Hate to love

Kapitola 34.

Po novém roce začaly všechny přípravy na svatbu. Dennodenně jsem seděla u počítače, a když jsem se zrovna neučila, tak jsem hledala inspiraci. Meridien nám nabídl svou svatební koordinátorku, která nám měla usnadnit práci.
,,Nezapomeň, že máme v 10 tu schůzku s koordinátorkou." připomněla jsem mu u snídaně.
,,Vím, ale vůbec se mi tam nechce, nemám rád tyhle schůzky, nerozumím tomu." prohlásil mezi kousáním rohlíku.
,,Chceš se ženit, budeš to muset vydržet." namazala jsem si kus chleba. Snědla jsem jenom jeden, a dojedla se zeleninou. Rozhodla jsem se, že musím něco zhubnout. Charles byl ale jiného názoru. Několikrát jsme mezi svátky o tom vedli spor.
,,Teď to říkáš, jakoby to bylo z donucení." vytkl mi.
,,To ty se tak tváříš." zasmála jsem se. Charles se napil kávy.
,,Protože víš, že to nemám rád s někým probírat naše představy."
,,Já ale nejsem schopna zkoordinovat téměř 200 lidí."
Ano, když jsme dávali dohromady seznam svatebních hostů, napočítali jsme kolem 300 osob. Z toho se nám podařilo 100 osob vyškrtnout. Pozvala jsem tety z dětského domova, těm jsme zajistili ubytování v Meridienu, protože si to zasloužili. Samozřejmostí byly i holky. Ty ale měli pozvánku jistou. Pozvali jsme i Elizabeth z hotelu v Birminghamu.
,,Stejně se divím, že jsme dokázali seznam sundat na 200 osob." namazal si další rohlík.
,,Taky mě to překvapuje." souhlasila jsem.
,,Už víš kdo ti půjde za svědka?" zeptal se mě. Zakroutila jsem hlavou. Stále jsem to nevěděla.
,,Není už čas to vědět?"
,,Asi jo, ale je to docela těžký, když se rozhodnu pro Kelly, Bellu to sebere, když opačně, bude mít Kelly pocit, že už si nejsme blízké." vydechla jsem. Už od doby co máme termín a místo nad tím neustále přemýšlím.
,,Mám taky trochu obavu aby nám to nenarušil nějaký nezvaný host." narážela jsem na Celeste. Ji jsem ve svůj den vidět nechtěla.
,,Neboj, už jsem mluvil s Mikem, dohlédnou s klukama aby se tam nedostal nikdo nezvaný." informoval mě. Tohle mě trochu uklidnilo, protože jsem věděla, že Mikovi a jeho týmu můžu plně důvěřovat.
,,Děkuju." usmála jsem se na něj. Nervózní jsem byla.
,,Vidíš to, stále tady stojí." kývla jsem směrem k černému mercedesu, když jsem nastupovala do auta.
,,Může to být někoho kdo bydlí naproti." uklidňoval mě. To auto mě dost znervozňovalo.

V La Meridien na nás na recepci čekala vysoká žena, středního věku, se špinavými blond vlasy. Na sobě měla červené šaty a baleríny. Představila se jako Smithsová a bude naši koordinátorkou.
,,Tak, ráda bych vám ukázala prostor, kde bychom obřad udělali." vyzvala nás abychom ji následovali. Vedla nás chodbou hotelu až ven na terasu. Tou jsme prošli k venkovního bazénu.
,,Tyhle lehátka bychom odstranili." ukazovala do prostoru.
,,Zároveň bychom tady udělali obřadní místo."
,,Nahoře by pak byli stoly pro závěrečnou hostinu a párty." otočila se aby rukama naznačila, kde budou stoly.
,,Vzala jsem i nějaké fotky z minulého roku ze svatby, abyste měli jasnou představu." vytáhla z desek zalaminované fotografie. Teď už jsem si to dokázala představit.
,,A bezpečnost okolo bazénu?" zaskočila jsem ji otázkou.
,,Víte, máme známé, kteří mají děti, a určitě s nimi budou chtít přijít, tak bych byla nerada aby došlo k nějakému neštěstí." gestikulovala jsem.
,,Aha, tak lze udělat dole u bazénu obřad, a nahoře, na druhé terase, kde bazen není, rozestavit stoly jako na této fotografii a tam udělat hostinu a párty." navrhla alternativu. S Charlesem jsme si vyměnili pohledy.
,,Jo, to se nám líbí." souhlasil.
,,To jsem ráda. Kolik tedy plánujete hostů?" zapsala si něco do velkých modrých desek.
,,Kolem 200 hostů. Samozřejmě mix děti dospělí."
Pouze přikývla, že přijala tuto informaci, a zapsala si ji.
,,Můžeme se přesunout." pokynula nám rukou abychom ji následovali. Prošli jsme prosklenými dveřmi do vnitřních prostor. Před námi se rozkládala prázdná dlouhá místnost se stoly, které byli svatebně nazdobené.
,,V případě špatného počasí lze svatbu mít i tady."
Rozhlédla jsem se pořádně po místnosti. S tímhle bych se spokojila také, ale raději bych svatbu venku.
,,Jak se ti to líbí?" ptal se Cha. Otočila jsem se k němu a k paní Smithsové.
,,Líbí, ale raději bych svatbu venku."
,,Tohle je samozřejmě alternativa." uklidňovala mě.
,,Budeme chtít určitě i část hostů ubytovat." připomněl ji Charles. Přikývla jsem.
,,Určitě vám ukážu i nějaké pokoje, samozřejmostí je svatební apartmá i apartmá pro snoubence, kde se můžete chystat." dala se do chůze.
Svatební apartmá se nacházelo v nejvyšším patře, a dalo se do něj přímo vyjet výtahem.
Když jsme vstoupili, ocitli jsme se v rudě laděném obýváku. Byla zde velká francouzská okna s výhledem na moře. Napravo byla ložnice. Malinká ale útulná. Veliká manželská postel byla samozřejmostí. Z ložnice vedli jedny dveře na balkon, který měl výhled na město, druhé vedli do koupelny, kde se nacházela toaleta, sprcha, i vana. Byla jsem uchvácena tím výhledem. Procházeli jsme po pokoji a kochali se výhledem.
Po prohlídce apartmánů pro snoubence jsem přesně věděla, že tohle je to, co chci. Charles to poměrně rychle vyčetl z mých očí.
Později, když jsme seděli v její kanceláři, a domlouvali další potřebné věci, tajně jsem se modlila za dobré počasí.
,,Musíme již začít řešit pozvánky. Je to za půl roku, a čím dříve tím lépe." vytáhla šanon. V něm měla návrhy pozvánek od různých svateb.
,,Tenhle šanon vám dám s sebou, vyberte si, a na příští schůzku ho přineste, a zadáme údaje k tisku." kývla. Zavřela jsem šanon a položila si ho na klín.
Během schůzky jsem se dozvěděla, že Charles si hodlá vzít stejný oblek jako když mě požádal o ruku. Samozřejmě mi to bylo jasné už od začátku. Překvapilo mě ale, že jsme se dokázali dohodnout na květinové výzdobě. Bylo jasné, že půjde o bílo růžové růže.
Odjížděla jsem domů plná dojmů, radosti a hlavně jsem se neskutečně těšila. Mercedes byl tentokrát pryč.
Večer jsme si zašli s holkama na skleničku, a u toho vybírali pozvánky. Domů jsem se vrátila značně pozdě, a značně opilá. K mému štěstí Charles už spal. Vlezla jsem si do sprchy, pak se potichu vkradla k němu do postele a usnula.