodbě, a psala Charlesovi, jak se věci mají.
Kelly komplikovaně potratila v 9. týdnu těhotenství. Nastalo u ní silné krvácení, a ona musela na kyretáž. 

Ahoj, o hodně pozdě, ale přece jen. 
Důvodem, proč jsem v sobotu nevydala další kapitolu, byla oblastní výstava plemena Kooikerhondje, kde jsem byla od 7 ráno, abych obstarala jídlo a pití pro 300 lidí. A od neděle zase naplno pracují s vyhlídkou dalšího volna až tuto sobotu, takže slibuju, že tentokrát v sobotu 15.6. vyjde další kapitola. 

Velkou cenu Kanady jsem neviděla. Po 12 letech jsem poprvé neviděla velkou cenu. Ráno jsem zjistila, že nebylo o co stát. Výkon Ferrari byl naprosto fatální. 

Doufejme, že se výkon změní ve Španělsku. 

C.