Hate to love

Kapitola 40.

Náš stůl nebyl kulatý jako stoly ostatních. Byl dlouhý aby se tam vešla všechna Charlesova rodina. Ještě předtím než jsme se usadili proběhlo společné focení. Bylo těžké všechny na fotku vměstnat, ale po několika pokusech jsme to zmákli. Opřela jsem si hlavu o Charlesovo rameno a usmála se. Všechen stres ze mě opadl.
,,A teď prosím polibek nevěsty s ženichem, a vy ostatní se tvařte překvapeně." rozdával instrukce fotograf.
Focení probíhalo asi 20 minut. Charles mi celou dobu ochotně pomáhal se šaty, stejně tak Kelly mi je vždycky narovnala tak aby vypadaly dobře. Když jsem se podívala na nebe, bylo blankytně modré. Nikde ani mráček.
Svatební oběd jsme se rozhodli mít netradiční. S množstvím lidí, které jsme pozvali nebylo reálně obsloužit všechny klasickou formou. Rozhodli jsme se tedy pro oběd formou rautu.
,,Co by si dala moje manželka?" objal mě Charles zezadu, když jsem sledovala obsah rautu.
,,Já ti vůbec nevím, ale mám konečně hlad." chytila jsem ho za ruku.
,,Tak se posaď, a já ti něco přinesu." vtiskl mi na tvář pusu.
,,Něco lehkého ale." upozornila jsem ho. Nechtěla jsem se přecpat hned na začátku, určitě by se mi pak chtělo spát.
,,Neboj." pustil mě. Opatrně jsem se otočila a vydala se ke stolu.
,,Počkej, pomůžu ti." vyskočil Lorenzo aby mi odsunul židli u stolu. Se šaty bylo poměrně těžké se k tomu stolu vejít.
,,Děkuju." usmála jsem se a vměstnala šaty pod stůl. Když jsem si konečně sedla, obrovsky se mi ulevilo. Doufala jsem, že nebudu muset zase během chvíle vstávat.
Charles mi donesl salát s kouskem masa, a pečivem.
Vzala jsem talířek, dala si ho přímo pod bradu, abych si neušpinila šaty, a poté se konečně po dvou dnech pořádně najedla. Zpětně jsem si říkala, zda to bylo opravdu nutné takové stresové situace.

Sledovala jsem jak se všichni dobře baví, konverzují, smějí se. Měla jsem z toho opravdu dobrý pocit.
,,Jsi opravdu nádherná." upoutal mojí pozornost Cha. Vděčně jsem se usmála.
,,I ty jsi fešák." mrkla jsem na něj.
,,Vzala sis ho." chytl řetízek a se zájmem si ho prohlížel.
,,Mám i náramek." zvedla jsem ruku. Jemu se rozzářily oči štěstím.
,,Já jsem si hodinky ale nevzal." posmutněl.
,,S tím jsem počítala." usmála jsem se a políbila ho. Nevadilo mi to. K obleku by stejně nepasovaly.
,,Doopravdy už jsi moje." přejel prstem po snubním prstenu na mé levé ruce.
,,Už navždy." chytla jsem ho za ruku. Čelem jsme se opřeli o sebe a koukali si na ruce s prsteny. Bylo mi 23. Byla jsem čerstvě vdaná za jednoho z nejžádanějších mladých lidí v Evropě. Přemýšlela jsem nad tím čím jsem si to zasloužila, že zrovna já mám takové štěstí. Charles byl se Charlotte 3 roky, a po třech letech se rozešli místo svatby. Já jsem si ho vzala.

Z mého přemýšlení mě vytrhlo cinkání na skleničku. Oklepala jsem se a otočila se za zvukem. Všichni přítomní seděli, jen Carlos stál a v ruce držel onu skleničku.
,,Wow." tvářil se udiveně a rozhlédl se kolem sebe.
,,Tohle budu muset praktikovat častěji, když budu něco chtít říct." zasmál se. Tím rozesmál i ostatní přítomné.
Narovnala jsem se a zasmála se. Pod stolem jsme se s Charlesem drželi za ruce. Čekala jsem co z něj vypadne.
,,No nic, tak tohle jsem si vyzkoušel." odložil skleničku a vzal si do ruky papír. Podívala jsem se na své ruce, vůbec se neklepaly.
,,Jsem tu proto, abych vám řekl pár slov o novomanželích." začal.
,,Začnu asi tam, kde to před třemi lety začalo." otočil se k nám.
,,Já ho zabiju, jestli plácne něco, co by neměl." zašeptal mým směrem Charles s obavou.
,,Klid, bude to vtipný, uvidíš." tiskla jsem mu ruku.
,,Když k nám Carrie poprvé přijela, bylo to v Miami. Viděl jsem ji udýchanou a nervózní v konferenční místnosti a říkal jsem si, že ten stres moc dlouho nevydrží." podíval se na mě a pak zpátky na papír. Přečetl si poznámku, a papír sklonil.
,,Ten večer jsem se ji přišel představit, a představte si." rozhlédl se po ostatních. ,,Ona mě málem odmítla, protože měla rande s kurýrem, který ji měl dovézt večeři. No chápete to?" rozmáchl se rukama. Všichni se smáli. Já jsem jenom s úsměvem zakroutila hlavou.
,,Nakonec se mi podařilo ji vytáhnout. Což byl úspěch."
,,Když jsem ji ukazoval krásu naší práce, potkali jsme jejího manžela. Tehdy ale ani jeden z nich nevěděli, že dnes bude jejich den a oni se vezmou. Tehdy." odmlčel se vážně. ,,Tehdy byste sázeli na to, že se dřív povraždí." dodal.
,,Nepovraždili. To zkusil někdo jiný." sklopil oči. ,,Následuje ta smutnější část příběhu, která je jako ve filmech od Disneye, tak si pro jistotu vytáhněte kapesníky." varoval ostatní.
,,Když se Carrie přichomítla do střelby, nejvíce to zasáhlo Charlese. Usilovně jsme bojovali o to abychom ji udrželi živou." Kelly si vedle mě vytáhla kapesník. Charles mi křečovitě svíral ruku.
,,Udrželi. Větší strach přišel záhy po uvedení do umělého spánku, a následné diagnóze: Caroline už nebude chodit." teď už si oči musel otřít i Carlos.
,,Tehdy tomu všichni věřili. Tehdy se s tím všichni snažili vyrovnat, a právě tehdy přišel Charles a naplno mi řekl, že ji miluje." vydechl. Podívala jsem se po něm. Seděl rudý vedle mě. I on měl na krajíčku.
,,Koukal jsem na něj, a v duchu si říkal: hele brácho ale ty už jsi se zbláznil doopravdy, nejdřív jsi ji nesnášel, a teď ses jako rozhodl." máchl důležitě do vzduchu. ,,že ji jako miluješ? A řekl jsi ji to? Jo, aha, neřekl. Tak teď se jenom modli aby se probudila." udělal grimasu. Čímž rozesmál i ty, kteří brečeli.
,,No a podívejte se, támhle sedí, šípková růženka." ukázal mým směrem. ,,a je živá než kdy dřív. A hele, dokonce i chodí." dodal s úsměvem.
,,List se začal otáčet k dobru, a já si konečně mohl oprášit ruce, protože se ti dva dali dohromady. Carrie pak zabojovala, a při velké ceně Monzy se postavila na nohy. To vám ale vyprávět nemusím, všichni jste tam byli." rozhlédl se kolem. Několik hostů souhlasně přikyvovali.
,,Čekali byste, že tady přijde žádost o ruku a šťastný happy end?" položil řečnickou otázku Carlos.
,,Omyl." odmlčel se důležitě. ,,Přišla další rána osudu, která svedla Charlese se svým monopostem do zdi." vydechl. Po zádech mi přeběhl mráz.
,,Teda povím vám, viděl jsem to v zrcátku, a nedokázal jsem myslet na to jak to viděla ona." otřel si oči. ,,A nikdo nebyl schopen nám říct, že je v pořádku. Když jsem v boxu vylezl z auta, sledoval jsem jak tam běží a snaží se mu pomoct. Tehdy jsem si řekl, že jestli z toho vyleze živý, měl by si ji vzít."
,,Díky bohu vylezl, a tak i on tady s námi může být. Vlastně bez těchto dvou úžasných lidí bychom tady nebyli nikdo." usmál se.
,,Slibuju, že už to zkrátím." rozesmál další přítomné. Pohledem jsem zavadila o Amandu, která stála nedaleko schodů, kterými jsme přišli. I ona si musela setřít slzy.
,,V Birminghamu se konečně rozhodl. Během půl roku jsme to zpunktovali, a pak už ti dva stáli uprostřed dráhy, a všichni jsme dychtivě čekali na odpověď." vzal do ruky skleničku a odložil papír.
,,No a zbytek už všichni znáte." pozvedl skleničku. Všichni jsme ho následovali.
,,Dovolte mi připít na tyhle dva úžasné lidi, kteří si i přes svůj mladý věk prošli vším zlým co je v životě mohlo potkat."
,,Carrie a Charlesi, brácho, buď na ní hodnej, nos ji na rukou, splň ji každé její přání, protože ona za to stojí. A Carrie, ty o něj pečuj, buď mu oporou jako doposud, a dělej ho šťastným."
,,Na Carrie a Charlese." zvedl skleničku o trochu výš a připil si. Všichni sborově opakovali jeho slova. Carlos se posadil. Věnovala jsem mu rychlý úsměv.
,,Děkuju." zašeptala jsem. On se jako šašek uklonil. Mezitím vstala Kelly.
,,Teda. Měla jsem jít raději první." oddechla si.
,,Já to nebudu prodlužovat jako Carlos." usmála se na všechny. Několik lidí se uchechtlo.
,,Carrie jsem poznala pár dní po jejím nástupu. Od začátku jsme si padly do noty, a velice rychle se z nás staly kamarádky." začala přednášet svůj proslov.
,,Něco na ni prásknu. Charlese opravdu nemohla vystát." zazubila se.
,,Nemohla ho tak vystát, až si ho vzala." dodala. Podívala se na poznámky do papíru a pokračovala.
,,Život je plný paradoxů. Jedním obrovským paradoxem v jejich vztahu bylo jak se během dvou let dokázali oba změnit, přistoupit na kompromisy a začali spolu žít. No," odmlčela se. ,,žít. Caroline se nemohla vrátit do svého bytu, a Charles už v té době věděl, že z nich bude pár."
,,Nebylo co řešit." pokrčila rameny.
,,Když se Charles vyboural, běžela jsem za ní do boxu abych ji uklidnila, ale ona už mezitím letěla po dráze aby mu pomohla. Všichni jsme to viděli. Jednala s horkou hlavou, a kdyby tam tehdy nebyl George, bůh ví jak by to dopadlo." dodala.
,,Přeskočím smutné části, protože už mi pomalu dochází kapesníky." začala brečet. Max ji hned další kapesník podal. Některé přítomné to rozesmálo.
,,To, že proběhne žádost o ruku jsem se dozvěděla pár dní před provedením, takže jsem ji samozřejmě nemohla dostatečně dopředu upozornit." pokračovala.
,,Naštěstí mu řekla své ano, a tak tu teď stojím, plácám blbosti, a snažím se nerozmazat si make-up." sehla se pro skleničku, kterou natáhla naším směrem. Všichni jsme vzali skleničky.
,,Na naše novomanžele, ať je životem provází už jen štěstěna." dokončila. Ke konci už se jí zlomil hlas.
,,Na novomanželé." zakřičel dav kolem. Napila jsem se, a poté ho políbila.
,,Miluju tě." zašeptal.
,,Miluju tě." odpověděla jsem.