Hate to love

Kapitola 19.

Charles nebyl daleko od pravdy. Dva dny před odletem na velkou cenu Španělska mě skolila chřipka. Ležela jsem na gauči, opuchlá s horečkou a zimnicí.
,,Na, pojď se napít toho čaje." podal mi velký hrnek. Sedla jsem si a trochu si usrkla.
,,Tady máš teploměr a šup."
Vzala jsem si od něj modrou krabičku, vyndala z ní teploměr a strčila si jej pod ruku. Lehla jsem si zpátky.
,,Jak se cítíš?"
Zakroutila jsem hlavou. Vzhledem k urputnému kašli jsem přišla o hlas. Šíleně mě škrábalo v krku.
,,Ach jo." sedl si ke mně a hladil mě po vlasech. Zaryla jsem obličej do jeho mikiny. Voněla po něm.
,,Štve mě to. Chtěl jsem abys jela se mnou."
,,Mrzí mě to." zasípala jsem.
,,Nemluv." utišil mě. V televizi zrovna běžela nějaká komedie. Teploměr zapípal. Podala jsem mu ho.
,,Tak já ti jdu pro prášek." zvedl se.
,,38,9." informoval mě. Bylo mi mizerně. Chtěla jsem jen spát.
Jediný co jsem byla schopna slíbit bylo, že se budu dívat alespoň v televizi.
,,Máma přijede zítra ráno. Polévku máš na sporáku, v lednici je jídlo na 4 dny, v krabičkách. Slib mi, že až přijedu, bude snědené, ano?" ujišťoval se před odjezdem. Přikývla jsem.
,,Pravidelně měřit teplotu, a ber ty prášky, které ti doktorka napsala." líbnul mě na čelo. Byla jsem smutná. Hrozně jsem chtěla jet s ním.
,,Nerad tě tu takhle nechávám." objal mě. Seděla jsem na gauči.
,,Miluju tě." zašeptala jsem.
,,Miluju tě." odpověděl. Vzal svou cestovní tašku ze země a otočil se k odchodu. U dveří jsme si vyměnili soucitné pohledy, a poté se za ním zabouchly dveře. Téměř okamžitě jsem se rozbrečela.
,,Dej na něj pozor." napsala jsem v rychlosti zprávu Carlosovi, a po nějaké době usnula. Tenhle stav probíhal následující 2 dny. Byla jsem zesláblá, takže pro mě bylo dost komplikované se přesunout do postele. Veškeré pokusy jsem vzdala po pár hodinách. Charles zopakoval své vítězství i v Barceloně. Nadšeně jsem jásala před obrazovkou, a poté mu psala gratulační zprávu. Ten den jsme si psali dlouho do noci.
V den jeho příletu už jsem mohla alespoň mluvit. Těšila jsem se na něj, ale věděla jsem, že přijede jen na 2 dny, protože pak ho čekal přesun do Nizozemska. Doufala jsem, že mi můj zdravotní stav dovolí s ním tentokrát odletět. Snažila jsem se doma uklidit, ale bylo mi tak hrozně, že jsem sotva vyházela všechny kapesníky, které byly všude po obýváku.
,,Jsem doma." zahlásil sotva se zavřely dveře. Byla jsem štěstím bez sebe.
,,Jak je mojí lásce?" přihrnul se ke mně s otevřenou náručí. Batoh odložil na zem.
,,Je mi trochu líp." objala jsem ho silně. Voněl. Vždycky chodil domů navoněný, a upravený.
,,Chyběla jsi mi." zašeptal.
,,I ty mě." políbila jsem ho.
,,Něco jsem ti přivezl." sáhl po batohu.
,,Co jsi mi přivezl.?"
Otevřel batoh a vytáhl cenu pro první místo. Byl to obrovský zlatý tác, na kterém byl vyrytý nápis Grand Prix Barcelona, na druhé straně bylo vyryto jeho jméno.
,,Jsem na tebe tak pyšná." svraštila jsem bradu. Byla jsem. Znovu mě políbil.
Několik týdnů, až do letní pauzy bylo velice náročných. Když jsme byli doma, jezdila jsem dále na rehabilitace. Charles tvrdě trénoval, a z tréninků se vracel unavený. Přesuny na jednotlivé závody jsem zvládala se vztyčenou hlavou, stejně tak pohledy všech přítomných v Paddocku. Pro novináře jsme byli stále žhavé téma. Dostávali jsme několik nabídek na rozhovory, ale všechny jsme po společné domluvě vždycky odmítali. Až na jednu. A to tu od Netflixu.
,,Jsi si jistá, že je to dobrý nápad?" ptal se mě, když jsme vyjížděli na natáčení. Natáčelo se před velkou cenou Monaka. Natáčení probíhalo v jedné z kanceláří paddocku.
,,Jsem." přikývla jsem.
,,Víš, že se budou ptát i na to, co se stalo." varoval mě. Odbočovali jsme akorát k přístavu. Ráno jsem si dala opravdu záležet abychom vypadali co nejlépe. Charles na sobě měl týmové tričko a černé kalhoty. Já jsem si oblékla červené šaty. Ty červené šaty, které jsem měla i na naší první večeři venku.
,,Vím. Stejně tak jako vím, že mě podržíš." otočila jsem se k němu.
,,Kdyby se ti to nezdálo, nepodepíšu souhlas se zveřejněním." uklidňoval mě. Věděla jsem, že to myslí dobře.
,,Lásko, jsem v pohodě, ano?"
,,Dobře." chytl mě za ruku.
Při příjezdu k okruhu bylo všude velké množství fanoušků. Zaparkovali jsme na soukromém parkovišti. Charles mi pomohl vystoupit. Přesedla jsem si na vozík. Vzali jsme z auta veškeré věci, a vydali se k bráně. Přes propustky jsme se dostali do prostor Paddocku, a zamířili do budovy Ferrari, kde se mělo natáčet.
Chodba před studiem byla obklopena odhlučňovacími deskami. Museli jsme zde být v naprosté tichosti a vypnout si telefony.
Asi po půl hodině se otevřeli dveře studia, a z nich vystoupil Lando.
,,Carrie." objal mě.
,,Ahoj Lando." věnovala jsem mu úsměv. Dlouho jsem ho neviděla. Na závodech jsme se moc nepotkali.
,,Jak se máš?" zeptala jsem se.
,,Mám se dobře. Co ty? Jak pokračuješ?"
,,Jsem na dobré cestě." informovala jsem ho.
,,Jdete dovnitř?" ukázal na dveře. Oba jsme shodně přikývli.
,,Tak hodně štěstí." mávl na nás a vydal se ke vchodu. Potili se mi ruce. Měli jsme za dnešní odpoledne natočit celý rozhovor. S producentem bylo domluveno, že se tomu, co se stalo bude věnovat celý jeden díl, a výtěžek půjde na oběti znásilnění.
Za 10 minut se dveře otevřeli znovu, a v nich stál producent celého seriálu Paul Martin. Byl to holohlavý chlap jako hora. Nasadil několika wattový úsměv.
,,Charlesi." pozdravil se s Charlesem. Ten mu potřásl rukou.
,,Tohle je Caroline." ukázal na mě.
,,Caroline, ale můžete mi říkat Carrie." natáhla jsem k němu ruku. Potřásli jsme si jí.
,,Jsem moc rád, že jste přijali." usmíval se dál.
,,Je to přeci na dobrou věc." připomněl mu Charles.
,,Ano, přesně tak." souhlasil Paul. Odstoupil od dveří, a uvedl nás dovnitř.
Místnost byla celá tmavá. Všude stálo osvětlení a 3 kamery. Místnost jako taková mě trochu vyděsila, a uvedla do rozpaků.
,,Carrie, nemusíte se vůbec ničeho bát. Speciálně kvůli vám jsme náš tým obohatili o Wendy, která se bude starat o váš make-up, a taky vám nasadí mikrofon." informoval mě. Na chvíli nás s Charlesem rozdělili. S Wendy jsme odešli do jiné místnosti, kde mi pomohla nasadit si na šaty mikrofon, a trochu mi upravila vlasy. Když jsme se vrátili do studia, Charles už seděl na polstrované židli. Tyhle židle tam byly dvě. To mě uvedlo do dalších rozpaků.
,,Myslel jsem, že by to pro vás bylo pohodlnější." snažil se zmírnit situaci Paul.
,,Jo jasně, proč ne." usmála jsem se na něj. Charles hned vstal a pomohl mi přesednout si do křesla. Bylo to o dost jednodušší, když jsem se udržela na nohou. Jakmile jsem si sedla, mohli jsme začít. Paul se posadil vedle režiséra.
,,Chci vás jen ujistit, že když s čímkoliv nebudete souhlasit, mluvit o tom nemusíte, ano?"
Oba dva jsme přikývli. Chytla jsem Charlese za ruku. Světla se rozsvítila. Musela jsem chvíli mžourat, abych dokázala zaostřit. Před nás předstoupila Wendy a klapla destičkou.
,,Charlesi, jste na domácí půdě. Jaké máte pocity z víkendového závodu?" začal pokládat otázky.
,,Dobré." ošil se v křesle. Usmála jsem se jeho směrem. Věděla jsem moc dobře, že dřel.
,,Vlastně se docela i těším. Myslím si, že letos jsme v dobré kondici." pokračoval.
,,Daří se vám. Vnímá i to tak váš stájový kolega Carlos Sainz?" vyptával se dál. Charles se zasmál.
,,S Carlosem jsme dobří přátelé, občas tam ta soutěživost je, vzájemně se podporujeme a tlačíme dál abychom dosáhli vysněného cíle. Všechno je to ale i o monopostech. O každé součástce, která je součástí. Letos se nám opravdu daří." usmál se spokojeně.
,,Oproti minulé sezóně je to pokrok."
Charles přikývl. Začala jsem si pohrávat s prsty.
,,Minulou sezonu jste ani nedojel." uhodil na ožehavé téma. Prudce jsem se po Charlesovi otočila.
Mlčel.
,,Odstoupil jste z celého šampionátu." vypustil z úst další šokující informaci.
,,To je pravda. Nemohl jsem jít dál. Někdy se člověk dostane do tmavého rohu, ze kterého špatně hledá cestu ven, a já v něm uvízl po velké ceně Singapuru." začal rozebírat téma. Věděl přesně co budou diváci chtít slyšet.
,,Co jste dělal? Nepotkávali jsme vás v Paddocku, ani jinde kolem okruhu."
,,Byl jsem doma. Srovnával se s nastalou situací, a snažil se změnit svůj životní přístup."
Paul si ho změřil pohledem.
,,To ale pořád neznamená, že do letošního šampionátu nedám všechno." zasmál se po chvilce.
,,Máte nespornou výhodu oproti ostatním. Jste dokonale odpočinutý." přidal se se smíchem Paul.
,,Není to asi ani tak o odpočinku, jako o motivaci." otočil se na mě. Věnovala jsem mu úsměv. Charles mě chytl za ruku.
,,Podle naší ankety jste dokonalý pár." překvapil nás oba Paul.
,,To nevím, teprve to zjišťujeme." vložila jsem se do rozhovoru.
,,Caroline, jak se vám zatím líbí ve světě Formule?" položil mi první otázku.
,,Zatím líbí, ale přiznejme si, moc jsem toho nezažila."
Paul se odmlčel.
,,Jak se vám daří?" předklonil se. Lokty se opřel o kolena.
,,V rámci možností? Dobře." přikývla jsem. Cítila jsem se tak, i když jsem stále očekávala tížený výsledek.
,,Jaký je váš život teď?" dotkl se citlivého tématu.
,,Myslíte život hendikepované?" řekla jsem to slovo. To slovo, kterého jsem se tak bála.
Paul mlčel.
,,Je to náročné, ale mám kolem sebe dostatečnou podporu. Moji přátelé stáli na mé straně, i když mě viděli v bolestech, které jsem prožívala. Nechtěli abych se takhle cítila. A i přesto, že jsem na ně někdy byla nepříjemná, či dokonce zlá, nikdy mě nepřestali milovat a starat se. Stejně jako jsou oni důležití pro mě, jsem důležitá i já pro ně."
,,To bylo krásné." pohladil mě po ruce Charles.
,,Jak jste se poznali?"
,,Ten příběh není nijak neznámý, každý ví, že jsme zpočátku měli rozepře." ujal se slova Charles.
,,Jo, byl jsi pěkně nesnesitelný." šťouchla jsem do něj.
,,Zato ty jsi byla nejlepší, co?"
,,No ovšem, že byla." ušklíbla jsem se.
,,Obrat nastal až po celém incidentu." přiznala jsem.
,,V ten večer jsme se pohádali a když mi Charles přišel druhý den poděkovat za radu, kterou jsem mu dala toho večera.."
,,Věděl jsem, že je něco špatně." dokončil za mě.
,,Jak jsi to poznal?" zeptal se Paul.
,,Tak jako ženy mají instinkt, my chlapi zase poznáme, když se nám ženský straní nebo se dokonce bojí. To byl bohužel případ Carrie."
,,Vyhýbala jsem se každému. S nikým jsem nekomunikovala. Snažila jsem se jen rychle zapomenout." přidala jsem se.
,,Stihli jste si říct, že k sobě chováte nějaké city, než jsi upadla do komatu?"
,,Ne." odpověděli jsme současně.
,,Takže mě to 2 měsíce užíralo." dokončil Charles.
,,Kdy jsi se dozvěděl, že se probudila?"
,,Byl jsem doma sám. Volal mi Carlos a já mu telefon vytípl. Nechtěl jsem mluvit s nikým. Štvalo mě, že jsem ji dostatečně neochránil, a měl jsem strach, že mi volá zlé zprávy. Poté mi poslal jen krátkou zprávu ve znění: Je vzhůru. A já se konečně na chvíli uklidnil."
,,Do Singapuru jsi se ale nevrátil."
,,Ne, čekal jsem tady. Věděl jsem, že se o ní chci postarat, proto jsem udělal extrémní rekonstrukci doma, abych to mohl dodržet."
,,Věděla jste o něčem takovém Caroline?" otočil se mým směrem.
,,Upřímně? Dozvěděla jsem to na letišti v Paříži. Měla jsem z toho obavu, s Charlesem jsme opravdu nezačali zrovna nejlépe. Určité city jsem k němu chovala, ale nebyla jsem si sama jistá ničím." otřela jsem si ruku do šatů. Opravdu hodně jsem se potila. Díky bohu, že ty šaty byly na ramínka.
,,Začátky byly asi hodně těžké, mám pravdu?"
Přikývla jsem.
,,Neskutečně těžké. Hrála v tom velkou roli psychika. Přišla jsem si k ničemu. Člověk s tím musí bojovat."
,,Důležité je být obklopený lidmi, kterým na vás záleží. To je minimálně poloviční klíč k úspěchu."
,,Byly dny kdy jste to chtěla vzdát?" zeptal se.
,,Ježiš těch bylo." zasmáli jsme se. ,,Myslím si, že by mi dvě ruce nestačily."
,,Zeptám se teď na ožehavé téma." varoval nás. Nadechla jsem se.
,,Co Hugh Bird?"
Při vyslovení jeho jména mi přeběhl mráz po zádech. Charles automaticky sáhl opět po mé ruce.
,,Je ve vězení." odpověděla jsem krátce. O něm jsem se bavit nechtěla.
,,A nikdy mu to neodpustím. Dostal trest, který si zasloužil." ukončila jsem.
,,Jaké máte plány do budoucna?" změnil téma. Neměla jsem mu za zlé, že se zeptal. Musel se zeptat. Je to novinář. Je to jeho práce.
,,Vyhrát světový šampionát." odpověděli jsme oba současně. Rozesmálo nás to.
,,Líbí se mi, jak jste sehraní." přidal se k nám Paul.
,,Vzít si tě." vypustil náhle Charles. Ztuhla jsem a otočila se k němu. Všichni ztichli.
,,Jednou." dodal, když viděl můj výraz.
Rozesmála jsem se a přiložila si ruku na hrudník.
,,Já už se lekla, že už je to žádost o ruku."
Charles se rozesmál.
,,Bavili jsme se o plánech, ne o činech." přidal se se smíchem.
,,Co vy, Carrie. Jaké máte plány do budoucna?" zopakoval svou otázku Paul.
S odpovědí jsem si dala na čas. Představa, že se Charles stane jednou mým manželem byla myšlenka, která mě doposud nenapadla. Byli jsme spolu krátce, prožili jsme toho hodně, ale ne dost na svatbu. Navíc jsem stále neměla vyřešenou otázku dětí.
,,Projít se po okruhu v Monze." odpověděla jsem mu.
,,To je za 2 měsíce. Proč zrovna v Monze?"
,,Protože tam to všechno začalo." vyměnili jsme si s Charlesem pohledy.
,,Doufám, že u toho budeme moct být." ukončil první část rozhovoru Paul.
Po krátké pauze rozhovor pokračoval. Tentokrát už byl přítomen pouze Charles. Jednalo se totiž o rozhovor čistě kolem formulí, a tak jsem ho požádala, jestli bych si nemohla zajet do Paddocku na kávu, a počkat na něj tam. S radostí mě tam odvezl.
V kavárně moc lidí nebylo. Sedla jsem si tedy na terasu a vychutnávala si ten šrumec kolem.
,,Můžu si přisednout?" vytrhl mě z rozjímání Christian Horner. Zvedla jsem k němu oči.
,,Jasně, že můžeš." přikývla jsem. Od soudu jsem ho neviděla.
,,Ráda tě vidím." roztáhla jsem ruce, a on mě objal.
,,Taky tě rád vidím. Jak se ti daří?" posadil se s hrnkem kafe.
,,Dobře." usrkla jsem si z kávy.
,,To rád slyším. To, co jsi udělala v Ázerbájdžánu bylo něco neskutečného. Doufal jsem, že se toho dne dočkám." usmál se. Trochu zestárl. Přibylo mu pár vrásek na čele.
,,Mrzí mě to."
,,Já vím, ale nevyčítej si to." položila jsem mu ruku na paži. Svou položil na mou ruku.
,,Nikdy by mě nenapadlo, že to bude někdo komu plně důvěřuju."
,,Už se s tím netrap. Tohle je pro mě i Cha uzavřena kapitola. Teď už jen závodění."
Christian se usmál.
,,Co doma? Co Geri a děti?" změnila jsem téma.
,,Geri je teď s nimi na hotelu. Děti rostou jako z vody. Jsem rád, že jsou ještě ve věku, kdy není problém aby mě doprovázeli. Jinak by mi rostli před očima."
,,Je to radost co?"
,,To víš, že jo. Taky se jednou dočkáš, a až to přijde, můžete si s Charlesem chodit ke mně pro rady." zasmál se.
,,Jako ke konkurenci? To teda nevím." oplatila jsem mu smíchem.
,,Tak aby vám to šlo lépe než to závodění." rýpnul si.
,,Hele, nech si toho jo?"
,,Víš, že si dělám srandu."
,,Vím." zašklebila jsem se.
,,Kde je vůbec Charles?" otáčel se, zda ho někde nevidí.
,,Má rozhovor pro Netflix."
,,No jo, Netflix." napil se opět kávy. Seděli jsme a mlčeli.
,,Už budu muset běžet, tak doufám, že se zase někdy uvidíme." zvedl se k odchodu.
,,Minimálně zítra určitě." rozloučila jsem se s ním. Ráda jsem ho zase po dlouhé době viděla. Nikdy jsme spolu neválčili. Asi proto, protože já s jeho kluky nesoupeřila.
Charles se ke mně přidal asi za hodinu. Odvezl mě domů, a odjel na trénink a předzávodní schůzku.