Bodyguard-|HS|

2.

Ráno jsem se vzbudila s nepříjemným pocitem. Aby taky ne, tenhle pocit mám pořád. S neochotou jsem vstala z postele a doloudala se do koupelny. Pustila jsem na sebe ranní sprchu, která mě příjemně probudila. Poté jsem si vyčistila zuby, rozčesala zacuchané vlasy a spletla je do volného copu, potom jsem nanesla lehký makeup a bylo hotovo.

Vrátila jsem se zpátky do pokoje a šla ke skříni, kde jsem si šla vybrat oblečení. Nakonec jsem zvolila to nejpohodlnější oblečení, které jsem měla. Popadla jsem mobil a už jsem kráčela po schodech dolů do kuchyně.

,,Dobré ráno slečno Laylo." Pozdravila mě vesele Maria svým italským přízvukem. Kdysi mi vyprávěla odkud pochází.,,Dobrý Mario." Usmála jsem se. ,,Dáte si snídani?" Zeptala se mě mile a na stůl položila spoustu jídla.

Přikývla jsem a usedla na jednu z pěti židlí. Vzala jsem si misku s lesními plody a uzobávala jsem. Po chvíli přede mě postavila Maria hrníček se zeleným čajem a já se na ni vděčně usmála. ,,Slečno, měla bych vám něco říct." Řekla nervózním hlasem. ,,Povídej." Pobídla jsem ji, aby si sedla vedle mě.

,,Včera ráno se ozval ten váš mladík." Zůstala jsem na ni hledět. ,,Brad?" Vyjekla jsem. Od té doby, co mě našli jsem mu poslala snad milion esemesek a sto zpráv na facebooku, ani na jednu z nich neodpověděl a když jsem mu volala, tak to vždycky spadlo do hlasové schránky, kdybych za ním mohla aspoň zajet ale policie doporučila, abych nevycházela z domu, pustili mě jenom k panu Morrisovi.

,,A co říkal, Mario?" Vyhrkla jsem na ni. ,,Říkal že je mu líto, že se s vámi nemohl rozloučit, prý se stěhují do Californie." Sevřelo se mi hrdlo a já nebyla schopná slova. Doslova jsem vyletěla z kuchyně a mířila k domovním dveřím, po cestě jsem srazila Harryho, který za mnou něco křičel.

Vyběhla jsem co nejrychleji z domu a běžela celou cestu až k domu Brada. Zastavila jsem se až před jejich brankou. Srdce mi těžklo při pohledu na ceduli, která byla připevněná v zemi. For Sale. Stálo na ní. Najednou se otevřeli dveře a já si naivně myslela, že je to Brad, ne nebyl. Namísto toho to byl pár mladých lidí a za nimi šel postarší pán v bílé košili.

,,Myslím, že se nám ten dům líbí, chtěli by jsme ho koupit." Usmál se na staříka muž s oslnivým úsměvem.

,,Stačí jen podepsat smlouvu a dům je váš." Ne. To nemůže být pravda. Nemohl mě takhle opustit. Slzám jsem nechala volný průběh a radší šla dál od domu ale nespustila jsem z něj oči. Stále tomu nevěřím.

Ruce jsem měla volně spuštěné podél těla, moje dlaně byly ledové z toho jaká byla ráno zima.

Rozešla jsem se směrem od domu, ale nevěděla jsem kam vůbec jdu. Levou rukou jsem si třela pravou paži, aby mi nebyla zima. Šla jsem po chodníku a vedle mě byla silnice po které nejelo ani jedno auto, a tak mě překvapilo, když se vedle mě jedno zastavilo a vystoupil z něj Harry.

Šla jsem dál, jakoby nic až mě zastavil jeho hlas. ,,Laylo! Víš jak dlouho jsem tě hledal? Kde jsi sakra byla?" Došel až ke mně a já se na něj otočila.

,,Nechal mě tu." Zašeptala jsem bez obalu, se slzami v očích. Bylo vidět, že je celý napnutý. ,,Kdo? Kdo tě tu nechal?" Zeptal se nechápavě.

Jen jsem zakroutila hlavou.,, To už je stejně jedno." Řekla jsem už normálním hlasem.

,,Hele pojď do auta, je zima." Podívala jsem se na jeho oblečení, měl jen černé upnuté triko. Zakroutila jsem záporně hlavou. ,,Já půjdu sama, klidně si jeď." Řekla jsem potichu.

,,Ne. Pojedeš se mnou." Řekl rázně. ,,Nebo co?" zeptala jsem se ironicky a rozhodila jsem rukama. Povzdychl si. ,,Fajn." Natáhl se pro klíček od auta a zamkl ho. ,,Jdeme?" Podíval se na mě s otázkou v očích. Jen jsem přikývla a zase jsem se otočila. Šli jsme vedle sebe prázdnou ulicí a nic jsme neříkali. ,,Řekni mi něco o sobě." Navrhla jsem, když jsme byly ještě několik bloků od našeho domu.,,Není co." Odsekl. Zarazila jsem se, proč je hned tak nepříjemný?