Hate to love

Kapitola 22.

Monza byla posledním závodem před letní pauzou. Slunce svítilo, a fanoušci zajistili dobrou náladu. Skandovali jména, a když jezdci projížděli kolem jejich tribun na vozech a mávali jim, plně jim to vraceli. Panovala zde dobrá nálada.
Celý závod jsem se snažila soustředit na Charlese a ne na Celeste. Když dojel druhý, byla jsem zase pyšná. Plně jsem ho podporovala.
Letní pauzu jsme strávili na lodi s přáteli, kde jsem se učila chodit, později i zkusila běhat. Zbývalo posledních 10 závodů.
,,Nečekal bych takový pokrok." zasmál se, když jsme doběhli ke vchodu do domu, kde jsme bydleli. Nadšeně jsem poskakovala kolem.
,,Už se těším až mě uschopní, a já se konečně budu moc vrátit ke své práci."
,,Nechceš si to ještě rozmyslet?" zvedl hlavu.
,,Jako co? Chci se vrátit k práci." připomněla jsem mu a protáhla se. Opravdu jsem se cítila dobře. Můj lékař tvrdil, že je to zázrak. Moje nohy měli plně obnovenou svou funkci.
,,To neříkám, ale co se vrátit jako moje oficiální přítelkyně, a být mou oporou?" navrhl.
Chvíli jsem se zamyslela.
,,Foťák může jezdit s tebou." zasmál se po chvilce. Strčila jsem do něj, až málem upadl.
,,Pojď, jdeme domů, mám hlad jako vlk." otočila jsem se k domu. Společně jsme vyrazili domů.
Fredy stále stál u hlavního vchodu. Stál tam od Monzy. Jako připomínka na zlé časy.
,,Jdeš do sprchy se mnou?" zastavil mě ve dveřích.
,,Pff." odfoukla jsem si.
,,Dělej." začal mě lechtat.
,,To víš, že jo. A zase mě budeš obtěžovat." vyplázla jsem jazyk. Utekla jsem mu do kuchyně, kde mě dohnal.
,,Dělej, nebo tě pokropím studenou vodou." vyhrožoval. Studenou vodu jsem opravdu nemusela.
,,Dobře." souhlasila jsem po chvíli.
,,Nepůjdeme večer ven?" navrhl když jsem si vysoušela ručníkem vlasy, které mi zmáchal během společného sprchování.
,,Jako kam?"
,,Do klubu třeba?" vylezl ze sprchy. Ručník si omotal kolem pasu. Přikývl.
,,Mohli bychom." souhlasila jsem, když jsem se na sebe podívala do zrcadla.
,,Fakt?" tvářil se překvapeně.
,,Jsem mladá, přece nebudu sedět doma." vyplázla jsem na něj skrz zrcadlo jazyk. Charles si vzal z umyvadla telefon a vytočil videohovor ve skupině. První vzal telefon Lando, poté Max a nakonec se připojil i Carlos s Georgem.
,,Co děláte? Jste v Monaku?" zasmál se do telefonu a displej namířil na mě.
,,Ježíš my ale nepotřebujeme vědět, že jste se spolu sprchovali." strčil před displej ruku Lando.
,,Jo přesně." šťouchl si Max.
,,Nezáviď." slyšela jsem v pozadí Kelly. Max namířil kameru na ní. Stála tam v teplákách, černém tílku a něco vařila.
,,Někam bych zašel." prohlásil Carlos. Válel se akorát na gauči.
,,Proto právě volám. Bavili jsme se s Car, že bychom někam zašli." otočil se po mě. Vyplivla jsem z pusy zubní pastu.
,,Jako diskotéka?" vykřikl nadšeně Lando. Věděla jsem, že Lando je i DJ ve volných chvílích.
,,Něco takového."
,,Fajn, dejte místo a jdeme." nadchnul se. Protočila jsem oči.
,,Potřebuju alespoň hodinu." opřela jsem se o umyvadlo. Stála jsem tam jen v ručníku.
,,Můžeš jít klidně takhle." zazubil se George.
,,Hele, uklidni to jo!" okřikl ho Charles. Začala jsem se hrozně smát. Otočila jsem se a vyšla z koupelny. Namířila jsem si to rovnou do šatny, kde jsem si vybrala outfit na večer.
,,Klasická elegance." okomentoval to Charles, když jsem přišla do ložnice.
Stál tam jen do půl těla.
,,Takhle tě nikam nepustím."
,,Neboj, mám i vršek." vytáhl ze skříně tričko, které jsem mu dala k vánocům. Bylo bílé s kapsičkou na pravém prsu.
V koupelně jsem si vyfoukala vlasy a upravila se ji do potřebného vzhledu. Před odchodem jsem se kontrolovala v zrcadle. Vypadala jsem opravdu dobře. Charles taky vypadal skvěle.
Vyrazili jsme procházkou do klubu. Ten se nacházel necelé dva kilometry od našeho domu. Vedla k němu dlouhá fronta lidí. Naštěstí zde kluky všichni znali, tudíž jsme se dovnitř dostali poměrně rychle.
Diskotéka byla plná lidí. Hrála zde hlasitá hudba, někteří tančili na parketu, jiní se bavili v boxech. Charles nás protáhl na balkon, kde bylo pár boxů, a byl zde klid. Klid vzhledem k diskotéce. Sedli jsme si do krajního boxu. George nám objednal láhev šampaňského. Seděli jsme dlouho do noci. Postupně jsme se všichni dostávali do nálady, a když mě Kelly vytáhla tančit, nebránila jsem se. Hrozně jsme se smáli a dobře se bavili. Lando uplatil DJ a převzal jeho funkci. Křičeli jsme, skandovali jeho jméno. On nám naoplátku zahrál i jeden ploužák, takže jsme se s Cha plahočili po parketě a snažili se předvádět něco jako tanec.
Ráno po odchodu z klubu jsme si museli na ty dva kilometry zavolat taxi. Byli jsme tak podnapilí, že jsme padli rovnou do postele a spali až do odpoledne.
,,Jak se cítíš?" zeptal se mě, když jsem nám v kuchyni házela do vody šumák.
,,Nemluv, prosím." umlčela jsem ho rukou. Zasmál se, pak se chytil za hlavu a vzal první židli, kterou viděl.
,,Je mi zle." konstatoval.
,,I mě." postavila jsem před něj skleničku. Toho odpoledne jsem poprvé z kocoviny zvracela. Charles mi ochotně podržel vlasy.
,,Už ne." vzlykala jsem v pauze mezi zvracením.
,,Už ne." souhlasil a sedl si na zem koupelny vedle mě. Oči mi slzely. Žaludek jsem měla jako na vodě.
,,Musím nám objednat nějaké jídlo." navrhl.
,,Mlč, nemluv o jídle." zastavila jsem ho.
S ďábelským posměškem odešel do obýváku. Když jsem se konečně sebrala na nohy, opláchla jsem si obličej. Cítila jsem se trochu líp. Po jídle se nám konečně ulevilo.
Odpoledne jsme strávili v objetí na gauči, a vzájemně si stěžovali jak je nám špatně. Lando večer poslal fotky z klubu s poznámkou, že to byl legendární večer.
,,Nesnáším ho." hodil telefon na druhou stranu gauče.
,,Proč?" zasmála jsem se.
,,Ty sis to vymyslel." dodala jsem. Byl to opravdu super večer a moc jsem si ho po dlouhé době užila, ale zapomněla jsem, jaké to je druhý den probuzení.
Venku začaly houkat sanitky. Přemýšlela jsem kam asi jedou. Dlouho jsme nebyli vzhůru. Neměli jsme na to energii.
Jezdili jsme po světě, vyhrávali i prohrávali. Celeste se pokusila ještě několikrát o kontakt. Všemi možnými prostředky se ho snažila svést, ale díky bohu zachoval chladnou hlavu, a pro jednou to s ní opravdu ukončil. Stalo se to při závodě v Silverstonu. Stála jsem s Kelly na kraji Paddocku, vychutnávala si kávu a slunné ráno.
,,Nevíte, kde najdu Charlese Leclerca?" přistoupila k nám zrzavá slečna na vysokých podpatcích s holým pupíkem. V ruce držela velikou kabelku Dolce. S Kelly jsme si vyměnili překvapené pohledy.
,,Má právě schůzku jezdců." odpověděla jsem.
,,Aha, a nevíte, kde bych na něj mohla počkat?" přehodila si kabelku do druhé ruky.
,,Leda tady v kavárně." ukázala ji Kelly na místo kousek od nás.
,,Děkuju." otočila se a vydala k jednomu z volných stolů.
,,Kdo to byl?" zeptala se Kelly se smíchem.
,,Vím já? Ale už teď ji lituju, v těch podpatcích." otočila jsem se k ní čelem. Obě jsme se zasmály.
Charles na schůzce skončil pozdě, a tajemná zrzka se vypařila. Během příprav na kvalifikaci jsme se dali na chvíli zase do řeči. Seděl ve svém monopostu a kontroloval svůj volant. Seděla jsem vedle na zemi a koukala na údaje z tréninku. Cha mi pomáhal se v nich vyznat, či pochopit co jednotlivé znaky znamenají.
,,Dneska se tu po tobě sháněla taková pěkná slečna." zazubila jsem se.
,,Která? Nikoho nečekám." tvářil se překvapeně.
,,Nevím, byla to vysoká zrzka, měla směšně vysoké podpatky a ptala se po tobě." sjížděla jsem na další stranu vyhodnocení.
,,Přišlo mi, že už jsem ten ksicht někde viděla." prohlásila jsem nezaujatě. Výsledky, kterých dosahoval byly impozantní. Po chvilce mi došlo, že mlčí.
,,Co je?" otočila jsem se.
,,Něco není v pořádku?" podívala jsem se na volant.
,,Ne, všechno je v pořádku." snažil se usmát upřímně.
,,Dobře?"
,,Viděla jsi ji ještě?" zeptal se po chvíli.
,,Ne. Seděla chvíli v kavárně, a když jsme se s Kelly vrátili z boxů, už byla pryč. Proč?"
,,Byla to Celeste." vydechl. Zarazila jsem se.
,,Cože?" došlo mi, proč mi byla povědomá. Ty rysy v obličeji se mi vybavili na fotkách, které jsem už viděla.
,,Co tady dělá?" zeptala jsem se, a snažila se nerozrušovat.
,,Nevím, ale musela si obstarat vstupenku. Ode mně ji určitě nemá." vylezl z monopostu.
,,Neseď na té zemi nebo nastydneš." pomohl mi na nohy. Podala jsem notebook Alejandrovi, který stál opodál. Došla jsem si do lednice pro vodu. Cha šel za mnou.
,,Opravdu jsem ji nezval." bránil se.
,,Já taky nic neříkám." odpověděla jsem s naprostým klidem.
,,Zjistím, kde je a nedovolím aby se k tobě nebo ke mně přiblížila." snažil se mě uklidnit.
,,Nechtělo by si s ní promluvit?" otočila jsem se k němu a opřela se o skříň s nářadím.
,,Nechci s ní mluvit." chytl mě za ruku.
,,Udělala nám dost problémů."
,,Já vím, ale myslím si, že tímhle bys to mohl ukončit úplně." usmála jsem se. Po delším přemlouvání nakonec souhlasil.
I přes všechno co jsme museli řešit, a čemu jsme museli čelit ten víkend,Cha zajel nejlepší čas a ukradl si tak Pole Position. Garáž jásala. Konečně jsem mohla zažít ten pocit, když se kluci věšeli na oplocení a slavili s ním.
,,Charles by s vámi rád mluvil." našla jsem ji po několika minutách kousek od boxů Ferrari.
,,Opravdu?" rozzářily se jí oči. Přikývla jsem.
,,Počkejte prosím v kavárně, po tiskovce za vámi přijde." ukázala jsem na místo pod stánky. Otočila se ale poté přikývla.
Vrátila jsem se zpátky do boxů. Charles se šel před tiskovkou vysprchovat, a poté šel za Celeste. Stála jsem u vchodu do garáže zády opřená o zeď. Bedlivě jsem je pozorovala.
,,Už víš, kdo to je?" přidala se ke mně Kelly.
,,Jo." založila jsem si ruce na prsa.
,,Kdo to je?" vyzvídala.
,,Celeste. Jedna Charlesova známá. Známá se kterou spal, když byl sám." vysvětlila jsem ji ve zkratce. Charles seděl naproti ní a pohrával si s hrníčkem, zatímco se ji snažil vysvětlit, že to mezi nimi skončilo.
,,Kurva co tu dělá ona?" prošel kolem Carlos zírající na ně.
,,To nevím, ale snaží se si to s ní vyříkat. Už mě pěkně sere." snažila jsem se ho uvést do děje.
,,Jak vůbec může mít tu drzost sem přijet." opřel se o zeď vedle mě.
,,Teď už to nezachráníš."
Stáli jsme tam a pozorovali to divadlo celou dobu. Když se po hodině konečně rozešli, naposledy se objali, a ona pak s pláčem odešla. Naposledy se před východem otočila našim směrem. I na dálku bylo vidět, že ji kopačky zdrtili. Charles přišel ke mně.
,,Je po všem." objal mě jednou rukou kolem ramen.
,,To doufám. Už o ni nechci nikdy slyšet." sledovala jsem ji jak opouští Paddock.
,,Neuslyšíš." políbil mě.
,,Tak pojď odvezu tě domů." objal mě kolem ramen.
,,Dostanu se do hotelu sama, jen mi půjč auto. Vím, že máš ještě práci." natáhla jsem ruku po klíčcích.
,,Jsi si jistá, že můžeš sama řídit?" podíval se mi do očí. Z kapsy vytáhl klíče. S Charlesem jsem už několikrát jezdila po Monte Carlu.
,,Pane Leclercu, dokážu vás porazit v běhu, nějaké řízení, toho se nebojím." sebrala jsem mu z ruky klíčky.
,,Papíry jsou v autě, a jeď opatrně." políbil mě.
,,Pa." rozloučili jsme se, a já se vydala k autu. Bylo zvláštní zase sedět za volantem. Dojela jsem do hotelu, kde jsem si vlezla pod sprchu.
Na okruh jsem se vracela kolem 8 večer. Cha nastoupil do auta a ve tváři měl únavu.
,,Náročný den, co?" vyjela jsem z parkoviště.
,,Ani nevíš." chytl mě za ruku.
,,Už se těším do postele." opřel si hlavu o moje rameno.
,,To věřím, jedl jsi něco?"
,,Dal jsem si něco v jídelně. Promiň."
,,Nic se neděje, taky jsem si skočila na jídlo."
Jakmile jsme přijeli na hotel, Charles okamžitě zapadl do postele a usnul ještě dřív, než se stihl svléknout. Usmála jsem se a pomohla mu z oblečení. Bylo mi ho líto, tak jsem mu dopřála dostatek spánku. Na ráno jsem nám objednala snídani do postele.