Bodyguard-|HS|

19. Hug

Párkrát jsem zamrkala abych si přivykla tmě a rozhlédla jsem se po neznámém pokoji.

Protřela jsem si oči a jakmile jsem ruce z obličeje sundala, zaútočilo na ně měsíční světlo.

Nespokojeně jsem zamručela a pokusila jsem se otočit. S ochrnutím to šlo sice těžce ale nakonec se mi to povedlo a já se tak vyhla protivnému měsíčnímu svitu.

Podívala jsem se na hodiny na stěně a pořádně jsem zamžourala abych viděla na černé ručičky. Půl jedné ráno, super.

Takhle se budím celý týden a už mě to štve. Sice nemám noční můry ale pak už nemůžu usnout.

Vstát jsem se už několikrát pokusila i sama ale vždycky to dopadlo nějakou modřinou. A navíc Anne mi nedovoluje vstávat samotné, vždycky jí mám zavolat ale přece ji nebudu budit uprostřed noci.

Aby bylo jasno, Anne je moje nová pečovatelka, kterou mi přidělili. Stará se o mě, cvičí se mnou a dohlíží na to abych si brala prášky.

Přesně za tři dny se stěhuju. Neměla jsem na výběr a studium budu muset dokončit přes emaily a tak. Londýn je prý krásné město, navrhl to Harry, prý tam bydlel jako malý.

Pokoj byl plný kartónových krabic a zabíraly většinu místa. Byly plné mého oblečení a mých osobních věcí. Nebyl to můj pokoj, byla jsem v přízemí v pokoji pro hosty a Anne byla v mém v druhém patře, jelikož jsem se nemohla pohybovat po schodech pochopitelně.

Pokusila jsem se pohnout na stranu ale nohy nereagovaly. Bylo to čiré zoufalství nemoct hýbat nohama. Natáhla jsem ruku k nočnímu stolku a chytla jsem s jeho okraje, přitáhla jsem se do sedu a vydechla jsem.

Odkryla jsem ze sebe peřinu a přitáhla jsem si k sobě vozík, který byl kousek od postele. Jednu nohu jsem přehodila přes okraj postele a pak i tu druhou, vše za pomoci ruk.

Veškerou svojí sílu jsem dala do ruk, kterýma jsem se opřela a opírátka vozíku a vyčerpaně jsem se na něj posadila. Přejela jsem až ke dveřím a pomalu tak, aby nezavrzali jsem je otevřela.

Vyjela jsem na chodbu a zamířila jsem do kuchyně.

Tam jsem si rozsvítila a vyděsila jsem se, jako minule. Vystrašeně jsem sebou cukla a vydechla jsem. ,,Harry, to mi nedělej." Hlesla jsem a on se uchechtl. ,,Nemůžeš spát?" Zeptal se a já jsem k němu přejela. ,,Jak ses dostala na.." ukázal na vozík a já jsem nad tím mávla rukou. ,,Prostě dostala."

Chvíli bylo ticho a já jsem se zaposlouchala do vlastních myšlenek, dokud je nepřerušil Harry. ,,Jdeme na terasu?" Podíval se na mě a já jsem k němu zvedla pohled. Bílé tričko mu obepínalo všechny svaly a černé tepláky jen zvýrazňovaly jeho dokonalou postavu.

Jemné kudrlinky kolem obličeje lákali k odhrnutí ale byla jsem moc daleko.

Zelené oči byly tak jasně zelené že by jedn oslepl jejich krásou, oproti mým nevýznamným modrým očím byly tyhle dokonalé.

,,Jo, dobrý nápad." Pousmála jsem se a Harry se zvedl ze židle.
Přešel ke mě a uchopil držáky vozíku aby mě převezl na terasu.

Projeli jsme chodbou a Harry otevřel prosklené dveře, do kterých poté vjel s mým vozíkem.

Zastavil mě u jednoho z lehátek a pak si na něj sedl. Venku cvrkali cvrčci a sem tam se ozvaly i policejní či hasičské sirény.

,,Myslím že tady mi to až tak chybět nebude." Pronesla jsem a protřela jsem si paže kvůli slabému studenému větříku, který mě ovál. ,,Všechny ty noční zvuky a barevná světla...to nikdy nebylo nic pro mě."

,,V Londýně se ti bude líbit, je to jedno z nejkrásnějších měst co jsem kdy poznal." Otočil se na mě Harry a pousmál se. Taky jsem se usmála a sklopila jsem hlavu.

,,Myslíš že se mi ty nohy vyléčí?" Nadhodila jsem najednou a znovu jsem se na něj podívala. Jeho pohled směřoval kamsi do dálky a světla města se mu odráželi od dokonalé zeleně v jeho očích.

,,Já si to nemyslím..." Odmlčel se a podíval se na mě, zatímco moje ústa povadly. ,,Já to vím." Mrkl na mě a smutek vystřídala úleva. ,,Už chci pryč, vlastně bych se ani nevracela, pokud by to bylo možné." Uchechtla jsem se a Harry se mnou.

,,New York mi vždycky připadal, jako moc rušné město, nikdy se mi tady moc nelíbilo ale práce je práce." Přivřela jsem oční víčka a nakrčila jsem čelo.

,,Byl si tady už dřív?" Začala jsem.,,Myslím jako předtím než si tě najal táta."

,,Byl jsem tady pár měsíců a pak se naskytla příležitost a já jsem po ní šáhl a tak...jsem tady." Podívala jsem se na něj s úsměvem. Zase jsme chvíly mlčeli a já jsem se zaposlouchala do nočního ruchu dopravy.

Má pravdu, je to moc rušné město a taky dost nebezpečné ale pokud máte slavné nebo bohaté rodiče, tak jste za vodou.

,,Jsem ráda že jsem měla možnost tě poznat." Natočila jsem na něj hlavu a pousmála jsem se. Lehce se zasmál přičemž se objevily jeho ďolíčky. Naklonil se ke mě a uvěznil mě ve svém objetí.

Překvapeně jsem vydechla ale pak jsem ho pevně stiskla. Zaryla jsem hlavu do jeho ramene a zavřela jsem oči.

Tolik pro mě jeho obětí znamenalo, znamenalo to že jsme alespoň kamarádi. To co se stalo je za námi a myslím že takhle to bude lepší.

V jednu chvíly jsem se ocitla ve vzduchu a pak u Harryho na kolenou. Zasmála jsem se ruce jsem obmotala kolem jeho krku a hlavu jsem si opřela o jeho rameno tak abych viděla na město.

Držel mě kolem pasu a když jsem se podívala na moje nohy zjistila jsem že mě hladí po holeni. To jsem ale cítit nemohla. Bolestivě jsem si zkousla ret a položila jsem jednu ruku na tu Harryho, která se nacházela na mé noze.

,,Tak moc bych to chtěla cítit." Zašeptala jsem a Harry si povzdychl. Vzal moji bradu mezi ukazováček a palec a zvedl můj obličej. ,,Slibuju že jednou to přece jen ucítíš." Usmál se a já taky.

,,Neslibuj nic co nevíš jestli se splní."

,,Já to vím, já své sliby dodržuji." Zasmála jsem se a znovu jsem si uvolněně položila hlavu na jeho rameno. ,,Harry?" zamumlala jsem do ticha.

,,Ano?" Zeptal se. ,,Mám tě ráda." Zašeptala jsem a ještě víc jsem se k němu natiskla, cítila jsem jak se pousmál a taky mě stiskl. ,,Já tebe taky."

Táák doufám že se vám dnešní díl líbil<3 i když je strašně krátký tak jsem ho psala na třikrát a konečně jsem ze sebe něco kloudného vyloudila a je to tu!:3

Děkuju vám moc za přečtení a taky za votes, samozřejmě můžete i komentovat což mi vždy udělá nesmírnou radost!❤

love you goodbye❤