Hate to love

Kapitola 48.

Zaparkovala jsem zpátky na své místo. Unaveně jsem se opřela do sedačky. Z očí se mi spustily slzy. 3x jsem si naštvaně praštila do volantu.
Zvedla jsem oči od volantu, když mě osvítil pruh světla. Charles právě přijel domů. Na jednu stranu se mi obrovsky ulevilo, na druhou stranu jsem byla pěkně naštvaná. Zaparkoval vedle mně. Vystoupila jsem z auta s telefonem v ruce. On si mezitím v autě balil svoje věci. Zabouchla jsem dveře.
Nakonec vystoupil.
,,Můžeš mi říct, kde jsi?!" strčila jsem do něj, až zavrávoral.
,,Co blbneš?" ohradil se.
,,Kde jsi byl?!" udělala jsem dva kroky vpřed. On couval.
,,To samé se můžu ptát já!" zvýšil hlas. Zamrazilo mě. Schylovalo se k další hádce.
,,Hledala jsem tě! Já i Carlos! Vypnul sis telefon!" seřvala jsem ho.
,,Vybil se mi." hájil se.
,,Skvělý." založila jsem si ruce v pase. ,,Tobě se vybije telefon, přijedeš domů o 3 hodiny později, nikomu nedáš vědět." otočila jsem se a odešla k výtahu.
,,Vůbec jsi neměla nikam jezdit. Víš, že se domů vrátím, vždycky." začal útočit tentokrát on. Klopýtal za mnou.
Výtah se otevřel. Oba jsme nastoupili. Opřela jsem se o zeď. Závrať se, se zvyšujícím tlakem v mém těle, stupňovala.
,,Víš co?" otočila jsem se k němu, u toho se přidržovala zábradlí. ,,Byla jsem tak zoufalá, že jsem tě jela hledat k ní!" vyčetla jsem mu. On se zarazil.
,,Bylas u Celeste?!" udělal krok dopředu.
,,Jo byla."
,,Proboha!" praštil do zábradlí. ,,Ty si prostě pořád myslíš, že bych tě měl podvádět!" ukázal na mě prstem. Ve výrazu měl něco, co jsem ještě neznala. Agresi. Agresi vůči mně.
,,Od doby co jsem ti o ní řekl mi to jenom předhazuješ." pokračoval proti mně. Ustoupila jsem o pár kroků.
,,Neustále je středobod všeho špatného ona! Fakt mě to nebaví! Pořád jenom ona,ona, ona. Nenecháš ji ani trochu žít." křičel na mě. Narazila jsem zády do zdi výtahu. Byla jsem vyděšená.
,,Víš co je věrnost, Caroline?" stál ode mně na pár centimetrů. ,,Je to něco, čemu ty nevěříš." zašeptal.
Výtah cinknul, a dveře se otevřely. Těkala jsem očima mezi ním a dveřmi.
,,Promiň." proklouzla jsem kolem něj, a běžela ke vchodu do bytu. Tam jsem rychle odemkla dveře, nechala je otevřené, vzala klíče, a běžela se zamknout do koupelny. Bála jsem se ho. Hystericky jsem se rozbrečela. Rozklepaná jsem otevřela telefon, a napsala Carlosovi sms, že se už vrátil domů. Víc jsem to nekomentovala. Když se zabouchly dveře, leknutím jsem nadskočila. Slyšela jsem, jak odložil klíče na komodu. Seděla jsem na zemi vedle toalety, klepala se, a snažila se nepozvracet.
,,Otevřeš mi prosím?" zaťukal. Vychladl a moc dobře si uvědomoval co se stalo.
,,Ne." odpověděla jsem s klepajícím se hlasem.
,,Hrozně jsem to posral." mluvil dál za dveřmi. Snažila jsem se ho ignorovat.
,,Prosím." ozvalo se za chvilku za dveřmi. Zvedla jsem se, a otevřela skříňku s ručníky. Vytáhla jsem několik malých a několik velkých a ustlala si u sprchového koutu.
,,Běž si lehnout, já si ustelu tady." promluvila jsem směrem ke dveřím.
,,Ne počkej, pojď si prosím normálně lehnout." snažil se mě přemluvit.
,,Dneska ne." vzdychla jsem, a setřela si poslední slzy z tváře.
,,Nechci abys spala na zemi. Jsi nemocná. Měla bys odpočívat normálně v ložnici." škvírou ve dveřích jsem viděla, že sedí u dveří na zemi.
,,Potřebuju prostor. Dneska ne." lehla jsem si na ručník. Věděla jsem, že neusnu.
,,Lásko." oslovil mě naposledy. Mlčela jsem. Po nějaké době se zvedl a odešel od dveří. Proud světla, který vedl do koupelny zhasnul. Bytem se rozlilo ticho.
Celou noc jsem přemýšlela co bude dál. Kromě toho jsem také podstatnou část noci prozvracela. Došlo mi to. A to mě znervoznilo ještě víc.
Než jsem k ránu vylezla z koupelny, ujistila jsem se, že nikde není. Potichu jsem přeběhla do pracovny, kde se znovu zamkla. Svalila jsem se na gauč, na sebe si natáhla jeho mikinu, která ležela na opěradle, a konečně usnula.
,,Carol?" zatáhl za kliku, což mě probudilo. Rozhlédla jsem se abych si uvědomila, že ležím v jeho pracovně. Opatrně jsem si sedla. Byla jsem celá rozlámaná.
,,Dej mi chvilku." promnula jsem si obličej. Vratkým krokem jsem se postavila na nohy. Nadechla jsem se, a odemkla dveře.
Když jsem je otevřela, stál za nimi Charles, očividně také dost nevyspalý s obrovským pugetem rudých růží. Byly nádherné.
,,Hrozně, opravdu hrozně se ti omlouvám." zašeptal sklesle.
,,Charlesi." vydechla jsem a chytla puget. Byl těžký.
,,Jsem hroznej kus idiota." držel zrak stále sklopený. Na chvilku mu ho bylo líto.
,,Hrozně jsem se bála." přiznala jsem.
,,Takhle se normálně nechovám." pomohl mi odložit puget na stolek. ,,Měl jsem vztek, ani ne tak kvůli tomu jaké auto sis vzala, ale kvůli tomu, že jsi riskovala, a jezdila o půlnoci po městě." snažil se mi vysvětlit své chování.
,,Ať jsem udělala cokoliv špatně, nezasloužila jsem si to."
,,Ne, to nezasloužila." objal mě kolem pasu.
,,Miluju tě." zašepta a opřel si hlavu o mé čelo. Dovolila jsem mu mě políbit. Chtěla jsem se v něm utopit, ale v hlavě mi vyskočil obrázek krabičky od těhotenského testu.
,,Promiň." přerušila jsem ho když mě líbal na krku. ,,Potřebuju se jít vysprchovat."
,,Můžu jít s tebou?" zazubil se na mě.
,,Eeee" protočila jsem očima. ,,Ne." usmála jsem se. Od uhnul pohledem.
,,Potřebuju chvilku ano?" pohladila jsem ho po paži.
,,Tak já jdu hledat vázu." vtiskl mi pusu na čelo. Věnovala jsem mu úsměv, a i s telefonem v ruce jsem zapadla do koupelny u naší ložnice. Nenápadně jsem z komody vyndala test, a zamkla se v koupelně.
Nervózně jsem krabičku otevřela. S rozklepanýma rukama jsem vytáhla test.