Bodyguard-|HS|

12.

Přiblížil se ke mě a jemně otřel své rty o ty mé. ,,Stačí?" Ušklíbl se a odtáhl se ode mě.,,Rozhodně ne." Zamumlala jsem a tentokrát jsem to byla já kdo spojil naše rty.

&&&

,,Tak co holčičko, už nebudeš utíkat?" Zeptal se mě svým nechutným hlasem. Neměla jsem sílu abych mu odpověděla. Ležela jsem na zemi, zbitá a znásilněná.

Když jsem mu neodpověděla, prudce mě kopl do břicha a já jsem začala kašlat krev. ,,Prosím přestaňte." Zasípala jsem ale jen se mi vysmál do obličeje.

Vytáhl mě na nohy a táhl mě k posteli. Udělalo se mi špatně a začala jsem křičet. ,,Ne, prosím, ne!" Mé tváře byly ušmudlané a mokré od slz.

Strhl ze mě ten kousek oblečení a prudce mě odhodil na postel. ,,Ne." Zavzlykala jsem když si rozepínal pásek.

Pak už jsem cítila jen bolest.

,,Lay, probuď se." Někdo mě hladil po tváři a já jsem rychle otevřela oči. Vyděšeně jsem se dívala kolem sebe a můj dech byl jak zběsilý.

Nad sebou jsem uviděla Harryho, který měl starost vyrytou na čele. ,,Ššš, jen klid." Zašeptal a své dlaně položil na mé horké tváře. Slzy mi znemožnily výhled na jeho tvář.

Obtočila jsem své paže kolem jeho krku a on mě posadil. Zabořila jsem obličej do jeho holého ramene. V jeho blízkosti jsem se trošku uklidnila. Rukou mě hladil po zádech a šeptal že je tu se mnou a že je všechno v pořádku.

Chtěl se ode mě odtáhnout ale já jsem mu to nedovolila. ,,Nechoď." Vydechla jsem a on se pod mým sevřením uvolnil.

,,Nikam nejdu." Zašeptal mi do ucha. Položil nás oba na postel a přikryl peřinou. Nohy jsem obmotala kolem jeho holého pasu a ještě víc jsem se k němu přiblížila.

Neměl na sobě tričko a tak jsem mohla cítit jeho vypracované svaly. ,,Slibuješ?" Zašeptala jsem mu do hrudníku.

,,Slibuju že nikdy neodejdu." Zašeptal na oplátku a já už jsem jen poslouchala pravidelné intervaly bití jeho srdce. Dočista mě to uspalo.

&&&

Ráno jsem se probudila za zvuku toho nejotravnějšího zvuku na světě. Otevřela jsem oči a zjistila jsem že ležím úplně v jiné poloze než včera.

Harry tu není. Pokrčila jsem rameny, vyskočila jsem z postele a namířila si to do koupelny.

Vlezla jsem si do sprchy a celá jsem se umyla jahodovým sprcháčem.

Pak jsem si opláchla obličej a vyčistila jsem si zuby. Nanesla jsem korektor a trošku řasenky. V ručníku jsem vyšla z koupelny.

Rychle jsem přešla do šatny a začala jsem si vybírat oblečení. Vybrala jsem si černé tílko, na to šedý svetřík a černé džíny.

Na nohy jsem si černé kozačky a vyšla jsem ze šatny.

Přišla jsem k zrcadlu a začala jsem si česat vlasy. Nechala jsem si je volně rozpuštěné.

Pak jsem se už jen nastříkala nějakou voňavkou a otevřela jsem dveře od pokoje.

Sešla jsen schody a mířila jsem do kuchyně. U plotny jsem našla vzkaz od Marie.

Stálo v něm že si dneska šla balit a že s sebou vezme svého muže. Jen jsem se nad tím usmála.

Položila jsem ho tam kde byl a šla jsem si postavit vodu na čaj. Do hrníčku jsem si dala sáček se zeleným čajem a čekala jsem až se voda dovaří.

Pak jsem vzala konvici do ruky ale asi jsem ji špatně uchopila. Ucítila jsem svojí řeznou ranku ze včerejška a konvici jsem upustila na zem.

Všude byla rozlitá voda ale mě zajímala jen ta štiplavá bolest.

Vybavilo se mi všechno ze včerejšího večera. Jak mi Harry čistil tu dlaň a pak....

Sáhla jsem si na rty a nepřítomně jsem se dívala před sebe.

,,Lay? Co se tady stalo?" Vyhrkl příchozí Harry a já jsem k němu zvedla zrak. Stál ve dveřích v bílém tričku a černých džínách.

Zmateně se díval na vodu kolem mě a zřejmě čekal na odpověď.

,,No.....jen mi vypadla ta konvice, nic to není, uklidím to." Vykoktala jsem. Vzala jsem z linky hadr a začala jsem louži utírat. Když bylo hotovo, hadr jsem položila na linku a otočila jsem se k Harrymu, který už byl blíž u mě.

,,Poslyš Lay, to co se stalo včera.." Začal a prohrábl si vlasy. ,,Děje se něco?" Zeptala jsem se s nakrčeným obočím.

,,Byla to chyba." Vydechl a podíval se mi do očí. Mé rty se pootevřely překvapením. ,,Co tím myslíš?" Zeptala jsem se roztřeseným hlasem. ,,Měla bys na to zapomenout." Řekl s kamenným výrazem ve tváři.

,,Mám na to...zapomenout?" Zeptala jsem se překvapeně.

,,Myslím že.." Začal větu ale nedokončil ji. Pak se znovu nadechl a pokračoval.

,,Myslím že by to tak bylo lepší." Vydechl a zavřel oči.Zůstala jsem na něj hledět se rty spojené v lince. Moje srdce jakoby se najednou zastavilo a já jsem nemohla dýchat.

,,Takže toho lituješ." Řekla jsem a snažila jsem se zadržet slzy. Sklopil hlavu a mě to bylo hned jasné. Zkousla jsem si spodní ret abych se nerozbrečela a zatla jsem ruce v pěst.

,,Dobře." Zašeptala jsem a obešla jsem ho. Ani se mě nepokoušel zastavit. Vyběhla jsem schody, vběhla jsem do pokoje a zamčela jsem za sebou. Zmateně jsem oddychovala.

Opřela jsem se o dveře a sjela jsem po nich dolů. V hlavě se mi promítly myšlenky ze včerejška.

Jak jsem si ho mohla pustit tak blízko k tělu? Jak sakra?!

Z očí mi ukáplo pár slz, které mi sjeli po tváři a pak na můj svetr.

Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly třičtvrtě na osm. Utřela jsem si slzy a popadla jsem svoji tašku s věcmi.

Otevřela jsem dveře a vydala jsem se dolů po schodech. U dveří jsem si oblékla kabát a otevřela jsem domovní dveře. ,,Kam jdeš?" Ozval se za mnou chraplavý hlas. ,,Do školy." Odsekla jsem a vyšla jsem ven. Slyšela jsem jen jak se obléká ale to už jsem mířila ke svému autu. Nastartovala jsem a vyjela jsem z našeho pozemku.

Silnice nebyly ani trochu namrzlé takže se mi jelo dobře. Zanedlouho jsem zaparkovala před školou a pomalu jsem vystoupila z auta. Zavřela jsem je a auto jsem zamkla. Otočila jsem se a v tu chvíli mě někdo přirazil na dveře auta.

,,Nazdar krásko, dlouho jsme se neviděli." Zašeptal mi slizký hlas do ucha. Srdce mi začalo zběsile bít a dech se mi zadrhl v krku.

Bang, bang!

Je tu nový díl a řeknu vám že jsem ho dvakrát skoro celý přepisovala, ufff..

Ale je tady a to je pro mě hlavní:3

Děkuju vám za podporu! Užívejte si poslední dny prázdnin a Bye bye loves<3