Bodyguard-|HS|

24. Welcome

Dojeli jsme před vysokou budovu, která vypadala dokonce i moderně a hezky. Pobrali jsme věci a Anne mě odvezla k vchodu, zatímco Harry ještě platil řidičovi.

Jakmile přišel, vzal nás dovnitř a vyjeli jsme výtahem nahoru. Uvnitř to bylo obyčejné a proto se mi to líbilo. Nebyl to luxus, který jsem nechtěla.

Zastavili jsme v pátém patře a ozvalo se cinknutí, dveře se od sebe odsunuly a my jsme zamířili k našemu novému bytu

Vybírali jsme ho s Harrym a na obrázku vypadal docela hezky a doufám že tomu tak bude i ve skutečnosti.

Harry mi do dlaně vložil klíče a já jsem je nervózně strčila do zámku. Dvakrát jsem jimi otočila a dveře se bez jediného zavrzání otevřely.

Anne se mnou vjela do delší chodby v bílé barvě. Po mé pravé ruce stála dřevěná komoda a nad ní bylo větší zrcadlo a také jedny dveře.

Naopak po mé levé ruce byly dvoje dveře ve stejné barvě jako byla komoda a byly zavřené.

Vjeli jsme trošku dál a dostali jsme se do kuchyně, která vypadala na chlup stejně jako na internetu. Nalevo stál ostrůvek a kolem něj byly postavené bílé barové židličky.

Linka byla dlouhá a obsahovala myčku, dřez, sporák i troubu. Na horní lince bylo pár poliček, které se dali otevírat směrem nahoru a kde už by mělo být několik kousků nádobí, které jsme si sem nechali přivézt.

Vedle linky pak bylo v menší chodbičce zabudované schodiště, které vedlo do pokoje Harryho. Domluvili jsme se že v přízemí budu já s Anne a on nahoře.

Pokoje máme s Anne vedle sebe a naproti by měla být koupelna se záchodem.

Naproti mě byla prosklená stěna se dveřmi na balkón. Byly tam pověšené krémově bílé závěsy. Zahnuly jsme doprava, kde se ro zprostírala bílá sametově hebká pohovka, což jsem zjistila hned po tom co jsem si na ni sáhla.

Před ní byl prosklený konferenční stolek a pak dvě křesla, stejné barvy jako pohovka.

Stěny byly vymalovány krémově bílou barvou a stály u nich dvě bílé skříně.

,,Tak, vítejte doma." Vydechla jsem a podívala jsem se na ně. Rozhlíželi se jako já. Podívala jsem se na hodiny, které se tu nějakým způsobem objevily a zjistila jsem že je něco málo po deváté večer.

Jelikož jsme odlétali asi v šest ráno tak jsme byli v Anglii brzo.

,,Objednám nám pizzu, zatím není nic v ledničce." Oznámila nám Anne a zavřela dveře ledničky, které jsem si ani nestačila všimnout. ,,Dobře." Usmála jsem se a Harry přikývl.

,,Fajn, jdu si najít mobil, mám ho někde v kabelce a jdu to obejdnat." Odběhla do chodby čímž se nám ztratila z dohledu i z doslechu.

,,Jak se ti tu líbí?" Zeptal se mě najednou Harry a položil mi ruce na ramena, jeho dotek mi do těla vyslal příjemný pocit bezpečí. ,,Je to tu krásný." Vydechla jsem.,,Počkej až uvidíš město, to je teprv něco." Řekl něco a já jsem se zasmála.

,,Harry?" Zeptala jsem se s pohledem upřeným na výhled ze skleněných dveří. ,,Ano, Lay?" Vyslovil mé jméno něžně.

,,Děkuju, děkuju ti za všechno." Zašeptala jsem. ,,Nemáš vůbec zač."

Chvíli bylo ticho ale pak jsem ho prolomila. ,,Odvezl bys mě prosím do pokoje?" Natočila jsem trošku hlavu na stranu. ,,Jasně."

Dovezl mě až do pokoje, kde bylo všechno vymalováno kávově hnědou barvou a nábytek byl bílý.

Nadechla jsem se k další prosbě ale to už mě Harry vzal do náruče a já jsem se na něj usmála. ,,Díky." Jen se uchechtl. ,,Nemusíš mi pořád děkovat." Zatřepal pobaveně hlavou a já jsem pod sebou ucítila měkký povrch mé napůl manželské postele.

Podepřela jsem se rukama a dostala jsem se do sedu.
Harry si sedl vedle mých noh a položil si ruce na kolena. ,,Takže si tady vyrůstal?" zeptala jsem se ho. ,,Jo, celých šestnáct let." Pousmál se. ,,A co potom? Kam jsi šel potom?" Viděla jsem jak se mu napnuly svaly a jak zaťal čelisti. Zkousla jsem si ret za to že jsem mu asi připomněla něco nepříjemného.

,,Nic zajímavého." Procedil skrz zuby a prudce se zvedl z postele. ,,Promiň." Sklopila jsem hlavu a hrála jsem si s prsty. Slyšela jsem jak se u dveří zastavil a povzdychnul si. ,,Neomlouvej se." Vydechl a otočil se.

Polkla jsem a podívala jsem se na něj. Prozkoumával mou tvář a naposledy se zastavil na mých rtech. ,,Není nic za co by ses mi měla omlouvat." Podíval se mi do očí s vážným výrazem.

,,Nevyznám se v tobě Harry." Znovu jsem se zadívala na své ruce položené v klíně. Uslyšela kroky mířící ke mě a následně mi Harry zvedl hlavu pomocí palce a ukazováčku.

Zase jsme od sebe byly sotva deset centimetrů a stačil by kousek a....

,,Harry já to myslím vážně." Řekla jsem s pohledem upřeným do jeho očí. ,,Já taky." Vydechl a spojil naše rty.

Zvedla jsem ruce abych mu prsty zapletla do jeho kudrlinek. Když jsem za ně lehce zatahala kousl mě do spodního rtu a lehce za něj zatahal.

Motýlci mi létali snad po celém těle. Přesunula jsem dlaně na Harryho boky kde jsem stiskla jeho tričko.

Pak jsem si ale uvědomila co se stalo minule a rychle jsem se od něj odtáhla se sklopeným pohledem. ,,Nechci aby to pro tebe byla další chyba." Zašeptala jsem. Nic neříkal a jen klidně oddychoval. Neodvážila jsem se mu podívat do očí, protože vím jak by vypadal jeho výraz.

,,Lay..." Nadechl se ale já jsem ho zastavila. ,,Běž, prosím." Mírně jsem mu zatlačila do hrudi a konečně jsem se na něj podívala.

Jeho oči už nezářily jako předtím, teď byly tmavší a nebyla jsem schopna z nich vyčíst jeho emoce. ,,Dobře." Zašeptal a odrazil se od čela postele. Otočil se ale ještě než otevřel dveře trochu natočil hlavu na stranu abych ho slyšela.

,,Promiň.."

Dveře za ním zaklaply a já jsem se na posteli zkroutila do klubíčka v rámci možností. Nohy jsem si přitáhla rukama k bradě a nechala jsem slzy volně stékat po mých tvářích.

Proč se musí vždycky všechno tak zkazit?

❤DĚKUJU VÁM ZA TO ŽE ČTETE!❤