Ztracená v jeho očích

13

L - Ano?
B - Nad čím důmáš?
L - No..víte kluci...je mi to trapné ale ty peníze z toho focení bych potřebovala předem..

Sklopila jsem hlavu, protože jsem se cítila tak trapně. Ani nechci vědět co si o mně myslí.

T - Stalo se něco že potřebuješ teď? Říkala že bys to chtěla na bydlení ne?
L - No..Iveta mě podvádí. Dneska jsem jí načapala při tom a já chci z toho bytu co nejrychleji dostat pryč.

Sedla jsem si na zem a hlavu si opřela o ruku. Jen ten pocit že vás někdo podvedl je hroznej. Přijdete si lehce nahraditelný.

L - Je mi to trapné po vás takhle chtít peníze..ale já tam nemůžu být.

Ucítila jsem něčí ruku na mích zádech, zvedla jsem hlavu abych zjistila kdo to je. A byl to Bill a okolo něj byli kluci a všichni koukali na mě.

B - Je nám to líto co ti provedla.
T - Můžeš klidně dočasně bydlet u mně jestli chceš. Mám pokoj pro hosty tak tam bys mohla být.
L - Děkuju ale nechci být na obtíž.
T - Nebudeš mě to nedělá problém, po focení jedem k tobě aby sis zabalila věci a pojedem k nám.
L - Už je to hotová věc?
Ge - Tom to bere už jako hotovou věc takže ti nic nezbývá.
L - Děkuju.

Zvedla jsem se a obejmula Toma silně kolem krku.
Hrnuli se mi slzy do očí protože, tohle pro mě jen tak nikdo neudělal. Já si o pomoc neumím říct.
Odtáhla jsem si od Toma a koukala na kluky a usmála se na ně.

Gu - Hlavně se nám nerozbreč.
L - Pokusím se.

Zasmála jsem se a sedli jsme si na pohovku a snažila se změnit téma.
Asi po 10 minutách nám přivezli pizzu a my dali peníze Georgovi a ten pro ní šel.

T - Zabalíš si ty všechny věci hned? Nebo to je na víckrát?
L - No jelikož mám sebou svoje auto a ty taky tak by to mohlo teoreticky jít za jeden den.
T - Ti pomůžu.
L - Nevím jestli to je dobrý nápad, aby nedělala scény.
Gu - Kdyby jsi věděla co některé fanynky předváděli tak jsme si časem zvykli na leda cos.
L - Až tak?
B - Jop.

Přišel Georg s pizzou kterou hned položil na stůl a otevřel. Každý jsme si vzali jeden kousek a pustili se do ní.
Když jsme dojedli tak jsme ještě chvilku odpočívají a pak šli nafotit pár fotek. Až budu u Toma kouknu se na ně a uvidím zda je potřeba nafotit další nebo ne.

Když jsme dofotili tak mi kluci pomohli s věcma a šli je se mnou odnést do auta.
Rozloučila jsem se s klukama a já a Tom jsme nasedli do svých aut a jeli směrem ke mně.
Při cestě jsem měla smíšené pocity, ale jen ty negativní.
Hlavě mi běží několik scénářů co by se mohlo stát.

Během chvilky jsme přijeli ke mně před byt. Ani nevíte jak jsem to chtěla mít celé už za sebou.
Oba jsme vystoupili z aut a šli směrem k bytu, oba jsme mlčeli.
Vlastně jsem neměla ani chuť mluvit, někdy je lepší jen mlčet.
Když jsme dojeli výtahem na moje patro tak jsme hne vystoupili a šli ke dveřím. Měla jsem víc a víc nepříjemnej pocit a takové divné lochtání v břiše.
Otevřela jsem dveře od bytu a společně s Tomem jsme di něj vešli a vyzuli se. Hned ke mně přiběhla Ivet ale jak viděla Toma tak se zastavila.

I - Co ten tu dělá?
L - Pomůže mi si zabalit věci, jdu pryč.

To byla pro ní neskutečná rána. Začala plakat a spadla na kolena.
Ale ona si za to může sama.

I - Prosím dej mi druhou šanci.
L - Ty mě snad ani neznáš.

Nic jsem neřekla a společně s Tomem jsme šli nejdříve do ložnice.
Hned jsem vyndala tašky a kufr kam si budu dávat oblečení.
Tom mi pomáhal balit moje oblečení do jedné tašky a já do druhé.
Když jsem měla zabalené všechno oblečení tak jsem začala balit mojí kosmetiku, šampóny atd.
Bylo toho fakt hodně.
Že jsme nakonec museli vyhrát ze skříně krabici a dát tam další věci.
Když už všechno bylo zabaleno tak jsme to šli odnášet do aut. Já do svého auta dala jen dvě tašky bo jsem tam měla ty věci z focení.
Když jsme všechny tašky a kufr dali k Tomovi do auta tak jsem šla ještě do sklepa si vzít skate co tam mám a to je vše. Dala jsem ho do auta a šla odnést Ivet klíče.

L - Když si vzpomenu že jsem tu něco nechala tak zavolám. Nebo kdyby si něco našla.
I - Prosím...Luno..
L - Jsi odpad.

Dala jsem jí klíče a šla pryč, byla jsem pryč z té klece.