Hate to love

Kapitola 39.

UPOZORNĚNÍ: DOPORUČUJI KAPESNÍČKY PO RUCE ;)

,,Jsi připravená?" zeptal se mě, když jsem si zapínala kalhoty.
,,Téměř." natáhla jsem si přes hlavu bílé tílko. Stál ve dveřích v modrých kalhotách, černém tričku s bílým potiskem a bílých teniskách.

Vyrazili jsme do italské restaurace nedaleko. Lidé už na nás byli zvyklí, takže se nekonala žádná přehnaná davová hysterie. Konečně jsme se po dlouhé době v klidu navečeřeli, a měli možnost probrat v klidu všechny body příprav.
,,Takže máme všechno?" ujišťoval se Charles.
,,Myslím si, že ano." přikývla jsem, a napila se z vína. Teprve teď jsem si skutečně přiznala jak moc jsem nervní. Dokud byl shon, nepřiznala jsem to.
,,Jsem nervózní." přiznal zároveň Cha.
,,A já? Jde mi z toho hlava kolem." přikývla jsem.
,,Možná jsme měli udělat svatbu někde na Maledivách v klidu, pouze s rodinou." sklopil oči. Ani mě se do tohohle tyátru nechtělo, ale s Charlesovou prací to ani jinak nešlo.
,,Teď už pozdě cokoliv odvolávat." připomněla jsem mu. Pozvánky byly rozeslány, svatba byla zaplacena, oddávající byl objednán, prostě to nešlo z toho vycouvat.
,,Mám obavu z novinářů." přiznala jsem.
,,Neboj, pozvali jsme jen ty, kteří o nás nikdy nenapsali nic špatného."
,,Neměli jsme zvát žádné novináře." točila jsem s vinnou skleničkou.
,,Víš, že by se tam dostali nějak jinak sami."
,,Vím, ale takhle se budeme ohlížet co a jak děláme nebo neděláme správně." narážela jsem na večerní mejdan.
,,Nebudeme, domluvil jsem s Mikem, že po našem první manželském tanci je vyvede. Pak už to bude jenom pro uzavřenou společnost." informoval mě o postupu, který zvolil. Věděla jsem, že bude chtít aby to byl náš večer.
,,Abychom zase nebyli za hyeny."
,,Na to seru." zvedl skleničku s vodou.
,,Docela ti závidím, jak ten nátlak ze strany médií zvládáš." dopila jsem sklenici.
,,Zvládám? Jenom kdybys věděla." zasmál se.
,,Zatím jsi solidně v klidu kolem svatby." číšník mi právě dolil víno.
,,Protože vím, že to ošéfuješ." mrkl na mě.
,,Takže prostě spoléháš, že to zařídím." zasmála jsem se. On se ušklíbl.
,,Tak trochu."
,,Neskutečný." opřela jsem se do židle a podívala se z okna. Venku procházelo kolem restaurace pár lidí. Můj poslední týden svobody se pomalu chystal ke svému konci.

Když mě Charles vezl me čtvrtek de Le Meridien bylo mi solidně špatně. Paradoxně ani ne z alkoholu. V břiše mi od rána létali motýlci, ale mě z toho bylo na zvracení. Snažil se mě uklidňovat, snažil se mě konejšit, ale k ničemu to nebylo. Svatba byla za 48 hodin a já se totálně nervově zhroutila.
,,Chceš to odvolat?" pomohl mi s kufry do pokoje.
,,Ne, jen si potřebuju pořádně odpočinout." pokusila jsem se o úsměv. I na něm byla vidět nervozita.
,,Nerad tě tu nechávám." položil kufr do chodby.
,,Nebudu tu sama, za chvíli přijedou holky." uklidňovala jsem zároveň i sama sebe.
,,Lásko, jestli sis to rozmyslela." chytl mě za ruce. ,,Stačí říct, já se zlobit nebudu. Je to velký životní krok. " usmál se na mě.
,,Ne, nerozmyslela, jdeme do toho." políbila jsem ho. On mi to opětoval.
,,Kdyby se cokoliv dělo, zavolej mi, ano?" apeloval na mě. Přikývla jsem.
,,Uvidíme se zítra odpoledne."
,,To víš, že jo." rozloučili jsme se. Když se za ním zabouchly dveře, svalila jsem se do prvního křesla.
Seděla jsem tam nějakou dobu, pozorovala vlny v moři a snažila si uklidnit myšlenky.
První kdo dorazil byla Isabella s Rebekou. Překvapivě se z nich staly kamarádky, takže přijeli i jedním autem.
,,Neboj, šaty jsou v pořádku." nesla je v ochranném obalu.
,,Díky bohu alespoň za něco." vydechla jsem.
,,Co se děje?" změřila si mě Rebeka pohledem.
,,Panika?" pokrčila jsem rameny a rozbrečela se. Obě dvě se ke mně vrhli aby mě objali.
,,Proč brečíš? Však to bude nejkrásnější den tvého života." konejšila mě Bella.
,,Já vím." vzlykala jsem. ,,Ale bylo toho prostě hrozně moc."
,,Pojď, přestaň brečet, neměla by ses rozrušovat." posadila mě zpátky na křeslo a kapesníkem mi začala utírat slzy.
,,Objednali jsme ti na zítra relax balíček. Takže si dáme masáže, dáme si bazén, saunu, prostě se hezky zrelaxujeme, abys byla dostatečně odpočinutá na sobotu." popisovala mi svůj plán.
Kelly se do apartmá vřítila jako uragán. Už jsem v sobě měla nějakou skleničku sektu, takže jsem byla vysmátá.
,,Ježiš tys mě vyděsila." přilítla ke mně.
,,Proč?" smála jsem se.
,,Že sis to rozmyslela." vydechla. Oči jsem semkla do jedné linky.
,,Neříkám, že jsem o tom neuvažovala." rozesmála jsem se na celé kolo.
,,Ty jsi normálně opilá." střelila po Bece vážný výraz.
,,Co jsem asi měla dělat. Měla dvě skleničky, ale samozřejmě celý den nic nejedla." hájila se. Tahle výměna názoru mě trochu probrala.
,,Holky, nehádejte se. Něco si dám k jídlu, a budu dobrá." postavila jsem se s mírným zavrávoráním.
,,Charles by s tím nesouhlasil, abys nezodpovědně pila na prázdný žaludek." vytáhla Kelly.
,,Charles tu ale není." mrkla jsem na ní a došla si dolít.
V průběhu večeře jsem naštěstí dost vystřízlivěla. Kelly to samozřejmě řekla Maxovi, a ten to se vší parádou naservíroval Charlesovi.
,,Proč mi volá Charles?" zamávala jsem jim u večeře svítícím telefonem před obličeji.
,,Ano lásko?" zvedla jsem telefon.
,,Děje se něco?" dodala jsem.
,,Víš, že nejsem daleko." varoval mě.
,,Um, vím, proč?" zasmála jsem se.
,,Protože se opíjíš?" položil řečnickou otázku.
,,Sakra." ulevila jsem si bokem, a zvedla se od stolu, aby holky neposlouchaly náš rozhovor.
,,A co s tím uděláš?" vešla jsem do Lobby baru u recepce hotelu. Našla jsem si volné křesílko, a na něj se posadila.
,,Můžu přijet." varoval mě znovu.
,,Co to znamená pro mě?" vyzvídala jsem. Věděla jsem naprosto přesně co to pro mě znamená, ale líbilo se mi ho škádlit.
,,To znamená, že budeš mít problém obléct si svatební šaty v sobotu."
,,Ublížil bys mi?" znervózněla jsem. Hlas se mi lámal.
,,Ne zlato, zneužil bych tě." zašeptal. Naprázdno jsem polkla.
,,Tak to si asi naliju rovnou láhev." pozlobila jsem ho. Slyšela jsem, jak přerývaně dýchá. Motýlci v břiše se vrátili.
,,Jsi pěkná potvora, Caroline Williamsová." klad důraz na mé příjmení. Věděli jsme dobře oba dva, že se za několik desítek hodin změní.
,,Tak mě pojď potrestat." zaskřehotala jsem. Měla jsem úplně vyschlo v krku.
,,Ne, nechám si to na sobotu." odmítl mě.
,,Cože?" vyjekla jsem. On se na druhé straně telefonu hlasitě smál.
,,Alespoň se máš na co těšit." pokračoval.
,,Nesnáším tě." zanadávala jsem do telefonu.
,,A proto si mě bereš." pokračoval ve smíchu. ,,Musím končit, a ty se moc neopíjej."
,,To ještě uvidíme." stáhla jsem rty do úzké linky.
,,Dobrou noc bejby." rozloučil se.
,,Dobrou noc." ukončila jsem hovor. Zvedla jsem se z křesla, upravila si šaty, a vydala se zpátky k holkám.
,,Tak vám teda pěkně děkuju." odložila jsem telefon na stůl. Všechny tři se na mě nechápavě podívali.
,,Jak asi Cha ví, že jsem se opila?" opřela jsem si lokty o stůl.
,,No dobře, tak jsem to řekla Maxovi, ale nemůžu za to, že on je hlásná trouba." hájila se Kelly.
,,Byl hodně naštvaný?" zeptala se okamžitě.
,,Ne, byl v pohodě." zasmála jsem se.
,,Díky bohu." svalila se do židle.
,,Dáme si dezert?" navrhla Bella. Rebeka souhlasně přikývla.
Spát jsme šli překvapivě poměrně brzy. O svou postel jsem se dělila s Kelly.