Bodyguard-|HS|

30. Přepadení

Pořád nemůžu uvěřit, že jsem to dokázala. Je to už týden a já už jsem jen o berlích, pro oporu.

Anne mi pomáhá se cvičením a Harry....s Harrym se jednoduše ignorujeme tak jak to jde.

Celý týden jsme spolu nepromluvili ani slovo a Anne nad námi jen kroutí hlavou. Nemám jí to za zlé, mezi mnou a Harrym je to vážně napjaté a jsem ráda alespoň za to, že se nehádáme.

,,Lay, dojdu na nákup ano?" Zeptala se mě Anne potom co zavřela skoro prázdnou lednici.

S úsměvem jsem přikývla a dala jsem jí pár bankovek a ona za chvíli odešla. Seděla jsem na gauči a četla jsem si svoji knížku, kterou mi dala Maria k svátku Zůstaň se mnou.

Ten název byl v mém případě důvodem k pláči ale název se protiví s dějem knížky a pak to vyzní úplně jinak.

Byla jsem sotva v půlce zrovna když jsem uslyšela na ulici nějaký hluk. Se zamračeným pohledem jsem knihu zaklapla a šáhla jsem po berlích.

Dobelhala jsem se až k balkonovým dveřím a otevřela je. To co jsem pak ale uviděla z balkónu mě šokovalo.

Na ulici stálo policejní auto a u něj dva muži v uniformě. Naproti nim stál nejspíše nějaký bezdomovec se zbraní v ruce namířenou na hlavu Anne, kterou držel pod krkem.

Zalapala jsem po dechu a nedopatřením mi podklouzli berle takže jsem skončila na studené podlaze. Zaskučela jsem a pokusila jsem se zvednout, což se mi taky povedlo.

,,Pusťte ji! Nebo vystřelíme!" Zakřičel jeden s policajtů se svojí zbraní namířenou na chlápka. Odvrátila jsem pohled a směřovala jsem zpátky do bytu rovnou k Harryho pokoji.

Vím, že mě možná bude ignorovat ale za zkoušku nic nedám. Postavila jsem se před schody a zhluboka jsem se nadechla. Na schody ještě chodit nemám a tak jsem se pokusila zavolat jeho jméno.

Zkusila jsem to dvakrát ale stále nic. Začala jsem se tedy škrábat nahoru se svými plnými silami.

Byla jsem sotva na čtvrtém schodu a nohy mě nehorázně boleli a já jsem se posadila. Ve stejnou chvíli se dveře nahoře otevřeli a v nich se objevil kdo jiný než Harry.

,,Co tady děláš?! Nemáš chodit na schody!" Vyhrkl Harry a seběhl ke mně. ,,Anne potřebuje tvoji pomoc." Vydechla jsem se zavřenýma očima. ,,Co je s Anne?"

,,Je na ulici a..." Ozvala se rána a já jsem sebou škubla.Harry na  nic nečekal a vyběhl z bytu.

Bezmocně jsem seděla na schodech a vyděšeně jsem vydechovala těžký vzduch.

Srdce mi tlouklo a já jsem se třepala. Dlouho jsem nic neslyšela ale pak se ozvala další rána. Trhla jsem sebou a modlila jsem se aby rána nebyla na Harryho nebo na Anne.

Slzy mi začali stékat po tvářích.
Na ten nákup jsem mohla jít já a teď by nedrželi Anne jako rukojmí.

Ozvalo se otevření domovních dveří a já jsem slyšela kroky, ale jen jednoho člověka.

Zděšeně jsem se narovnala když se přede mnou objevil jen Harry v bílém tričku a černých džínách.

,,Kde je Anne?" Zeptala jsem se třesoucím se hlasem.,,Museli ji odvézt do nemocnice, měla pohmožděniny." Prohrábl si vlasy  , na nic jsem nečekala, postavila jsem se a vrhla jsem se mu kolem krku.

Paže jsem obmotala kolem jeho krku a obličej jsem zabořila do jeho krku. Ucítila jsem pevný stisk kolem mého pasu a následné přitáhnutí do pevného objetí.

Nadechla jsem se jeho vůně a povzdechla jsem si.
,,Všechno je v pořádku."Zašeptal Harry a pohladil mě po zádech. Ten jediný dotek ve mně dokázal probudit tisíce motýlků ale taky mě dokázal uklidnit. Venku ještě svítily sirény policejních aut a už se částečně zatahovalo.

Odtáhla jsem se a utřela jsem si zbytky slz. Nohy se mi bez opory podlomily a já jsem padala k zemi. Ještě než jsem však dopadla mě zachytily silné ruce a zabránily tak tvrdému pádu.

,,Zvládnu to." Vydechla jsem a šáhla jsem po svých berlích.

Postavila jsem se díky nim a Harry ustoupil. Přebelhala jsem až k ostrůvku v kuchyni a vydýchávala jsem to co se právě stalo.

,,Všechno v pohodě?" zeptal se a já jsem nepatrně přikývla. ,,Nic vážného jí není, že jo?" zašeptala jsem sotva slyšitelně. ,,Neboj, není nějak zvlášť zraněná." Odpověděl klidným hlasem.

Přesně v tu chvíli mi zapípal mobil a já jsem ho vytáhla z mojí kapsy u černých džínů.

Neznámé číslo.: Ať se to příště nestane tobě, princezno.

Mobil mi nedopatřením upadl na zem a já jsem zalapala po dechu.
,,Co se děje?" Vyhrkl Harry a já jsem hlasitě polkla. ,,Nic, v pohodě." Zamumlala jsem a zvedla jsem mobil ze země a co nejrychleji jsem ho vypla aby Harry neviděl tu zprávu.

Možná bylo hloupé, že jsem mu o tom neřekla ale bála jsem se. ,,Chtěla bych jet za Anne." Podívala jsem se na něj prosebným pohledem a on nakonec přikývl.

Oblékli jsme se a vyrazily jsme k autu. Rychle jsme do něj nasedli a Harry jel do nemocnice, kde byla Anne.

Jakme jsme zastavili před nemocnicí tak jsme vystoupili a mě se sevřel žaludek. Už nikdy jsem nechtěla vidět nemocnici. Před nedávnem jsem tam byla skoro pořád.

Vešli jsme dovnitř a sestra nás pustila na její pokoj. Seděla na modrém lehátku a poslouchala doktora, který ji něco říkal. Jakmile nás uviděla stát ve dveřích tak se usmála.

,,Ahoj." Vydechla a zastrčila si pramen vlasů za ucho. Pomalu jsem k ní přešla a objala jsem ji. ,,Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se starostlivě a odtáhla jsem se abych si ji prohlédla.

Na krku měla bílý límec jinak byla celkově v pohodě. ,,Jo, jen mám namožený krk." Pousmála. ,,Myslím, že bez Harryho bych tu nebyla." Koukla jsem se na něj. Stál opřený o dveře a pozoroval nás.,,Nepřeháněj."Protočil očima. ,,Nepřeháním, myslím to vážně." Ohradila se Anne a já jsem se potichu zasmála. Harry se zmohl jen na pousmání.

,,Tak pojedem domů?" Navrhla Anne a pomalu si stoupla z lehátka. ,,Jasně." Usmála jsem se a za chvíli už jsme seděli v autě na cestě domů.

Potom co jsme se dostali domů jsem pomohla Anne do postele a pak jsem si šla udělat čaj. Byla vtipné, že na začátku pečovala ona o mě a teď se starám já o ni.

Dobelhala jsem se až ke konvici a šla jsem do ní napustit vodu, kterou jsem poté dala vařit. Nachystala jsem si hrníček a do něj jsem vložila sáček se šípkovým čajem a nyní už vroucí vodou jsem ho zalila.

Berli jsem měla teď jen jednu abych kohla používat jednu ruku na práci a druhou se podepírat a všechno mi šlo líp.

Sedla jsem si s hrníčkem za Harrym do obýváku, který se zamračeně díval na displej svého mobilu. Upila jsem horkého čaje a nervózně jsem se zavrtěla.

,,Co to vůbec bylo za chlapa?" Zeptala jsem se zvědavě po chvíli ticha, kterou přerušovala jen hrající televize. ,,Prý nějaký zloděj, který jim utíkal z klenotnictví se zlatými prsteny." odpověděl aniž by se na mě podíval.

Krátce jsem přikývla a letmo jsem zahlédla, že mě rychle sjel pohledem. Co nejrychleji jsem vypila čaj a zvedla jsem se na odchodu do pokoje.

,,Dobrou." Řekla jsem v chodbě.,,Dobrou Lay." Zvedl ke mně oči a pousmál se, což mě taky přinutilo k menšímu úsměvu.

Zavřela jsem za sebou dveře od pokoje a přešla jsem k posteli, na kterou jsem si poté lehla. Nezajímalo mě oblečení co mám na sobě a do pěti minut jsem usnula.