Bodyguard-|HS|

51. Ready or Not?

,,Tak začni." Vybídla jsem Caru aby začala, když jsme se usadily v rohu nedaleké čajovny.

,,Dobře." Vydechla.

,,Začalo to nějak tak před měsícem. Nejdřív jsem to ignorovala ale potom mi napsali, že....ublíží mé rodině, pokud jim neřeknu, kde jsi." Sklopila pohled a já jsem polkla. ,,Neřeknu jim nic, jen jsem tě musela vidět, jestli jsi v pohodě."

,,A taky abys viděla Brada." Sklopila jsem hlavu a ona si povzdechla. ,,Lay já...omlouvám se." Hlesla a já jsem zakroutila hlavou. ,,Jsi zlá Caro, vždycky jsi byla. Nikdy jsi nebyla pravá kamarádka." Řekla jsem klidně a podívala jsem se jí do zmatených očí.

,,Vážně mě to moc mrzí, Layle...všechno s zvrtlo a pak už to nešlo zastavit." V očích se jí objevily slzy ale se mnou to ani nehlo. ,,To už je teď jedno." Vydechla jsem a zvedla jsem se od stolu.

,,Kam jdeš?" Vyhrkla a postavila se.,,Zanedlouho nám letí letadlo do New Yorku, musím jít." Objasnila jsem a chtěla jsem se otočit, jenže mě chytla za rameno a otočila mě.

,,Nemůžeš do New Yorku." Zašeptala s očima rozšířenýma strachem. ,,Proč?" Nakrčila jsem obočí. ,,Čekají tam na tebe.....nesmíš tam jet, něco se stane a nebude to dobré." Vysvětlila a ruku stáhla. ,,Nikdo tam na mě nečeká Caro, navíc mám u sebe Harryho, co by se mohlo stát?"

,,Varovala jsem tě." Vydechla a obešla mě. Dveře čajovny se za ní zavřely a já jsem se za ní jen zmateně dívala. Po chvíli jsem se vzpamatovala a vrátila jsem se ven a vydala jsem se domů.

,,Harry?" Zavolala jsem do ticha bytu a hned na to jsem uslyšela kroky vedoucí do chodby. Přede mnou se objevila vysoká postava s kudrnatými vlasy a já jsem ji s povzdechem objala.

,,Kde jsi byl?" Hlesla jsem mu do ramene a ještě víc ho stiskla. ,,To není důležité, hlavně, že jsi tu ty." Odpověděl a odtáhl se.

,,Co se děje?" Nakrčila jsem obočí. Pousmál se a zakroutil hlavou. ,,Nic s čím by ses měla trápit." Pohladil mě po tváři. ,,Už bychom měli jet na letiště." Prohlásil a já jsem si okamžitě vzpomněla na větu, kterou mi řekla Cara. Čekají tam na tebe.

Zamrkala jsem a usmála jsem se. ,,Jasně, jen si zajdu pro kufr." Řekla jsem ale on mě zastavil. ,,Dojdu ti pro něj."

Přikývla jsem a jakmile odešel jsem se opřela o zeď za mnou. Vydechla jsem přebytečný vzduch a zavřela jsem oči.Co se to děje?!

,,Můžem?" Ozval se vedle mě Harry a já jsem otevřela oči. S úsměvem jsem přikývla a odrazila jsem se od stěny.

,,Můžem." Vydechla jsem.

Zalehly mi uši a my jsme se konečně ocitli ve vzduchu.
Neklidně jsem se zavrtěla a s polknutím jsem se podívala z okýnka na krajinu pod námi.

Na své ruce jsem ucítila teplý dotek Harryho ruky a otočila jsem se na něj. ,,Neměj strach." Pousmál se a ruku mi stiskl. ,,Jo." Vydechla jsem a sklopila jsem hlavu.

Zmítaly se ve mně pochybnosti okolo celého tohoto letu. To co říkala Cara mě bude pronásledovat ve všech snech.

Zanedlouho jsem se přistihla, že mám hlavu opřenou o Harryho rameno a pomalu se mi zavíraly oči.

Propadla jsem nutnému spánku, který byl však protkán nočními můramy.

,,Lay, vstávej, jsme tu." Zašeptal mi chraplavý hlas do ucha a já jsem jemně zamrkala řasami. Zvedla jsem se z Harryho ramene a pohled jsem upřela ven z okýnka.

Pod námi se rozprostíral probouzející se New York a já jsem se nepatrně pousmála.
,,Těšíš se?" Zeptal se Harry a já jsem se na něj otočila.

,,Ani nevím." Pokrčila jsem rameny.
Z reproduktorů nad námi se ozval hlas pilota ať se připoutáme, že budeme přistávat.

Udělali jsme co nám bylo nakázáno a zanedlouho jsme přece jen přistáli na přistávací plošině místního letiště.

Vystoupily jsme z letadla a Harry nám stopl taxíka, kterým jsme měli na moji starou adresu. Ani nevím jestli mám vůbec zavolat Marii ale spíš ano.

Žluté vozidlo zastavilo před naším domem a já jsem se na něj nejistě podívala.
Do očí mi vhrkly slzy ale já jsem je bezpečně zastavila.

Jakmile jsme vystoupili a vzali si svoje zavazadla, tak jsme se vydali ke dveřím a já jsem vytáhla staré klíče.

Těsně před zasunutím do zámku jsem se zarazila a klíč jsem pevněji sevřela v ruce. ,,Nevím jestli to zvládnu." Zašeptala jsem a uslyšela jsem za sebou tichý povzdych.

Slyšela jsem jak Harry položil tašky na zem a otočil si mě k sobě. ,,Ty zvládneš vždycky všechno." Pousmál se a pohladil mě po tváři.

,,Tím si nejsem tak jistá." Prohodila jsem a sklopila jsem pohled. ,,Jsi to nejstatečnější a nejkrásnější stvoření co jsem kdy spatřil, tak ty dveře koukej odemknout, protože vím, že to zvládneš." Uchechtla jsem se a Harry se mnou.

,,Dobře." Zvedla jsem hlavu a otočila jsem se zpátky ke dveřím. Klíč jsem strčila do zámku a dvakrát s ním otočila.

Vzala jsem za kliku a pomalu dveře otevřela. Udělala jsem první krok vpřed a rozhlédla jsem se po vstupní hale.

Všechno tu bylo stejné jako předtím. Nic se nezměnilo až na smutek, který se tu ukrýval.

,,Vítej zpátky." Řekl Harry a já jsem si povzdechla. ,,Naštěstí jen na dva dny." Dodal.

,,Za dva dny se toho může stát hodně." Poznamenala jsem tiše. ,,Lay nic se nám nestane." Pronesl Harry a objal mě kolem pasu. ,,Slibuješ?" Zvedla jsem obočí. ,,Slibuju."

It's meeeeeee

Ano, jsem zpět s novým dílem loves❤❤

Je krátký ale na příští díl se můžete těšit snad už ve čtvrtek:).

54.1 tisíc pravidelných čtenářů? Je to vůbec možné?!
V mém dosavadním životě to byl pouhý sen ale teď vím, že sny se opravdu plní a stačí si za nimi jen stát!:)

DÍKY, DÍKY DĚKUJU

All the love- H