Hate to love

Kapitola 43.

V týdnu po svatbě nás čekala promoce, na kterou jsem se připravila dlouhou dobu.
Vytáhla jsem ze skříně své až moc růžové šaty. Večer před tím jsem si je vyžehlila a připravila.
,,Jak to s tebou vypadá?" nakoukl do dveří Charles. Na sobě měl kalhoty od obleku a bílou košili, kolem krku si právě vázal kravatu.
,,Nepřijde ti to moc?" sáhla jsem na šaty, abych si mohla procítit jejich látku.
,,Bude ti to slušet, uvidíš." usmál se na mě. ,,Navíc budeš mít přes sebe ten pršiplášť." smál se.
,,Talár lásko, říká se tomu talár." opravila jsem ho a sundala šaty z ramínka. Navlékla jsem se do nich, a Charles mi je pomohl zapnout.
,,Tu hrůzu si chceš brát na sebe hned teď?" podal mi z jiného ramínka talár.
,,Ne, vezmu si ho do auta, ale budeme ho muset rozložit na zadní sedačky aby se nezmačkal."
,,Dobře." přehodil si ho přes ruku. Hrábla jsem po kabelce, a vyšla do chodby abych se mohla obout.
,,Stihneme to?" podívala jsem se na hodiny v telefonu.
,,Máme 3 hodiny čas. Nezapomeň, že to ty jsi chtěla vyjet takhle brzy." připomněl mi, a z botníku vytáhl své boty.
,,Protože nám jasně řekli, že tam máme být včas." postavila jsem se na podpatky.
Sjeli jsme do garáží. Společně jsme narovnali talár do auta, a pak konečně vyjeli.
,,Řekni mi, proč jsem tak nervózní, když už jsem to jednou absolvovala." protočila jsem očima.
,,Protože máš stejně pocit, že je to nejdůležitější krok tvého života."
,,To není pravda, nejdůležitější krok se stal v sobotu."
,,Dobře, tak další z těch nejdůležitějších kroků." vyjel z parkoviště.
Zapla jsem rádio.
Hudba, která se z něj linula, se nedala poslouchat, proto jsem si připojila svůj vlastní telefon, a poslouchala hudbu, která mě uklidnila.
Před univerzitou už byl problém zaparkovat. Nakonec se nám to však podařilo. U vchodu jsem zahlédla množství novinářů. Opatrně jsem vystoupila. Cha mi ještě u auta pomohl navléct do taláru. Přehodila jsem si přes rameno malou kabelku, a do ruky vzala čepici.
Na mou promoci jsme pozvali Charlesovu rodinu, ale i Carlose s Rebekou.
,,Není to moc?" zasmál se Carlos, když viděl přes talár moje růžové šaty.
,,Vidíš, já ti to říkala." otočila jsem se na Charlese a svěsila ruce podél těla.
,,Víš, že jenom rýpe." protočil očima.
,,Jasně, že jo. Sluší ti to." usmál se na mě Carlos.
Pomohla jsem jim najít svá místa, a poté si sedla na své místo mezi absolventy.
Jako první zahrála státní hymna, následovaná proslovy rektorem a proděkanem.
Slovo dostala i jedna z mých spolužaček.
,,Spectabilis, Honorabilis, drazí rodiče, milí hosté. Dovolte mi, abych Vás zde přivítala při této slavnostní promoci studentů psychologické fakulty, univerzity Cote d'Azur" začala. Viditelně se jí klepaly ruce.
,,Je mi nesmírnou ctí promluvit z těchto míst za všechny zde přítomné studenty. Při této slavnostní události na nás zcela jistě doléhají vzpomínky a zážitky z průběhu našeho studia. Jednalo se o často náročnou, ale bezesporu užitečnou a přínosnou cestu studiem. Nyní jsou dny usilovné práce za námi a my nejen nabytí odbornými znalostmi, ale i novými přátelskými vazbami, které během studia vznikly, můžeme s úsměvem vzpomínat na krušné ale i krásné chvíle studentského života a vyrazit do další životní etapy. To že tu dnes stojíme není pouze naší zásluhou. Byla mi dána důvěra, abych jménem svých kolegů a kolegyň vyjádřila poděkování. Děkujeme našim rodinám a blízkým, za podporu a důvěru, kterou jste do nás vkládali po celou dobu studia. Bez Vaší podpory, bychom jen stěží dosáhli úspěšného ukončení studia na vysoké škole. Děkujeme vyučujícím a zaměstnancům fakulty za jejich trpělivost, vstřícnost a ochotu, zejména při předávání odborných znalostí a dovedností. Rozšířili jste naše obzory a možnosti, a díky Vám jsme se dnes při této slavnostní příležitosti sešli."
,,Spectabilis, Honorabilis, vážení hosté, dovolte mi, abych za všechny studenty slíbila, že budeme přispívat k šíření dobrého jména a dělat čest Psychologické fakultě a univerzitě Cote d'Azur a do budoucích let přejeme spoustu talentovaných studentů. Závěrem bych chtěla popřát všem absolventům hodně úspěchu, optimismu a štěstí jak v profesním, tak i v osobním životě. Gratuluji absolventům Psychologické fakulty – univerzity Cote d'Azur. Děkuji." dokončila svůj proslov a u toho si setřela slzy.
Vzdychla jsem si. I přestože to byla pro mě v podstatě formalita, stejně mě to dojalo.
Na vyzvání jsme se všichni zvedli, seřadili, a po vyhlášení našich jmen si došli pro diplomy. Během předávání jsme museli prohlásit větu, kterou jsem si opakovala několik nocí dokola.
,,Zavazuji se, a slibuji." položila jsem ruku na desky se slibem.
Poté si převzala diplom z jeho rukou. Jak jsem šla okolo něj zpět ke svým spolužákům, otočila jsem se směrem ke své nově nabyté rodině a zamávala diplomem. Ti se hlasitě roztleskali a rozpískali. Zachytila jsem Charlese, jak natahuje ruce s telefonem pro nejlepší záběr.