Hate to love

Kapitola 51.

Protože nejsem úplný nelida, rozhodla jsem se zcela výjimečně publikovat další kapitolu.

Posadila jsem se na barovou židli u kuchyňské linky. Kabelku jsem položila na židli vedle.
,,Dáš si čaj?" nabídla mi.
,,Pokud máš nějaký ovocný, určitě jím nepohrdnu." pokusila jsem se o úsměv. Ona sáhla do police nad hlavou.
,,Mám tady dokonce jeden speciální pro tebe." vytáhla krabičku, na které byl nápis, že se jedná o těhotenský čaj.
,,Děkuju."
Miranda postavila vodu na čaj.
,,Tak povídej. Jestli tedy chceš." usmála se. Byla opravdové sluníčko. ,,Prý to pomáhá si hodně uvědomit." dodala.
,,Nejsem si jistá, že by to někoho zajímalo." sklopila jsem pohled.
,,Jen povídej." opřela se o linku. ,,a hezky od začátku."
Zhluboka jsem se nadechla.
,,Nastoupila jsem, pár měsíců po rozchodu s Adamem, k Formuli. Několik měsíců se mi dařilo, poznala jsem svého nejlepšího kamaráda Carlose, jezdí pro Ferrari. V září jsem pak byla znásilněná." vzdychla jsem. Miranda se zastavila v činnosti, kterou právě dělala.
,,Carlos mi hrozně pomohl. Stejně tak Charles, můj současný manžel. Nějak jsem se přes to přenesla. Zlom nastal poté v Japonsku, kdy mě ten, co mě znásilnil, postřelil. Skončila jsem v kómatu a přestala chodit. Trvalo přes půl roku než jsem se znovu postavila na nohy, a další 3 měsíce než jsem se naučila znovu chodit. To už jsem s Charlesem žila. Tehdy taky vyplula na povrch jeho.." zastavila jsem se. ,,milenka." zašeptala jsem. ,,Celeste. Komplikovala nám život, a nejvíc tady na okruhu v Silverstone. Tam měl Charles i šílenou nehodu, kdy bojoval o život."
,,Do háje." ulevila si a podala mi hrnek s čajem. Zamíchala jsem vroucí vodu s plovoucím sáčkem.
,,Jo." vydechla jsem. ,,Měla jsem hrozný strach. Seděla jsem u něj ve dne, v noci. Myslela jsem, že umře." nahrnuly se mi slzy do očí.
,,Ach Caroline." objala mě Miranda.
,,Když se konečně probral, trvalo zase nějakou dobu než se zotavil. Na silvestra se nám u dveří objevila Celeste."
,,Už zase?" vzdychla. Mlčky jsem přikývla.
,,Ano, vyhodila jsem ji, ale byla z toho zase scéna jako pro celý barák." napila jsem se opatrně čaje. ,,Při velké ceně Monzy mě Charles požádal o ruku. Celeste se ještě několikrát pokusila o kontakt. Nakonec jsme se o rok později vzali."
,,A od té doby to šlo brutálně z kopce. Teď jsem zjistila, že jsem těhotná a před dvěma dny mi přišlo video jak s ní spí." zhroutila jsem se. Miranda chvíli mlčela.
,,Pane jo." vydechla. Už jsem neměla ani energii schovávat slzy.
,,Nějak nevím co na to říct." zašeptala.
,,Opravdu se omlouvám, že vám to tu narušuji, ale jakmile se nějak dám dohromady, tak odejdu." hrábla jsem do kabelky pro telefon.
,,Zůstaň, jak dlouho budeš potřebovat." položila mi ruku na mou. Měla klidný a chápavý výraz.
,,Pojď, ukážu ti tvou ložnici." vyzvala mě. Zvedla jsem se ze židle, a následovala ji. Vystoupali jsme po schodech. Napravo od schodiště se nacházela ložnice pro hosty. Postel byla povlečena do květinového vzoru. Byla zde i obrovská skříň a další dveře, které vedli do menší koupelny se sprchovým koutem.
,,Není to nic moc, ale na přechodnou dobu to stačí." usmála se.
,,Je to perfektní." vzlykla jsem.
S Mirandou v kuchyni jsem si dopila čaj, poté se omluvila, že jsem unavená a odebrala se do ložnice. Miranda mi pomohla s mým životem v kufrech nahoru. Když jsem za ní zavřela dveře, lehla jsem si do postele s pláčem. Ten mě naštěstí uspal.

Probudila jsem se do pozdního odpoledne. Venku už padala tma. V dolní části domu panoval rozruch. Převlékla jsem se do domácího oblečení a vydala se za ostatními. Pod schody právě proběhla malá copatá holčička.
,,Ahoj." pozdravila jsem Mirandu a Adama v kuchyni. Adam vypadal úplně jinak. Měl krátké hnědé vlasy, byl mnohem víc vysportovaný.
,,Carrie." vrhl se ke mně aby mě objal. Voněl. Po květinách.
,,Adame." objala jsem ho.
,,Hrozně rád tě vidím."
,,Moc ti děkuju."
,,Ukaž se mi." odstoupil aby si mě prohlédl.
,,Hrozně ses změnila." posoudil můj vzhled. Usmála jsem se. Věděla jsem, že to myslí dobře.
,,A kdo je tahle malá cácorka?" přiklekla jsem si k dívce, která se krčila za jeho nohou.
,,Tohle je Elis." představil mi ji.
,,Já jsem teta Carrie." usmála jsem se na ni. Ona se schovala znovu za jeho nohu.
,,Je trochu stydlivá, ale až tě okouká, tak se jí nezbavíš." uklidňoval mě.
,,Dáš si s námi večeři Carrie?" zeptala se Miranda.
,,Ovšem že si dá." otočil se k ní Adam. ,,Musíš ochutnat Mirandin masový koláč. Lepší jsem snad ještě nejedl." vrátil se ke mně.
,,Ráda, děkuju."
Společně jsme se navečeřeli, Miranda pak šla uložit Elis, a my zůstali s Adamem v kuchyni sami.
,,Jsem ráda, že jsi šťastný." seděli jsme u prázdných talířů. Adam právě dopíjel své pivo.
,,Měl jsem štěstí. Uchytil jsem se a stoupal výš a výš, teď řídím pobočku tady v Londýně." vyprávěl.
,,Závidím ti." sklopila jsem pohled. Neustále jsem musela myslet na Charlese. Musel být vyděšený a dělat si starosti.
,,Co se vlastně stalo, jestli tedy o tom chceš mluvit." podíval se na mě soucitně.
,,Podvedl mě." vydechla jsem jednoduchou větu. Větu, kterou jsem si nechtěla připustit. Adam mlčel, nebylo co říct.
,,Mrzí mě to." prohlásil po chvilce. Uhnula jsem pohledem. Chtělo se mi zase brečet. Stále jsem před sebou viděla ten obraz.
,,Ptát se tě co budeš dělat dál, je asi blbost co?"
Slepě jsem přikývla. Neměla jsem nejmenší tušení co mám udělat.
,,Musím se hlavně postarat co nejdřív o sebe a to malé. To je pro mě teď důležité."
,,Řekla jsi mu to?"
,,Ne." zakroutila jsem hlavou. ,,Nestihla jsem to. Když jsem mu to chtěla říct, přišlo mi to video. Odjela jsem hned."
,,Bastard."
,,Nevím proč to udělal. Na vánoce a silvestra se zdálo být všechno fakt v pohodě, ale asi ne."
,,Dej si čas, promysli si co chceš dělat a my ti samozřejmě pomůžeme." vrátila se k nám Miranda.
,,Moc vám oběma děkuju."
,,Tobě bych pomohl vždycky Car." usmál se na mě Adam. Byla jsem v tu chvíli opravdu vděčná, že jsem ho znala.