Bodyguard-|HS|

28. Návštěva 2/2

,,A jak jsi na tom?" Obrátil se na mě Liam s otázkou. ,,Zlepšila jsem se, doktorka říkala, že bych mohla brzy začít chodit." Odpověděla jsem a ignorovala jsem Harryho zamračený a zároveň překvapený výraz.

,,Tak to je skvělý." Vyhrkl Liam a zeširoka se usmál. ,,Já vím." Hlesla jsem s mírným úsměvem. Stále jsem se nemohla zbavit pocitu, že mi připomíná toho kluka ze snu.
Ale proč by to dělal, že ano?

V duchu jsem se sama sobě zasmála a jen jsem zakroutila hlavou. ,,Myslím, že už budu muset jít, zítra ráno nám s Niallem letí letadlo." Zvedl se z gauče a Harry s Anne taky.

Já jsem bohužel musela zůstat sedět. Liam se s Harrym chlapsky objal a pak ke mně natáhl ruku, kterou jsem stiskla tou svou.

Okamžitě se mi v hlavě promítl jeden moment ze snu a já jsem sebou cukla. Zatvářil se zmateně a já jsem se to snažila zamaskovat úsměvem. ,,Tak se zase někdy stav." Řekla jsem a on se odtáhl.

Harry vypadal nervózně a dlaně zatínal v pěst. Co se to s ním děje?

Anne Liama vyprovodila a Harry mezitím zašel do kuchyně.
Vytáhl si skleničku a napustil si vodu z kohoutku.
Klidně se napil a já jsem ho přitom pozorovala.

,,Tak, co si dáte k večeři?" Vtrhla do obýváku Anne a mířila si to k lednici. ,,K večeři?"Vyjekla jsem překvapeně. ,,Už je půl šesté, Růženko." Zasmála se Anne a já jsem jen protočila oči. Nevěděla jsem, že jsem spala tak dlouho.

,,Tady nic nebude, mám obědnat pizzu?"Otočila se od ledničky na nás dva. ,,Jasně." Vyhrkli jsme nastejno, Anne se uculila a odcupitala k telefonu. Doslova jsem viděla co se odehrává v její hlavě. Jen jsem protočila oči.

Anne klidně objednávala pizzu a já jsem mezitím zajela do mého pokoje.
Vytáhla jsem si z komody šedou uplou mikinu a oblékla jsem si ji. Dneska byl zvlášť deštivý den a mě mrzly ruce.

,,Můžu si s tebou promluvit?" Ozvalo se za mými zády a já jsem se zarazila. Kroky směřovaly ke mě a za chvíli se přede mnou tyčila Harryho vysoká postava.

Sedl si na postel aby se mu se mnou líp mluvilo. ,,Co potřebuješ?" Zeptala jsem se ostýchavě a snažila jsem se mu nedívat do očí.

Nevydrželo mi to moc dlouho a já jsem se na něj přece jen podívala. Zelené oči na mě byli upnuté a sledovaly každý můj pohyb.

,,Chtěl jsem...." Nervózně si prohrábl vlasy a sklopil pohled. ,,Proč se tak k sobě chováme Lay?" Vyhrkl a já jsem jen zakroutila hlavou.

,,To bych taky ráda věděla, Harry." Řekla jsem neutrálně ale uvnitř mě jsem se tříštila na milion kousků. Tohle téma nenávidím.

Unaveně si povzdychl a lokty se opřel o kolena a tak byl zase o něco blíž.

,,Poslyš, řekni mi to." Řekla jsem najednou a samotnou mě to překvapilo. ,,Co bych ti měl říct?" Zeptal se zmateně. ,,To co mi tajíš, řekni mi ten důvod proč ti nemůžu důvěřovat." Odpověděla jsem kapku naštvaným tónem.

Pevně se díval do mých očí a ani na minutku neuhnul. ,,Nic ti netajím."

,,Lžeš." Sykla jsem a odvrátila jsem pohled. Nesnesla jsem tu bolest uvnitř mě, která mě ničila. Nesnesla jsem pohled na člověka, který mi lhal ale neskutečně mě přitahoval.

,,Nevěř mi pokud nechceš." Sykl naštvaně, prudce se zvedl z postele a prošel dveřmi, které za sebou zavřel.

Zmateně jsem si promnula obličej a vydechla jsem přebytečný vzduch.

První slza se dostala na povrch a stekla po mé tváři. Rychle jsem jí setřela ale bylo mi to málo platné. Další se valily tak rychle, že už jsem je nedokázala zastavit.
Neskutečně mě mrzelo to co s mezi námi odehrávalo. Byla mezi námi nenávist i něco víc, něco co nikdo nedokázal určit.

Proč nemůžu mít normální život? Proč nemůže být jako život ostatních lidí kolem mě?

S těmito otázkami jsem se přesunula na postel ale ještě předtím než jsem si lehla mi zapípal mobil.

Popadla jsem ho z nočního stolku a najela na políčko zpráv. Skryté číslo.

Zatvářila jsem se zmateně a zprávu jsem otevřela.

Myslím, že tvoje bezpečí už není tak silné. Výborně.