Luny pohled Šla jsem do výtahu a jela nahoru do svého patra. Šla jsem ke svým dveřím a slyšela divný zvuky, zas mi brněli prsty u nohou ale hrozně silně. To se mi nelíbí. Otevřela jsem dveře a všimla jsem si že tu jsou cizí boty a ty divný zvuky se vycházeli z ložnice. Doufala jsem že se mílím nebo že si semnou moje mysl hraje. Šla jsem směrem k ložnici a otevřela dveře...kurva..byla tam Iveta s nějakou holkou! A reálně si to rozdávali. Stála jsem ve dveřích jako přibytá.
L - To nemyslíš vážně?.. I - Lásko...nevypadá to tak jak myslíš. L - Tak mi řekni proč tak holka má v tobě svoje prsty?
Podívala se na mě ta holka, měla krátké červeně obarvené vlasy a hnědé oči s velkým nosem. Měla jsem chuť jí rozbít hubu + jí bodnout šroubovák do ramene.
L - Nevím jak se jmenuješ a je mi to jedno ale VYPADNI!
Už jsem zakřičela na ní, a obě se mně lekli. Borka se zvedla a oblékla si tričko a rychlým krokem odešla. Můj pohled byl upřený na Ivetu, a měla jsem vztek jak prase.
L - Ty jsi tak k smíchu...žárlíš na každého s kým jsem se bavila..a ty? Ty mě podvádíš? Co mi k tomu řekneš? Zas nějakou blbou výmluvu? I-Mrzí mě to..udělala jsem chybu. Miluju tě. L - Já tebe ne...nelez mi na oči.
Šla jsem do koupelny, kde jsem zavřela dveře a pobírala celou situaci. Není mi do breku...ale je mi to celé nepříjemné. Svlékla jsem se a šla do sprchy a pustil na vodu, moje myšlenky mi motali hlavu.
Umyla jsem jsem se a vypla vodu. Vzala jsem si ručník a osušila jsem se omotala si ručník a oblečení co jsem měla na zemi jsem hodila do špíny a oblékla se. Rovnou jsem si vzala oblečení v čem pojedu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Iveta seděla na posteli a brečela v posteli, ať se to vyžere. Budu muset říct klukům aby mi dali ty peníze teď.. je mi to blbé ale tady nebudu už bydlet. Jo můžu jít k Hanně, nechci jí otravovat.
L - Doufám že ti je jasný že je mezi námi konec. I - Ne prosím! Já tě miluju..a udělám cokoliv aby si mi odpustila. L - Víš že nejsem tak blbá. Víš že mně jednou zklameš tak ti nevěřím. I - Lásko. L - Takhle mi neříkej!
Zakřičela jsem na ní, já na lidi neřičím. Nejsem cholerik a když na někoho zakřičím tak je malér.
Zrychlil se mi tep a zrychleně jsem dýchala, měla jsem nával vzteku. Pozorovala jsem Ivetu jak se klepala, a koukala na mě jako tele na nový vrata. Radši jsem se otočila a šla do kuchyně, podívala jsem se kolik je abych věděla kdy mám vyrazit. Je 10:15 tak mám bohužel víc času, vyndala jsem si čínskou polévku a udělala jsi jídlo. Tohle prostě nechápu proč? Proč to udělala? U jídla jsem jsem nad tím přemýšlela, nad tím bude moje mysl moje ponořená dlouho.
Když jsem dojedla tak jsem uklidila nádobí a šla se nalíčit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nejraději bych se šla opít, prostě se ožrat.
Když jsem se nalíčila, tak za mnou přišla Ivet a chtěla mě obejmout ale rychle jsem jí odstrčila. Nechci aby se mě dotkla.
L - Nedotýkej se mně. I - Prosím...odpusť mi. L - Tobě? Tobě nikdy, jsi mrcha pokrytecká.
Pohrdala jsem jí, chtěla jí uhodit ale nechci se snížit na její úroveň. Podívala jsem se na hodiny kolik je, a je 11:00 už radši někam půjdu. Vzala jsem si foťák dala ho do batohu vzali veškeré věci a klíče od auta. Obula jsem se a odešla, k autu a sedla si do něj. Zajedu si někam na jídlo no mně ta polévka moc nezasytila a třeba přijdu na jiné myšlenky. Ale hlavní úkol je pro mně co nejdříve najít nějaké levné bydlení.
