Hate to love

Kapitola 30.

,,Ano, vezmu ti tě."

Ráno už fotografie lítala po všech novinových portálech se spoustou komentářů, ať gratulačních, tak negativních.

,,Hlavně to neřeš ano?" uklidňoval mě během snídaně po tom, co jsem mu přečetla jeden z nenávistných komentářů.
,,Lidé jsou zákeřní." konstatovala jsem, a uzamkla telefon. Napila jsem se kávy a sledovala, jak snídá.
,,Nic to na mém rozhodnutí ale nemění." usmál se.
,,Já vím." prohlédla jsem si ještě jednou svůj prstýnek. Byl opravdu nádherný.
,,Dneska se mi tedy vůbec nic nechce."
,,Unavený?" zazubila jsem se na něj. Věděla jsem, že jsme v noci moc nespali.
,,Jako ďas." zívl si.
,,Já jsem ti říkala, že jdeme spát, že budeš unavený." připomněla jsem mu.
,,Přece si nemyslíš, že bych šel spát po tom, co jsi mi řekla ano, a po tom co jsem z toho byl nervózní od začátku sezóny." nadzvedl obočí.
,,Stejně se divím, že jsi to vydržel tutlat takhle dlouho. Taky se divím tomu, že jsem ho nikde doma nenašla." podívala jsem se na prstýnek znovu. Ne že bych po něm účelově pátrala, ale přece jen, starala jsem se o jeho domácnost.
,,A ty si fakt myslíš, že jsem ho schovával doma?" zakřenil se vítězoslavně.
,,Kdo ho měl?"
,,Carlos." vyplázl jazyk s úšklebkem.
,,Ten parchant." upustila jsem. I v jeho případě mě překvapilo, že vydržel nic neříct.
,,Co kdyby ho našla Rebeka?" zasmála jsem se.
,,No, tak by to bylo v pytli." přidal se. ,,Asi by jí to těžko vysvětloval." napil se ze sklenice s vodou.
Později jsme se vrátili na pokoj, sbalili si věci, a vydali se na okruh. Během cesty jsem opět zabrouzdala na internet.
,,Charles Leclerc leze do chomoutu." přečetla jsem mu titulní stranu italských novin.
,,Ježiš, až se úplně bojím, co tam napsali." vzdychl a natáhl se po mé ruce.
,,V podstatě nic. Jen, že jsi zlomil fanynkám srdce úplně." zasmála jsem se při pohledu na jeho fotku, která byla tak 3 roky stará.
,,Nedají si s tím pokoj, co?"
,,Očividně ne." pročítala jsem články. Nikdy jsem neměla ráda číst něco sama o sobě.
Bohužel ve světě formule byli všichni jezdci a jejich osobní život pod drobnohledem.

Okruh v Monze jsem začala mít nejraději ze všech. I po tom všem. Atmosféra byla slyšitelná už od parkoviště. Slunce svítilo vysoko nad obzorem a tribuny se zahalily do červených barev. Na hlavní tribuně vlála obrovská vlajka Ferrari. Vlála tu každý rok, ale až teprve letos jsem plně vnímala tu energii z davů. Po cestě Paddockem jsme se setkávali se spoustou pohledů. Několik fanoušků se přišlo s Charlesem vyfotit, a nechat si podepsat upomínkové předměty. Pokaždé jsem jim nechala prostor, nebo jim asistovala s fotografiemi. Kvalifikace se jela v odpoledních hodinách. Stála jsem na balkoně boxové uličky a sledovala monoposty pohybující se po dráze. Charlesův výsledek jsem přisuzovala roztěkanosti, kterou měl od včerejšího večera. Ve volném čase jsem opět pročítala komentáře u našeho příspěvku nebo u novinových článků. V jednu chvíli jsem se přistihla, jak prohlížím svatební šaty.
,,Už jsi začala vybírat?" objevila se za mnou Rebeka. Leknutím jsem nadskočila.
,,Jen tak zběžně koukám." usmála jsem se na ní. Svou náladu jsem si nehodlala nechat zkazit.
,,Přemýšlela jsi nad místem?" opřela se o zábradlí balkonu.
,,Ještě ne. Ani jsme se nebavili, jakou máme představu." zhasla jsem telefon.
,,Mám skvělou kamarádku. Dělá svatební koordinátorku, kdybys chtěla." nabídla se. Podívala jsem se na tribuny, které se pomalu po kvalifikaci vyprazdňovaly.
,,Ještě uvidíme jak velkou svatbu budeme chtít udělat." přiznala jsem. Jako malá jsem si sice vysnila svatbu, ale malou, protože jsem tehdy nikoho moc neměla. S Charlesem ale malá svatba nepřipadala v úvahu.
,,Já si myslím, že jsi odsouzena mít velkou svatbu." zasmála se a podívala se stejným směrem.
,,To mě právě docela děsí. Hromady očí, stres, aby všechno klaplo. Musím mít nad vším kontrolu, a v tomhle případě bych měla kontrolu až do svatebního dne, ale v den svatby ne. Jak ale říkám, musíme to probrat hlavně s Charlesem."
,,Každopádně, kdybys chtěla ten kontakt, dej vědět." usmála se. Začala se mi trochu zamlouvat, i když při pohledu na ní jsem viděla tu zničenou Bellu.
,,Jinak o tom prstýnku u nás jsem věděla." pokračovala. Otočila jsem se na ní.
,,Ale došlo mi, že není pro mě. Bylo mi to jasné od začátku, i když mi to Carlos řekl až před odletem sem." uklidnila mě.
,,Neměla jsem nejmenší tušení, že se k něčemu schyluje." přiznala jsem. Ona si přehodila vlasy na stranu.
,,Došlo mi to podle výrazu." rozesmála se.
,,Jsem ráda, že jsi mě upozornila." strčila jsem do ní. Ona mírně zavrávorala. Natáhla jsem po ní ruce, abych ji zachytila.
,,Přece bych ti to nezkazila." zamrkala dlouhými řasy.
,,Děkuju." objala jsem ji. Byl to pro mě obrat. Carlosovi jsem to nebyla schopna odpustit, protože Bella byla kamarádka, ale Beka zase tak špatná nebyla.
,,Omlouvám se, jestli jsme se někdy chovaly nevhodně s holkama." omluvila jsem se po chvíli. Vůči ní to opravdu nebylo fér.
,,Prosím tě." mávla rukou do vzduchu. ,,Vím, že mě Kelly a Isabela nemají rády, ale o tom přece život není, ne?" rozlil se jí úsměv po tváři.
,,Nezajdeme na skleničku?" nabídla jsem ji. Ona se rozzářila ještě víc.
,,Chceš?"
,,Vypadla bych." nahla jsem se přes zábradlí.
,,No a nevezmeme kluky na večeři?" navrhla ona. Bylo mi jasné, že mojí přítomností si ještě není zdaleka jistá.
,,Nevím, jestli se jim bude chtít. Cha bude určitě nepříjemný po tom dnešku, tak bych byla nerada abychom si zkazili náladu."
,,Třeba by mu to náladu spravilo." podívala se na telefon. Na tapetě měla fotku s Carlosem ze svatby, na které jsme byli společně.
,,Zkusit to můžeme." podívala jsem se k západu slunce.
,,Tady jste." usmál se na mě Carlos, když skončili na schůzce jezdců. Za sebou měl Charlese, který už od pohledu vypadal, že není zrovna v dobré náladě. Carlos líbnul Rebeku na tvář. Charles mě objal zezadu, ale nic neřekl.
,,Neboj, zítra to bude lepší." pohladila jsem ho po ruce, a dala mu pusu.
,,Já vím." usmál se.
,,Nezajdeme na večeři?" navrhla Beka. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem si přála aby na to kývli. Carlos se podíval na Charlese.
,,Mohli bychom jít." podpořila jsem návrh.
,,Víš, že nemůžeme pít." připomněl mi. Protočila jsem panenkami.
,,Nikdo neřekl nic o pití, tak jsme zase zodpovědní." uklidňovala jsem ho. Bylo by od nás nezodpovědné pít den před velkou cenou. Nemluvě o tom, že to bylo proti pravidlům.
,,Měli bychom trochu upustit, kámo." přidal se Carlos. Teď už bylo nanejvýš jasné, že někam vyrazíme.
,,Co byste si představovali?" opřel se o opěradla židle Cha.
,,Půjdeme na pastu, třeba ti to zlepší náladu." navrhla Rebeka. Překvapilo mě, že ví, že miluje pastu.
,,Berton?" přidala jsem k návrhu. Vím, že o ní jednou mluvil, a modlila jsem se, aby ve spojitosti s výbornou kuchyní.
,,Dobře." souhlasil po chvíli. Rebeka měla radostný výraz, stejně tak Carlos.
,,Tak půjdeme." zvedla jsem se pomalu ze židle. Ještě pořád jsem si nebyla jistá každým svým krokem. Cha mě chytil za paži aby mi pomohl.
Kluci si mezitím došli do šatny pro své věci, abychom mohli vyrazit. Museli jsme se jen zastavit na hotelu se převléct.
Po cestě jsem do Bertonu zavolala. K našemu štěstí jím zrušil někdo rezervaci, takže jsme získali stůl. Během převlékání na hotelu se mu zlepšila nálada.
,,Nikdy by mě nenapadlo." vylezl z koupelny. ,,Že zrovna budeš chtít jít s Rebekou na večeři." dodal.
,,Zjistila jsem totiž, že není tak špatná, jak to dosud vypadalo." nanesla jsem si rudou rtěnku.
,,Nenapadlo tě, že ji třeba křivdíš, protože jsi pod vlivem Kelly?" natáhl si přes hlavu tričko. Otočila jsem se za ním.
,,Hele, to že tě Max dneska porazil neznamená, že musíš hned mluvit o Kelly."
,,Jsem neřekl nic špatného, ale už před nějakou dobou jsem ti říkal, že Beka není špatná." připomněl mi. Odložila jsem rtěnku do kosmetické taštičky. Tu jsem zavřela.
,,Prostě dejme tomu, že mě chytla jak vybírám šaty, tak jsme se daly do řeči, a napadlo nás, že zajdeme na večeři. Nic v tom nehledej." zvedla jsem se ze židle. Sáhla jsem po kabelce, abych si do ní dala peníze a doklady.
,,Vybírala si šaty?" tvářil se překvapeně.
,,No snad sis to nerozmyslel." zasmála jsem se.
,,To nerozmyslel." přišel ke mně. Levou rukou mě objal kolem pasu. Byli jsme od sebe sotva pár centimetrů.
,,Ale?" zašeptala jsem.
,,Už se těším, až tě uvidím v bílém." vydechl. Zase ta mentolová vůně. Z ní se mi podlamovala kolena.
,,To si ještě počkáš." strčila jsem do něj, ale opatrně. Pořád jsem si dávala pozor na jeho zranění.
,,Já vím." zasmál se, a odešel zpátky do koupelny.