Ztracená v jeho očích

39

L - No..

Nevěděla jsem co říct, jak jí to mám vysvětlit?

L - Ano je..

Máma vytřeštila oči, a za ní se objevil zbytek rodiny..no a je to v prdeli.

M - Broučku...chceme jéct k nám. Pojede ještě druhá teta ze strejdou a jejich děti...nechceš jéct taky? Můžeš sebou vzít i pana Kaulitza.

Podívala jsem se na Toma...nebyla jsem si jistá zda bych měla jéct. A chci být s Tomem spíš...

T - Nebude mi to vadit jéct s vámi.
L - Fakt ne?
T - Teď mně potřebuješ.

Usmála jsem se na Toma..jeho úsměv mně uklidnil.

L - Dobře pojedem.

Máma se na mně usmála a hlavu nám naznačila že se jede.
S Tomem jsme spolu nastoupili do auta a zavřeli za sebou dveře.

L - Vážně ti to nevadí?
T - Nevadí, kdyby mi to vadilo tak to řeknu.

Usmál se na mně a já mu věnovala jemný úsměv.
Tom nastartoval auto a jeli jsme za rodičema, moje myšlenky byli zatoulané k tetě. Vybavili se mi všechny vzpomínky..mám jen šťastné vzpomínky.
Uronila jsem malou slzu která mi tekla po tváři..setřela jsem jí a zhluboka se nadechla.

T - Všechno je v pohodě?

Zeptal se ustrašeně Tom.

L - Jo..je.

Jemně jsem se usmála na Toma.

Dojeli jsme k domu mích rodičů, zaparkovali jsme na příjezdovou cestu. S Tomem jsme společně vystoupil a pak i ostatní co přijeli.

M - Tak jdeme dovnitř.

Prohlížela jsem si můj starý domov...tak dlouho jsem tu nebyla.
S Tomem jsme zas následovali rodiče který šli k hlavním dveřím.
Táta otevřel dovnitř a my šli dál, na chodbě jsme se vyzuli.

M - Luno běžte si sednou do obýváku ano?
L - Dobře mami.

Toma jsem vedla do obýváku a za námi šel bratr, teta strejda a jejich děti.
S Tomem jsme si sedli na gauč vedle sebe, a čekali jsme co se bude dít.
Prohlížela jsem si obývák..vůbec se nezměnil, vše zůstalo stejně.

Ta - Dá si někdo něco k pití?
T - Jen voda bude stačit.
L - Pro mně taky.

Táta nám pak věnoval svůj jemný úsměv a šel do kuchyně.
Teta a strejda si povídali s Filipem a já se jen rozhlížela po obýváku.
Vyrušila mně máma která přinesla na stůl pár chlebíčků a pak misku s bramburkama a za ní se objevil táta který nám podal sklenice s vodou. Oba jsme mu poděkovali, a nakonec si máma a táta k nám přisedli.

M - Luno? Ty teď bydlíš kde když nejsi s Ivet?
L - No...bydlím u Toma.

Všichni vykulili oči a koukali na nás.

Ta- Vy spolu chodíte?
L - Nene..jen u Toma dočasně bydlíš než si najdu něco svého.
F - A jak ses dostala ke Kaulitzovi domů?
T - Je to celkem legrační, já a zbytek skupiny na nás vyskočili fotky co fotila, kde fotila její kamarádku. A nám se moc její práce líbila že jí Bill napsal. Pak jsme se nějak zakecali a začali se bavit a já jí nabídl že může u mně bydlet než si něco najde.

Snad si něco najdu...jako chci být ve svém ale zároveň..nechci od Toma.