Bodyguard-|HS|

31. Únos 3/?

,,Už ne, prosím, dost!" Zakřičela dívka spoutaná v zatuchlém sklepě. Její věznitel držel v ruce bič, kterým mlátil její bezvládné tělo. ,,Prosím." Zašeptala ale Jack se jenom ušklíbl. ,,Co jsi to říkala? Neslyším tě." Zasyčel a ona schytala další bolestivou ránu.

Její záda byla poničená a byla si zcela jistá, že na nich bude mít jizvy. Vykřikla bolestí a místností se rozlehl její pláč.

,,Pokud nám neřekneš kde je ten trezor, tak počítej s tím, že tady budeš ještě dlouho, děvenko." Zašeptal jí slizký hlas do ucha a ona se otřásla.
Bylo jí to nechutné.

Muž od ní poodešel a bič položil na železný stolek. Přešel k dalšímu, na kterém byli položeny různé injekční stříkačky.
Vzal jednu s průhlednou tekutinou uvnitř a přiložil ji k jejímu krku.

Jakmile se ostrá jehla dotkla její citlivé kůže na krku tak sykla a hlavou uhnula. Muž nemeškal a obsah tuby vpíchl nebohé dívce do těla.

Ta zpočátku nic necítila ale poté se jí začali dělat mžitky před očima a její tělo se začalo nekontrolovatelně třást.

,,Tohle tě snad donutí mluvit." Zašeptal si pro sebe a zlomyslně se usmál. Dívka začala kašlat krev a její hlava mohla vybouchnout pod náhlým nátlakem. Nevěděla co se to s ní děje ale tohle jí nebylo příjemné.

Žaludek se jí svíral v křečích a celá místnost se s ní točila v kruzích.
,,Tak co?" Zeptal se jí. Záporně zakroutila hlavou a on si jen naštvaně odplivl.
,,Tohle nemá sakra cenu." Zavrčel a vydal se po kamenných schodech nahoru. Otevřel železné dveře a na někoho zavolal. Vedle něj se objevila silueta muže, kterou dívka nedokázala rozeznat.

Chvíli se spolu o něčem bavily a muž, který jí už třetí hodinu týral naštvaně rozhazoval rukama. Dveře hlasitě práskly a na chvíli se rozhostilo ticho, které přerušovalo jen Laylino neustálé kašlání.

Poté se ozvaly kroky mířící dolů a následné šramocení ve skříňkách upevněných na prohnilých stěnách. ,,Měla bys nám to říct nebo dopadneš špatně." Řekl vcelku milý hlas a ona se udivila nad takovým tónem hlasu. Na chvíli přestala kašlat aby si její plíce odpočinuli a natočila tvář k neznámému.

Rozeznávala hnědé vlasy vyčesané nahoru a zamračené oči. V ruce držel krabičku s neznámým obsahem a také plastovou láhev vody.

Dívce se rozšířili oči jakmile zahlédla zdroj pitné vody, kterou již půl dne neviděla.
Vysoká postava k ní přišla a klekla si do její výše. Dívka sklopila pohled, protože se bála co jí udělá.

Mile ji však překvapil když její hlavu nadzvedl a poručil jí aby otevřel ústa. Udělala tak jak jí řekl a na jejím jazyku přistály dvě bílé tabletky, které jí poté pomohl zapít vodou.

Jakmile se v jejím vyschlém hrdle objevila voda, dostavil se jí pocit úlevy.
Tenhle pocit se po chvíly začal rozlévat i po celém těle a ona se překvapeně podívala po svém zachránci.

,,Proč jsi to udělal?" Zašeptala vysíleně. ,,Řekněme, že ty mi za to bezbolestně řekneš kde je trezor tvého otce." Odpověděl lhostejným tónem a její tvář se zamračila.

,,Nemůžu ti to říct." Zamumlala. ,,Proč? Abys ho nezradila? Prosimtě, vždyť on tě nechal samotnou doma aby tě můj otec unesl a tvoji matku zabil." Odfrkl si povýšeně a ona zalapala po dechu.

,,To je tvůj otec?" Zeptala se šokovaně a on přikývl. ,,Bohužel." Přešel k ní a začal jí odvazovat ruce od provazů, které vedli ze stropu. ,,A proč s ním tady jsi?" Zeptala se znovu a promnula si ruce, které byly celé ztuhlé.

Vysíleně se svalila na podlahu do kleku. ,,Potřebuju jedno místo abych tu s ním být nemusel a za to, že mu tu pomáhám si vysloužím moji vysněnou stáž." Zamračil se a přešel k umyvadlu a bílou hadru napustil vodou a poté ji dívce přiložil na záda. Ta bolestí sykla a přivřela oči.

,,Vydrž." Zamumlal a z jednoho stolu vzal zelenou lahvičku a její obsah kápl dívce na pohmožděná záda. Držela se aby nevykřikla protože bolest byla nesnesitelná.

,,Možná tam budeš mít jizvy." Řekl starostlivým hlasem. ,,Možná? Určitě." Odtáhl se od něj a ramene se opřela o chladnou zeď. Bolestivě přivřela oči a zatnula zuby aby ta bolest přestala.

,,Ty prášky by ti měli pomoct i na ty záda, za chvíly to začne působit. " Dívka jen trhla hlavou a hlavu si také opřela. Stále mu moc nevěřila, nikomu tady nevěřila.

,,Za chvíli zase přijde Jack a....jestli nechceš být mrtvá, tak mu to řekni, snad pak budeš mít pokoj." Obešel ji a vyběhl ke dveřím, které následně zabouchl.
Layle se ještě více schoulila do klubíčka, snažíc se ignorovat bolest jejích zad a celkově celého těla.

Uslyšela hlasy a následné otevření dveří. Hlasité kroky směřovaly k její maličkosti a ona se ještě více schoulila.

Hrubé ruce ji popadli za paže a vytáhli ji do stoje. Bolestivě vyjekla a podívala se na pachatele. Stál před ní Jack se zlomyslným úšklebkem na tváři.

,,Tak teď prý už budeš mluvit." Zasyčel a odvedl ji zpátky k provazům, kde ji opět přivázal. Její kůže na zádech se roztáhla a ona bolestně vykřikla.
,,Tak děvenko, říkám to naposledy, kde je ten trezor?" Naklonil se k jejímu obličeji a ona jen bolestně přivřela oči. Nechtěla odpovídat i když věděla co ji čeká.

,,Nic? Fajn, řekla sis o to sama." Odplivl si a šáhl po zbrani, kterou měl umístěnou za opaskem svých černých kalhot. ,,Dostaneš co si zasloužíš." Ušklíbl se a jednou rukou namířil zbraň dívce na spánek. Layle nechávala oči zavřené a připravovala se na to nejhorší.

,,Přestaň!" Zahučel z vrchu syn únosce. Prudce otevřela oči a vyděšeně se na něj podívala. Ten však svůj pohled upíral na Jacka, který se chystal zmáčknou spoušť.

Liamova vysoká postava se tyčila na vrchu schodů a se zamračeným pohledem sledoval celou situaci. ,,O co se tady snažíš?" Uchechtl se Jack a hlaveň pistole ještě více přitlačil dívce ke spánku.

,,Dej jí ještě čas." Řekl pevným hlasem a Jack po chvíli zbraň přece jen odložil. ,,Fajn, ale pokud pak nepromluví, tak to uděláš ty."

Ahoj❤

Děláte mi obrovskou radost vy moji čtenáři❤ za chvíli už budem na 6K❤

Co říkáte na další díl únosu?

Omlouvám se Vám za chyby.:)

All the love-H❤