Bodyguard-|HS|

47. Let it Be

Párkrát jsem zamrkala abych se ujistila, že to co tam stojí je pravda a pak jsem s těžkým výdech jsem papír plácla o linku a zapřela jsem se o ni dlaněmi. Právě jsem se dozvěděla, že jsem po otci zdědila pět milionů dolarů. Přišel mi dopis z jeho firmy a tam vypsané všechno, pro mě důležité. Podle všeho mi ty peníze odkázal.

,,Co je to?" Zeptal se Harry a já jsem ucítila jeho ruku na mém rameni. Bez jediného slova jsem mu papír podala a on si ho vzal.

,,Děláš si srandu?" Vydechl a já jsem zakroutila hlavou. ,,Doprdele Harry, co budu dělat s pěti miliony?!" Vyhrkla jsem zoufale.

,,Půjdou po mně ještě víc, než předtím, pokud se to dozví, což se dozvědět nemůžou. " Dodala jsem a frustrovaně jsem si projela vlasy. Ucítila jsem jemný dotek na mých pažích.,,Nikdo se o tom nedozví, neboj." Zašeptal mi Harry do ucha a já jsem hlasitě polkla.

,,Oni vědí všechno, Harry." Zašeptala jsem nazpátek.,,Pokud se těch peněz chceš zbavit, tak je dej na nějakou charitu." Navrhl a já jsem přikývla. ,,Mám strach, že do té doby.......se ty zprávy přenesou na něco jiného."Hlesla jsem. ,,Zablokujem si jejich čísla, to bude první věc, kterou uděláme." Řekl vážným hlasem a namířil si to k mé kabelce a vytáhl z něj mobil. Podal mi ho abych o zapla a naťukala do něj pin.

Poté jsem najela na kontakty a všechny nežádoucí čísla jsem okamžitě zablokovala. ,,Hotovo." Vydechla jsem a podívala jsem se na něj. Naťukal něco do svého telefonu a poté jej uzamkl.

Naměřil na mě pohled a jemně se pousmál. Přešel ke mně a pohladil mě po tváři. ,,Zvládnem to." Zašeptal předtím, než naše rty spojil v polibku.

Jemně jsem zavzdychala, když se jeho zuby zakously do mého spodního rtu. Využil příležitosti a jeho jazyk doputoval k tomu mému.

Zanedlouho jsme se odtáhli a on si opřel své čelo o to mé. Zavřela jsem oči a vnímala jsem jen jeho přítomnost. Jen my dva. V tuto chvíli.

Pootevřela jsem oči jakmile jsem uslyšela zvonek u dveří. Odtáhla jsem se a Harry nechápavě zamračil. ,,Čekáš někoho?" Zeptal se a já jsem jen záporně zakroutila hlavou. Vydala jsem se ke dveřím, které jsem následně otevřela.

,,Ahoj Layle." Zatajil se mi dech.

,,Brade?" Vydechla jsem a on se jen pousmál. ,,Jak si zjistil, kde bydlím?" Zeptala jsem se s nakrčeným obočím. ,,Není to jedno? Chtěl jsem s tebou mluvit, pustíš mě dál?" Usmál se a mě bodlo u srdce.

Ten úsměv mi kdysi věnovával každé ráno, každou volnou chvilku, když jsme byli spolu. Teď tomu tak není. ,,A-ano." Vykoktala jsem a ustoupila jsem mu aby mohl vstoupit do předsíně.

Vysvlékl si svoji černou koženou bundu a pověsil ji na věšák. Obešla jsem ho a vydala jsem se do obýváku.

Harry stál u linky a nechápavě mě pozoroval. ,,Je tu Brad." Oznámila jsem mu a v tu chvíli vstoupil onen jmenovaný, načež se Harry napjal.

,,Ahoj, Harry." Ušklíbl se Brad a Harry kývl na pozdrav. ,,Přišel jsem si s Lay promluvit, o samotě, tak kdybys..." Nervózně se poškrábal na zátylku a já jsem si všimla jak se Harrymu zúžily zorničky.

,,Jistě." Zachraptěl a obešel nás a zamířil do chodby. Zanedlouho jsme uslyšeli bouchnutí dveří. Harry je pryč.

,,Ehm, zatím se posaď, chceš kafe? Čaj? Nebo něco...." Nenechal mě domluvit a skočil mi do řeči. ,,Ne Lay, nic nechci, přišel jsem se tě zeptat, jestli sis to rozmyslela?" Nejistě ke mně přišel a já jsem sklopila pohled.

,,Víš Brade, není to tak lehký jak si myslíš, ublížil si mi, nerozloučil ses, neozval si se dlouhou dobu. Nejsem si jistá, jestli....." Zlomil se mi hlas a já ucítila jeho teplé dlaně na mých tvářích.

,,Lay, miluju tě, nikdy jsem nepřestal, prosím...." Vydechl a přitáhl si mě. Jeho doteky už ve mně nic nevyvolávaly. Nezpůsobovaly mi příjemné vibrace jako ty Harryho.
Nemilovala jsem Brada, milovala jsem Harryho.

,,Nemůžu Brade." Opáčila jsem a odtáhla jsem se. Jeho ruce se svěsily podél svalnaté postavy a jeho pohled byl zklamaný. ,,Fajn, jak myslíš.." Hlesl a jedním pohybem mě obešel.

Ucítila jsem známé štípání v očích a za chvíly první slza přetekla přes mou tvář. Uslyšela jsem již druhé bouchnutí dveří.

Přešla jsem ke gauči a ztěžka jsem na něj dosedla. Přitáhla jsem si kolena k bradě a obličej jsem zabořila do kolen.
Vodopády slz se naplno spustily a já už je nedokázala zastavit.

H A R R Y

Bloudil jsem ulicemi Londýna a sledoval každodenní ruch na silnici. Prošel jsem několik ulic dokud jsem neusoudil, že bych se měl vrátit.

Vyrazil jsem k našemu bytu a dost jsem spěchal. Nechtěl jsem aby s ním byla Layle sama.

Konečně jsem vstoupil do výtahu a rozjel jsem se směrem nahoru. Hned jak jsem se dostal ke dveřím, tak jsem začal odemykat a rychle jsem zapadl do bytu.

Namířil jsem do obýváku, kde jsem se taky zastavil. Layle seděla na gauči a třásla se pod náporem vzlyků. ,,Lay, co se stalo?!" Vyhrkl jsem a přiskočil jsem k ní. Vrhla se mi kolem krku a její pláč se za chvíli uklidnil.

,,Pověz mi to." Zašeptal jsem a pohladil jsem ji po vlasech. ,,Nemůžu." Vydechla zlomeným hlasem. ,,Tolik mi ublížil." Dodala šeptem a stiskla mě ještě víc.

,,Nedopustím aby ti ještě někdy ublížil, ano? Jsem tady." Zašeptal jsem jí do ucha a pohladil jsem ji po zádech. Její stisk povolil a ona se odtáhla. Hlavu, kterou měla doteď na mém rameni, mi zabořila do hrudě.

Obmotal jsem paže kolem jejího těla a přivinul jsem si ji blíž. Potřeboval jsem cítit její teplo, její přítomnost. Hlavu jsem sklonil na její rameno a hned mě ovanula její vůně.

,,Slibuješ?" Špitla směrem ke mně. ,,Slibuju."

......

Dobré ráno!

Nový den a nový díl, který jsem teď dopsala.:) Doufám, že se líbil^^

Děkuju Vám všem za nádherné komentáře❤

Love you all-H❤