Bodyguard-|HS|

22. I'm Afraid

A N N E

Vyšla jsem z Layliného pokoje a tiše jsem za sebou zaklapla dveře. Vydala jsem se do kuchyně a jakmile jsem vstoupila do dveří, naskytl se mi výhled na Harryho záda, teď už oblečená v šedivém tričku.

Pomalu jsem přešla k lednici a vytáhla jsem z ní novou krabici pomerančového džusu. ,,Takže nevypadám jako pitomec?" Ozval se od linky Harry a já jsem stydlivě přivřela oči. Slyšel to.

Otočila jsem se na něj. ,,Klidně si o tobě můžu myslet i něco jiného." Mrkla jsem na něj a džus jsem si nalila do skleněné skleničky, kterou jsem si vytáhla ze skříňky nademnou.

,,Třeba bych si mohla udělat obrázek o nevychovaném Harrym, který poslouchá za dveřmi." Uchechtla jsem se a napila jsem se. ,,Ty nejsi o moc lepší." Popíchl mě a dloubl mě do ramene.

Zasmála jsem se a měla jsem taktak co dělat abych džus nevyprskla na podlahu, za to by mi Maria asi moc nepoděkovala.

,,No, to sice ne ale...vraťme se k tvé otázce." Zvážněla jsem a i Harry pochopil situaci. ,,Nemyslím si že jsi pitomec, ale takového tě neznám." Zamračila jsem se na něj a odložila jsem skleničku na linku.

,,Co to s ní děláš?" Položila jsem další otázku a on si jen povzdechl. ,,To bych taky rád věděl."

,,Harry.." Povzdechla jsem si a přistoupila jsem k němu abych ho objala. Vděčně mě stisknul.

Fajn, s Harrym se známe už dlouho. Vlastně Harry je ten 'šílenec' co mě nechtěl pustit na večírek když měl chřipku. Chodili jsme spolu asi dva roky, byl to krásný vztah ale pak jsme si začali být cizí a rozešli jsme se. Potom se Harry přestěhoval do New Yorku a já asi měsíc po něm.

Jsme dobří kamarádi a říkáme si v podstatě všechno, tak vlastně taky náš vztah začal ale pak skončil a dohodli jsme se že bude lepší zůstat kamarády. A vydrželo to až do teď, kdy mě Harry doporučil na tohle místo.

Vlastně byl jediný s kým jsem byla po odstěhování v kontaktu, myslím z kruhu přátel.

,,Já sám se v tom nevyznám Ann." Povzdychl si. ,,Nevím co mám dělat, držím před ní tajemství a to by jí mohlo ublížit ale ona mě strašně přitahuje a je to strašně těžký." Vydechl a já jsem se ho snažila pochopit.

Odtáhla jsem se a podívala jsem se na něj. ,,Co je to za tajemství?" Zeptala jsem se. Chvilku vypadal že váhal ale pak se konečně nadechl že mi ho řekne. ,,Znáš Liama?" Poškrábal se vzadu na zátylku. Nakrčila jsem obočí a matně jsem zavzpomínala v mysli. ,,Brunet a hnědé oči?" Zkusila jsem to a Harry přikývl. ,,Co je s ním?"

,,On...před nedávnem jsem ho chtěl seznámit s Lay a když už se potkali tak mi Liam řekl, že v průběhu jejího únosu byl tam kde ona, byl tam s ní a díval se na to jak jí ubližují, tvrdí že jí nic neudělal a já mu samozřejmě věřím ale Lay to říct nesmím a to mě štve, nemůžu jí být moc blízký aby to náhodou neprasklo a ona nezjistila že jsem to věděl, nenáviděla by mě za to."
Vysvětlil mi celou situaci a já jsem to vstřebávala a přikývla jsem.

,,Já si myslím že bys jí neměl lhát, vlastně jsi jí nic neudělal, to na Liama by měla být naštvaná, jestli teda vůbec. Chápu že se ti líbí ale nemůžeš jí lhát."

,,V tom případě se nechám uvnitř furt sžírat tím hrozným pocitem, říkat jí to nechci, ublíží jí to."

Povzdychla jsem si. ,,Dělej si co chceš ale jednou na to stejně přijde nebo si na Liama vzpomene." Pokrčila jsem rameny.

,,Díky Ann." Usmál se a ještě jednou mě objal. Dlouho jsme se neviděli a jeho přátelské obětí mi hodně chybělo. ,,Nemáš vůbec za co." Zamumlala jsem a usmála jsem se i když to nemohl vidět.